Chtěl bych jednou vyhrát mistrovství světa, přeje si mladý tvrďák z Hammers gymu
Je mu teprve osmnáct let, ale věřte nám; dostat se do křížku s fighterem Filipem Lagronem nechcete. To je totiž o kejhák. Borec s ocelovými pěstmi, tvrdými kopy a údery se věnuje kickboxu, ve kterém v klatovském Hammers gymu pod vedením kouče Miloše Martínka neustále roste. Ve své sbírce úspěchů už má několik cenných záznamů, přitom kickbox vlastně nemusel ani dělat. Začínal totiž jako karatista.
Jak jste se dostal k bojovým sportům? A jak dlouho se věnujete kickboxu?
K bojovým sportům mě přivedli rodiče, když mě v pěti letech přihlásili na karate. O sedm let později jsem ale „přestoupil“ na kickbox, na který se specializuji a věnuji se mu dodnes.
Kolikrát týdně trénujete? Za normálních okolností i teď, kdy je kvůli koronaviru všechno zakázané…
V normální době trénuji většinou třikrát týdně, ale když jsem v přípravě na nějaký zápas, tak skoro každý den. Teď v době zákazů je to samozřejmě o něco složitější. Buď si jdu sám zaběhat nebo se s někým z klubu sejdu a trénujeme společně venku.
U bojových sportů je směrem k zápasům velmi důležitá váha vlastního těla. Je složité dostat se na požadovaný limit?
Složité to určitě je, ale na druhou stranu, když jste v pravidelném tréninku a držíte si jednu váhovou kategorii, tak to zase takové trápení není (úsměv).
Sport a strava. Velmi podceňované, ale důležité téma. Jaký je váš jídelníček v době, kdy nezápasíte, a v době, kdy se připravujete na souboj?
Když nezápasím, tak svůj jídelníček příliš neřeším a jím skoro všechno. A když se připravuji na souboj? To záleží na tom, kolik vážím a na kolik kilogramů se potřebuji dostat. Když vážím o trochu víc, tak začínám hubnout zhruba týden před vážením.
Jaké jsou vaše doposud největší úspěchy?
Jsem mistrem a vicemistrem Evropy a také jsem vyhrál Irish Open, což je největší turnaj na světě v kickboxu.
Jaký byl váš sportovní rok 2020? A co všechno jste kvůli covidu letos zmeškal?
V únoru jsem vyhrál právě Irish Open v Irsku a v září mistrovství České republiky. Kvůli covidu jsem přišel o evropské a světové poháry, a také o mistrovství světa, což mě moc mrzí.
Jste stále velmi mladý sportovec. Jaký je váš životní a sportovní sen?
Životní sen? Určitě bych chtěl být úspěšný ve všem, co budu dělat, a co se týče sportovního snu nebo cíle, chtěl bych jednou vyhrát světový šampionát.
Máte nějaký sportovní vzor, který vás motivuje a vzhlížíte k němu?
Těch by bylo více, mám jich celkem hodně, ale v současné době mám nejraději asi Mika Tysona.
Studujete gymnázium. Je pro vás složité skloubit školu s kickboxem?
Je to obtížné především v době, kdy se připravuji na nějaký zápas a musím tomu věnovat více času.
Co jinak rád děláte ve svém volném čase?
Volného času mi moc nezbývá, ale když už, tak rád někam zajdu s kamarády a jsem se svou přítelkyní.
S kickboxem jste toho zažil už hodně. A jistě jste díky tomuto sportu měl možnost navštívit řadu zemí. Kde se vám nejvíce líbilo?
Asi v tom Irsku (úsměv).
Prožil jste někdy během své kariéry chvíle, že s kickboxem seknete? Že už to zkrátka nechcete dělat?
Ano, prožil. Ale snažil jsem se najít nějaký nový cíl a motivaci, což třeba teď pro mě bylo mistrovství světa, které nám ale kvůli covidu bohužel zrušili.
Odnesl jste si z kickboxu někdy nějaké vážné zranění?
Jo, při zápase jsem si zlomil ruku a musel jsem na operaci. Nic moc jsem si z toho ale nedělal. Chvíli jsem měl pauzu a brzy začal trénovat.
Kdo vás v tom, co děláte, nejvíce podporuje?
Samozřejmě moje rodina.
Otázka na závěr. Jak byste sám sebe charakterizoval?
No… jsem takový anděl (směje se).