„V Rakousku šlo o exhibiční jízdy tzv. skupiny B, což byla nejsilnější auta, která dříve jezdila. K vidění tam byly šestisetkoňové audiny, lancie, BMW apod., všechny skvosty motorsportu. My jsme se tam dostali přes kamaráda, který se chystá v Domažlicích otevřít muzeum škodovek. Měl tři možnosti startu a nabídl mi to. Neváhal jsem. Jelo se v nádherné přírodě na šotolinových tratích. Startovalo tam jen 100 vybraných aut. První den byla startovní show a dvě rychlostní zkoušky, druhý den jsme pak šplhali do hor. Vyjeli jsme z výšky asi 800 m n. m. do nějakých 2000 m. Po trati a hlavně na vrcholu, kam přivezlo diváky asi patnáct autobusů, byly nádherné scenérie," popsal akci Touš.

VÍTĚZNÁ VLTAVA

Ten se nyní připravuje na pačejovskou Rally Agropa, která se jede poslední červencovou sobotu. „Musíme po Rakousku zkontrolovat auto. Rozbité moc není, ale musíme ho umýt, vyčistit, všechno projít a přetáhnout všechny šrouby," nic nepodceňuje Touš, který by chtěl na „Agropě" navázat na úspěch z letošní 25. Historic Vltava Rallye, kde vyhrál svoji třídu C/1. „Na Vltavě to byl náš první ostrý start, loni jsme ji jeli jen v rámci pravidelnosti, kdy se nám neměřil čas, a hned se nám podařilo vyhrát třídu. Byly jsme tam tři posádky, my, ještě jedna Škoda 120 a Lada 2101. Celou rally jsme měli suverénně nejlepší časy, v každé zkoušce jsme na soupeře získávali minimálně půl minuty. V celkovém pořadí v rámci mistrovství ČR historiků jsme skončili čtrnáctí, když jsme předjeli i několik silnějších aut," byl s výsledky „Vltavy" spokojen Touš.

ZAČALO TO V BĚŠINECH

Cesta 28letého jezdce k motoristickým závodům začala v osmnácti, kdy mu bratr přivezl první auto, právě jeho současný závodní vůz. „Na rallye jsem se chodil dívat už jako dítě a do 18 let jsem jezdil hodně na motorkách, na čezetách a jawách, které jsem si dával dohromady. Když jsem pak dostal škodovku, začal jsem jezdit na škodovácké srazy do Běšin, které pořádá Roman Schavel, kde jsem poprvé přičichl k závodění. Jezdí se tam takové krátké vložky – dvou, tří čtyř kilometrové. V Běšinech jsem se seznámil s lidmi z motoristického prostředí a přes ně jsem získával další kontakty. Začal jsem si postupně přestavovat auto, nejdříve věci, které jsem mohl zvládnout doma, a snil o tom, že si jednou zajedu rallye. Stavba auta mi trvala pět let. Tím, že to bylo rozloženo na delší dobu, jsem to zvládl i finančně. Celkové náklady ale spočítané nemám a radši to ani nechci vědět," přiblížil své závodní začátky Touš.

V mezidobí výstavby svého vozu Touš ale nezahálel a tři sezony pronikal do motoristického sportu jako spolujezdec Jana Freie z Kouta na Šumavě. „S Honzou to bylo stejné jako s mým současným spolujezdcem Lukášem Hronkem. Stejně jako já tenkrát, tak i Lukáš si staví své auto a mezitím se učí jako navigátor," rozloučil se zajímavou shodou Touš.