„Přivezl jsem jim tygříky – maskoty her – a tak mě holky přijaly s otevřenou náručí,“ usmíval se Martin Jakš po návratu z Koreje.

Jednatřicetiletý borec ze Šumavy a nejlepší český běžec na lyžích současnosti vynechává závody v Lahti a do kolotoče Světového poháru naskočí zase až v Oslo.

„S trenérem Ilkou Jarvem jsme se domluvili, že bude dobré na chvíli vysadit,“ vysvětlil Jakš.
Mistr světa do 23 let a držitel štafetového bronzu z her ve Vancouveru dal o sobě v Pchjongčchangu konečně zase vědět.

K devátému místu ve skiatlonu, v němž Jakš mj. porazil norského fenoména Klaeba, přidal na závěr osmou příčku v závodě na padesát kilometrů klasicky. To za sebou nechal třeba Kazacha Poltoranina nebo Švýcara Colognu.

Čekal jste, že po hubenějších letech budete na olympiádě zase držet krok s nejlepšími?
To vůbec ne. Něco sice naznačovala desátá příčka z posledního svěťáku před olympiádou v Seefeldu, ale nebyla to žádná jistota. Ani po skiatlonu jsem nijak nelítal v oblacích. A i když se mi povedl týmový sprint, kde jsme s Alešem Razýmem zajeli solidní sedmý flek, tak jsem byl před padesátkou pořád ve střehu. Přece jen se mohla projevit únava. Takže jsem byl mile překvapený, že jsem se v průběhu maratonu dokázal prokousat dopředu.

Dlouho jste se držel kolem dvacátého místa. To byla taktika začít útočit až v závěru?
Ne (smích). Popravdě jsem nebyl schopen reagovat na zrychlení v čele hlavního pole, které balík roztrhalo. Ale krizi jsem překonal a jel jsem ve skupince kolem té dvacáté příčky. Drželi jsme slušné tempo a po poslední výměně lyží jsme se přiblížili soupeřům před námi. To mě nakoplo, vzal jsem za to a dotáhl se dopředu.

Osmé místo je vaším maximem na velké akci v individuálních závodech. Nepřivedl vás skvělý výsledek na myšlenky zkusit ještě příští olympiádu v Pekingu?
Před Pchjongčchangem jsem říkal, že by muselo přijít něco neočekávaného, třeba medaile, aby mě to dostalo na další hry. Což se nestalo, ale už nejsem tak striktní. Spolupráce s trenérem Jarvem něco přinesla a byla by škoda v tom nepokračovat. Motivuje mě to, ale zatím nedokážu říct, jestli to bude na rok, na dva nebo na čtyři.

Co se změnilo, že se vám konečně povedlo vyladit formu k vrcholu sezony?
To je Ilkova práce. Nechci se ohlížet, ale i předtím jsem tvrdě trénoval, jenže bez odezvy ve velkých závodech. Až finský trenér nastavil nějakou cestu a ta má, zdá se, dobrý směr. Navíc jsem před olympiádou zůstal zdravý. To jsou asi dva nejdůležitější aspekty.

Jaký byl na olympiádě váš největší mimosportovní zážitek?
Těch bylo víc, přece jen šlo o exotické prostředí. Ale nadchl mě závěrečný ceremoniál. Na olympiádě jsem sice startoval potřetí, ale zahájení nebo zakončení her mi předtím ve Vancouveru i v Soči uniklo.

Co Korea a její obyvatelé? Jací byli?
Chutnala mi tamní kuchyně, i když je odlišná od té naší. Alespoň tedy těch pár korejských jídel, které byly k dispozici v olympijské jídelně. Jako třeba nudle se zeleninou, kuřecí maso v pikantních omáčkách nebo kimči, což je zelí v hodně pálivé omáčce. A pak nejde přehlédnou chování tamních lidí, kteří jsou nesmírně slušní a vstřícní.