Pokud nepatříte mezi vášnivé řidiče, je to celkem nudná záležitost, že? Avšak pojedete autem a jistě to za předpokladu hladkého provozu (zejména na D1) za pět a půl hodiny zvládnete.

Teď si ale představte, že žádný stroj, který by „táhl“ za vás, nemáte a budete muset k našim sousedům pěšky. A nyní si tuhle šílenost vynásobte ještě stokrát. Výsledek? 50 tisíc kilometrů! To je už pořádně nacucaná číslovka, kterou některá auta neujedou za celý svůj život.

Nestárnoucí běžec Karel Voráček, zvaný dolanská lokomotiva, to teď ale dokázal. Potřeboval k tomu pouze svoje nohy, pevnou vůli a dvaadvacet let svého života.

Přijde vám to jako hrozně dlouhá doba? V tom případě si budeme muset znovu oživit vzpomínky na matematiku. 50 tisíc kilometrů za 22 let totiž dělá 2272 km za rok. A teď se sami sebe zeptejte, kdo z vás by tohle dokázal?

Karel Voráček pokořil bájnou metu.Karel Voráček pokořil bájnou metu.Zdroj: Miroslav Benda, Marcela Ištványiová, archiv Karla Voráčka

„Když jsem ve 35 letech začal běhat a všechno si evidovat, nikdy jsem si nemyslel, že dokážu uběhnout padesát tisíc kilometrů. Ze začátku bylo mým hlavním cílem běhat, trénovat a co nejlépe se připravit na závody,“ sdělil Deníku sedmapadesátiletý nestor běžeckého sportu, který za více než dvě dekády absolvoval přes 650 oficiálních závodů a další stovky kilometrů nasbíral v individuálních trénincích.

„Když jsem se ale začal tomuto číslu přibližovat, začal jsem na to trochu myslet a musím přiznat, že to byl můj cíl,“ pokračoval Voráček.

Metu 50 tisíc kilometrů pokořil minulý týden a na svůj počin je právem pyšný. „Jsem za to rád, protože moc lidí na Klatovsku tuhle vzdálenost ještě neuběhlo,“ říká kilometrový jubilant, který závěrem přidal recept, jak na to.

„Běhání vás musí hlavně bavit. Dříve jsem běhal na závody, teď už jen pro radost. Bez běhání bych ale nemohl být. A dokud zdraví v rámci možností tak nějak poslouží a bude to možné, jen tak běhat nepřestanu,“ usmívá se Voráček, další legenda okresního běhu.