On si zvolil jinou cestu. Cestu, na niž vkročil jako malý kluk a pokračuje v ní dodnes. Dlouho hrával fotbal a poté, co pověsil kopačky na hřebík, „přesedlal“ na běh. A stal se výraznou osobností tohoto sportu nejen v klatovském okrese, kde patří mezi běžecké legendy.

Kdy jste se začal pravidelně věnovat běžeckému sportu? Co bylo hlavním důvodem?
Takhle… (přemýšlí). Vyrůstal jsem na vesnici a v deseti letech začal hrát fotbal. Tenkrát vlastně ani jiná možnost sportu nebyla. Kopanou jsem hrával až do svých 46 let. Chtěl jsem se ale i nadále udržovat v kondici, tak jsem se bez přípravy zúčastnil pražského maratonu. Hodně jsem to tenkrát protrpěl a řekl si, že takhle už nikdy. Začal jsem tedy trénovat, poctivě se připravovat a další ročník už mi vyšel podle představ. A od té doby vlastně pravidelně běhám…

Vedete si nějakou statistiku, která by čtenářům prozradila, kolik toho už máte ve svém životě odběháno?
Nemám to vymakané jako Karel Voráček (další běžecká legenda klatovského okresu – pozn. autora), ale nějaký sešit si už od svých dvaceti let vedu. Ale kolik přesně jsem toho odběhal, to vám teď přesně neřeknu. Od té doby, co závodím mezi šedesátníky, mám však za sebou 88 závodů, i když letošní sezona byla kvůli koronaviru mizerná.

Alois Šatra.Zdroj: Miroslav Benda

Vzpomenete si na svůj nejtěžší závod v životě? Nabízí se vaše již zmíněná premiéra na maratonu po skončení fotbalové kariéry…
Jo, to byl z mého pohledu určitě nejhorší závod. Jak už jsem říkal, dost jsem to protrpěl. Nohy mi v určité pasáži závodu úplně přestaly fungovat a byl jsem nakonec rád, že jsem to tak nějak došel…

Jak dlouho musí člověk trénovat, aby dokázal zdolat maraton (42,195 km)?
Záleží na tom, jaký je daný jedinec sportovec. Když s během moc zkušeností nemá, může to trvat klidně i rok intenzivního tréninku.

Jaký je váš osobní rekord na maratonu, případně i poloviční distanci?
Na maratonu je můj osobní rekord 3:16:55 hodiny. Tento čas jsem zaběhl v době, kdy mi bylo zhruba 48 let. A půlmaraton? Tam je to čas 1:30:51 hodiny.

A co desítka?
Teď bych vám asi lhal, ale myslím, že můj nejlepší výkon je kolem 41 minut.

I když to nemáte přesně spočítané, za těch sedmnáct let kariéry jste se zúčastnil stovky závodů a určitě jich také pár vyhrál. Kterého vítězství si vážíte nejvíce?
Určitě si moc vážím vítězství na loňském MČR veteránů v silničním běhu ve Zlíně. A úplně stejně bych hodnotil také druhé místo v Běchovicích, které se mi podařilo vybojovat předloni.

Máte radši crossové, nebo silniční závody? Případně závody na atletickém oválu…
Jednoznačně crossové. Baví mě členité tratě, které jsou třeba na Šumavě. Určitě tomu dávám přednost. Všeobecně mi vyhovují i běhy do vrchu. Často totiž jezdím i na kole a jsem spíš silovější typ.

Ačkoliv se to nezdá, na aktuální výkony sportovců má velký vliv také roční období a počasí. Běhá se vám lépe v létě, nebo v zimě?
Nejradši mám květen a červen. A pak podzim. Léto je pro mě trošku horší (úsměv).

Jaká forma regenerace po běžeckém výkonu je pro vás osobně nejlepší?
Nejlepší regenerace je další závod. To jsme se kdysi shodli s Kájou Voráčkem. Ale vezmu to spíš naopak. Třeba když toho je v práci hodně, nebo se nedaří, jdu si zaběhat. Právě během se nejvíce zregeneruji a vyčistím hlavu.

Kolikery běžecké boty jste ve svém životě vystřídal?
No… (přemýšlí), málo jich rozhodně nebylo. Říká se, že životnost jednoho páru běžeckých bot je 800 km. Já jich mám doma hodně, střídám je, takže nedokážu přesně odpovědět, kolik jsem jich už v životě vystřídal. Ale ročně uběhnu zhruba 1800 km, takže kdybych měl pouze jedny boty, dvoje až troje za rok asi vystřídám (úsměv).

Jak prožíváte letošní běžeckou sezonu, kterou výrazně poznamenal koronavirus? Moc závodů se nekonalo.
První vlna na jaře mě příliš nezasáhla, protože mě trápilo zranění a stejně jsem moc běhat nemohl. Teď na podzim je to samozřejmě horší.

Alois Šatra.Zdroj: Miroslav Benda

Věříte, že se v příštím roce vrátí vše do starých kolejí a bude se zase závodit?
Já jsem optimista, takže věřím, že ano.

Dokdy hodláte běhat?
To takhle nejde říct. Teď jsme měli v rodině radostnou událost, narodila se mi vnučka, takže jsem hodně času trávil s ní, za což jsem moc rád, ale za rok a půl jdu do důchodu, takže na běhání bude ještě více času. Uvidíme, jak dlouho vydržím… (úsměv).