Usměvavá dívka narozená ve znamení Štíra, která žije nedaleko Lužan u Přeštic, v rozhovoru pro Deník prozradila, jak s florbalem začínala, bilancovala nad úspěšným ročníkem ve druhé lize dorostenek i juniorek Prahy a středních Čech, a také nastínila, jaký sport by dělala, kdyby nehrála florbal…

Jak dlouho se florbalu věnuješ a kdo tě k němu přivedl?

Ty jo, to už nějaký ten pátek bude (směje se). Všechno to začalo na Základní škole v Měčíně, kde učil nynější trenér 'stržek' – Radek Mašát. To on založil kroužek florbalu. Co si tak vzpomínám, s florbalem jsem začala už ve čtvrté třídě, kdy na florbalový kroužek chodil také můj brácha. Ale brzo jsem s tím sekla, jelikož jsem tam byla jediná holka mezi staršími kluky. Za co jsem později byla ráda, bylo to, že se zavedl samotný dívčí florbal.

Nedávno jsem doma našla diplom za účast v kroužku dívčího florbalu, a to z roku 2014. Takže můžu směle říci, že florbal hraju nejméně už šest let (usmívá se).

Proč zrovna florbal?

Celkově mám raději spíše týmové sporty než individuální. A florbal je ideální.

A co další sporty?

Brácha Michal hraje fotbal, takže kdyby nebyl florbal, určitě bych dělala tento sport (usmívá se). Dříve jsem si pinkla i tenis a zajezdila na kole. Ale teď se věnuji hlavně florbalu, na ostatní sporty totiž už moc času nezbývá.

Jak bys zhodnotila letošní předčasně ukončenou sezonu juniorek a dorostenek v oblasti Prahy a Středočeského kraje? V obou soutěžích jste pod vedením trenéra Jana Hořkého naprosto dominovaly…

Byla to velmi úspěšná sezona, kde jsme ukázaly, že vyhrávat nemusí jen známé pražské týmy. Ukázaly jsme, že i s malým počtem se dá výrazně vyhrávat. S pomocí stržek (starších žákyň) se doplnily dorostenky a díky dorostenkám zase juniorky. A společně jsme to vždycky nějak odjezdily.

Co ti tato úspěšná sezona ukázala?

Tak určitě to, že i s takhle malou základnou, jakou jsme měly, se dá vyhrávat. Praha nám toho hodně dala, herně jsme se zvedly, dokázaly jsme více kombinovat, točit se na postech. Hlavně se ukázalo, že se nemusíme bát velkých a známějších klubů. Ukázalo se, že je to jen jméno, lepší florbal byl většinou na naší straně.

Byla jsi spokojená se svými individuálními výkony?

Můžu říci, že tak na půl (usmívá se). Pořád jsou však vidět nedostatky a je stále na čem pracovat.

Na čem konkrétně?

Tak hlavně asi na střelbě. Tu si lépe připravit, aby míček letěl tam, kam chci. Potom asi trochu méně emocí, nesložit se z chyby nebo z toho, že se zrovna něco nepovede. Myslím si, že v této sezoně jsem se ukázala jako univerzální hráč. Jelikož jsme někdy měly problém s tím, že bylo málo beků, někdo zepředu tam musel jít. Bača (trenér Jan Hořký – pozn. autora) navrhl, že bych to mohla zkusit já. Upřímně se mi do toho moc nechtělo, člověk si zvykne na svůj post a nikam se mu pak nechce. Ale myslím si, že ve mně nějaké to bránění z Měčína zůstalo (směje se).

Na který okamžik z letošní sezony vzpomínáš nejraději?

Jeden vybrat nejde. Na všechny zápasy, které jsem odjezdila, na ně vzpomínám ráda.

Jaká je v Klatovech florbalová parta? Kterou větou bys ji charakterizovala?

Tak někdy se ta parta dělí dost na skupinky a někdy nějaké neshody jsou, ale i přes to dokážeme táhnout za jeden provaz a být tým. To je důležité (usmívá se).

Jak velkou zásluhu má na vašem letošním brilantním počínání trenér Jan Hořký?

Určitě velkou. I tak s malým počtem to nevzdal a obě kategorie (dorostenky a juniorky – pozn. autora) přihlásil. Snaží se pro nás dělat vážně maximum. Je to vidět třeba na trénincích, měly jsme možnost chodit každý den.

Chválil vás často během sezony? A naopak – zvýšil na vás někdy hlas?

Jo, zvýšit hlas umí a někdy je to potřeba (směje se), ale zas tak moc nevyvádí. I ty pochvaly tam zazní – na střídačce i v šatně.

Jak už bylo zmíněno, v obou kategoriích jste byly dominantní. Na první pohled určitě sezona snů. Ale zeptám se: bylo něco, co vám z herního nebo taktického hlediska příliš nešlo?

S čím jsme měly někdy problém, bylo to, že se moc nezastupovaly hráčky a častokrát na nás byly dost nepříjemné brejky. Hodně nám dělalo problém uklidnit hru, míček víc podržet a dostat se z tlaku soupeře. No a také delší odmlky při střídání… Někdy toho času na střídačce bylo až moc. A kvůli tomu jsme vypadávaly z tempa.

Aktuálně žijeme v nouzovém stavu. Florbal hrát nemůžeš, do školy nyní taky nechodíš. Jak tedy svůj volný čas trávíš nejčastěji?

Jelikož jsem teď zase nemocná, tak se snažím toho moc nedělat a pořádně se už vyléčit. Samozřejmě dělám školu, které opravdu není málo, takže toho času hodně zabere. A samozřejmě nějaký seriál nemůže chybět. A potom, co se dám do kupy, tak bych se chtěla zase vrátit ke cvičení.

Jak dlouho podle tvého mínění tento stav v ČR, ale i Evropě a ve světě potrvá? Myslíš, že hrozí to, že florbalová sezona 2020/2021 třeba ani nebude?

Myslím si, že tento problém se nás bude držet velmi dlouho. Do konce tohoto roku z toho venku určitě nebudeme a bude se to nadále řešit. Samozřejmě všechno je možné, uvidí se časem, jak se s touhle situací vypasujeme. Ale jedno je jisté, bylo by mi sezony hrozně líto, protože florbal mi už chybí…