Jenže netrvalo dlouho a chlupatě vypadající, okem neviditelný vir napadající hlavně dýchací orgán, dorazil před měsícem i k nám – do samotného srdce Evropy.
Ne, nejsem nakažený. Alespoň prozatím. Snažím se maximálně dodržovat veškerá nařízení vlády a chránit sebe i ostatní. Vždyť zdraví máme pouze jedno…
Roušek mám doma možná deset. Za ty však neděkuji našemu státu, ale své přítelkyni a kolegyním v zaměstnání, ze kterých se ze dne na den staly šikovné švadleny. A ruce? Ty mám od neustálého mytí a dezinfikování rozervané jako srdce podvedené princezny v pohádce bez řádného happyendu.
Epidemie v asijském městě se rázem proměnila na pandemii globálního charakteru a současná situace se dotkla nás všech. Kadeřníků a tatérů, kteří museli na dveře svého studia zavěsit papír s textem „zavřeno“ a nyní se spoléhají pouze na své úspory či prodej dárkových poukazů. Nebo nadšených provozovatelů restaurací, kteří během malého okamžiku přišli o jediný zdroj obživy.
A to jsou jen malé příklady povolání, kterým virová infekce vzala vítr z plachet. Mohl bych pokračovat ještě dva dny, ale nemělo by to cenu. Faktem je, že mnozí mají existenční problémy a není jim opravdu co závidět.
Světová krize z poloviny ovlivnila také náplň mého života sportovního žurnalisty. V redakci Deníku sice působím pouze jako externí pracovník, takže by se mohlo zdát, že psaní článků mám na vedlejší koleji. Ale opak je pravdou…
Podávání informací úzké či širší veřejnosti o sportovním dění se stalo mou prací snů. Ano, jsem sportovní nadšenec a rád něco píšu. Kdysi, před několika lety a dvaceti kily, jsem dokonce sám aktivně hrál fotbal. A když se lakonicky vrátím do úplných začátků?
Jako malý jsem čutal do papírového míčku přes dvě místnosti u nás v baráku a neustále poslouchal mámu, jak na mě řve, že jsem rozbil květináč, který si den předtím koupila. Na ulici jsme s partou stejně „trhlých“ lidí pořádali velkolepé turnaje ve fotbale. Vzpomínám si, jak jsem ráno o víkendu v dresu Pavla Nedvěda odešel za kamarády a domů se vracel až se západem slunce. Uřícený a špinavý. Kolena i lokty mi zdobily krvavé šrámy.
Vracel jsem se pochopitelně s míčem.
Během svého „vrcholu“ fotbalové kariéry jsem začal psát. Vytvářel jsem amatérské reportáže ze zápasů týmu, jehož barvy jsem hrdě nosil.
A před pěti lety jsem se začal podílet také na sportovní tvorbě Deníku. Ano, začal jsem dělat to, co mě baví. A postupem času dostával víc a víc prostoru.
Ale nikdy jsem nebyl připravený na situaci (a asi stále ještě nejsem), která nastala teď. Sport ulehl k nečekanému spánku a není jisté, kdy se z tohoto kómatu probudí. Na první dobrou jsem si pomyslil: „Ty vole, Martine, o čem se bude psát?“. A tak se z dream jobu stala výzva.
Všechno zlé je však k něčemu dobré, beru to pozitivně. Musím. Nic jiného mi (ani ostatním) vlastně nezbývá. Alespoň teď mohu psát o talentovaných sportovcích z našeho regionu (i mimo něj), kteří během celé sezony předváděli fenomenální výkony. Psát zkrátka o těch, kteří si to zaslouží, ale nikdy na ně nezbyl čas ani prostor.
V současné době se vám společně s kolegy snažíme představit celou plejádu talentů napříč všemi sporty. Třeba v pondělním tisku můžete nahlédnout pod pokličku života Adama Končala, sedmnáctiletého stolního tenisty KST Klatovy, který v letošní divizní sezoně vyhrál mezi muži hned 40 ze 41 zápasů! Úctyhodné, že? Byla by škoda se o něm nezmínit.
Je ale jasné, že nemohu mít přehled úplně o všech. Byť se snažím brousit do tajů všech zábav sportovního průmyslu. A proto se na vás obracím s prosbou. Víte o někom nadaném a šikovném z klatovského okresu? Napište mi na martin.mangl@denik.cz a představme společně čtenářům vybranou hvězdu. Ať už v tištěné nebo jen elektronické podobě na webu Klatovského deníku.
A teď to nejdůležitější, protože když nejde o život, jde o … . Však asi tušíte, co jsem chtěl napsat. Držte se, dávejte na sebe pozor a buďte hodní. Společně to určitě zvládneme. Věřím, že se svět zase brzy vrátí do normálu. Lepší, barevnější, hezčí. A budeme třeba zase psát o tom, jak fotbalové Klatovy v derby porazily Přeštice…
Martin Mangl
Sportovní redaktor Plzeňského a Klatovského deníku
