Se závody se začalo v loňském roce, kdy se jel jeden jarní závod, který se povedl. Potom se konal na přání jezdců další, až z toho vznikl seriál, který se připravil na tento rok.

Letos už diváci viděli jezdce bojovat v těchto závodech ve Strážovicích, dvakrát na Hradišti a naposled v Přešticích. Příznivci tohoto sportu se mohou letos těšit ještě na dva závody, a to na crosscountry 1. srpna v Milčicích a o místě konání šestého závodu v listopadu se ještě jedná. Ředitelem a zároveň „duší“ závodů JBR je Jan Benda z Pačejova, který odpověděl na několik otázek.

Jak dlouho se motocyklům věnujete a co vás k tomuto druhu závodů přivedlo?
Uplné kořeny mého zájmu byly v Pačejově. Můj otec zde pořádal už od roku 1960 motocyklové závody. Tehdy byly motocykly velmi rozšířené a i oblíbené. Automobily byly nedosažitelné pro většinu pracujících, a tak tehdejší režim preferoval motocykly. V každém stavení bylo často i několik motocyklů.

Později jsem okukoval některé závodní stroje kluků v Pačejově a hltal veškeré informace ze sdělovacích prostředků. Sportovní zprávy byly rozmanité a noviny, rádio i televize byly plné motorismu. V motocyklových soutěžích jsme vítězili, a tak je jasné, že se tento sport preferoval. Ke značkám JAWA a ČZ se vzhlíželo s úctou a úroveň českých jezdců a dovednost českých dělníků měla ve světě velké jméno.

Když jsem začal jezdit motocyklové soutěže BOMS na okrese a v kraji, byl to zlatý čas endura. Závodů bylo hodně a soutěžní sport enduro měl propracovaný systém, který nám celý svět záviděl. Zatímco my jsme od něho po roce 1989 ustoupili, svět ho převzal. Nyní je situace taková, že naši jezdci dojíždějí na šestidenní na 10. - 12. místech a země, které náš systém převzaly, se bijí o nejvyšší příčky.

V současné době jste ředitelem závodů JBR…
Pořádání se věnuji zhruba 15 let. Zdědil jsem asi nějaké pořadatelské geny po mém otci. Jak se říká, naostro jsem do toho spadl kolem roku 1988. Jel jsem tehdy MČR v Plzni a MČSSR v Klatovech. Z finančních důvodů jsem se rozhodl skončit, a tak na závěr jsem zkusil uspořádat malou soutěž v Pačejově.

V roce 1999 jsem s partou fantastických mladých lidí uspořádal mistrovství ČR v enduru v Pačejově (o kterém se mluví dones), a od této chvíle vlastně pořádám závody s mezerami stále.

Letos jsem si ukrojil pořádný krajíc, pořádám s kamarády šest závodů a z toho pět v měsíčním intervalu. Kdyby mi kamarádi nepomohli, sám bych to nedokázal.

Máte nějaké zkušenosti s endurem?
Je to možná paradox, ale velké enduro jsem nikdy nejezdil. Hodně jsme s manželkou jezdili jako diváci po republice. Všímal jsem si zákulisí víc než kdo jiný a snil jeden velký sen - uspořádat alespoň jedno velké enduro. V té době jezdili ještě pánové Pošík, Poslední, Mašita, Mrázek, Zloch, Chovančík, Čunderlík, Vojkůvka apod.

Jaký je o závody JBR zájem z řad jezdců ale i fanoušků?
Je pravda, že si někteří jezdci tyto závody oblíbili, hlavně pro tratě na hranici průjezdnosti, v těžkém terénu, které se jezdí i několik hodin. Závodníci si takové závody pochvalují a žádají je.

Je to netvrdší jádro endura v republice. Na poslední závod do Přeštic například přijelo několik jezdců jezdících jiné seriály, a když viděli trať, radši odjeli. Ti, co zůstali, se hrozně nadřeli, ale trať si pochvalovali.

Navíc se mezi těmito jezdci tvoří vynikající kamarádské vztahy, a tak si vždycky říkáme, jsme jedna parta, jeden tým. Toho si cením na těchto závodech nejvíce.

Diváků chodí čím dál víc a ti, co přijdou, naše závody obdivují. Fantastická účast diváků byla právě v Přešticích.

Kolik jezdců z Klatovska se pravidelně zúčastňuje a jaké mají výsledky?
Jezdci se na naše závody sjíždějí ze západních Čech, ale v poslední době i z Prahy, Kolína, Jablonce apod.

Mým záměrem bylo pořádat závody pro kluky z Klatovska, resp. ze západních Čech, aby nemuseli za závody jezdit stovky kilometrů.

Počet kluků z Klatovska prudce stoupá. Pěkné výkony zajíždí Jenda Zeman z Klatov, fantasický závod v Přešticích zajel Jan Matějka z Petrovic a velká naděje tohoto sportu je mladý Michal Panuška z Maňovic. To mému synovi, který loni seriál vyhrál, se letos nedaří.

Začínají jezdit i starší závodníci, a tak v Milčicích už pojedeme i kategorii veterán nad 40 let.

A co mládež, lákají ji motorky? Mají možnost se přihlásit do klubů tady na Klatovsku?
Mládež má o tento sport poměrně značný zájem. Jde přece jen o adrenalinový sport, ale nemají to dnes jednoduché. Po roce 1989 se celý systém endura zhroutil a v současné době se zúžil na boj o dotace a preference několika jedinců.

Na obyčejné jezdce z venkova se dnes nečeká. Přitom v minulosti to byli právě jezdci z vesnic a malých měst, kteří později vozili zlaté medaile ze světových závodů. V současné době není v republice fukční organizace, která by sdružovala enduro jezdce.

Kterého ze známých jezdců byste například chtěl na závodech vidět?
Já osobně bych na závodech JBR cupu uvítal někoho ze starší garnitury jezdců, např. Posledního, Vojkůvku, Michalíka apod. Jsou to jezdci ze zlaté éry českého endura a ještě dnes vyhrávají domácí soutěže.

Jsem samozřejmě velmi šťastný za ty ,,moje kluky“ - nebrblají, nekňourají, ale jedou a bojují, a to je pro mne ta hozená rukavice. JBR cup je výzva a oni ji přijali.

Před startem v Přešticích jsem všem podal ruku a cítil jsem tlukot jejich bojovných srdcí. To je pro mne ta nejlepší odměna.

A plány JBR do budoucna?
Udržet úroveň. Vždyť např. jezdec, který zajel na JBR cupu páté místo, zajel také páté místo na MČR. To hovoří za vše.

Jinak bych chtěl pořádat stále závody pro obyčejné a spíš začínající jezdce. Na srpen mám pro ně připravené soustředění s našimi předními jezdci z úspěšných let. Myslím, že jim to hodně pomůže a jezdecky povyrostou.