Co pro vás znamená být sportovní osobností Pošumaví?

Mám velikou radost, moc si toho vážím. Ocenění zároveň patří mým rodičům a přítelkyni, bez jejichž podpory a tolerance bych nikdy nebyl tam, kde dnes jsem. A patří jim za to můj velký dík. Děkuji i klatovské střední průmyslové škole, která mi při plnění rozhodcovských povinností vychází maximálně vstříc.

Hrál jste někdy basketbal?

Asi ve třetí třídě základní školy pod vedením pana trenéra Zberovského. Ten nejenže uměl skvěle naučit hrát basketbal, ale uměl člověka vybavit i do života. Jenomže na začátku studia na střední škole jsem kvůli vážnému onemocnění páteře musel ukončit aktivní činnost hráče. Ale bez basketbalu jsem nemohl být, tak jsem u něj zůstal prostřednictvím píšťalky.

Byla cesta do naší nejvyšší soutěže hodně trnitá?

Je to nesmírně těžké. Není to jen o tom mít píšťalku u úst a občas do ní fouknout. To asi svede každý. Ale je velice těžké být odolný vůči stresům, vypjatým situacím a také nátlakům vedení družstev. Ovšem musím přiznat, že postupem let se člověk stává odolnějším.

V současné době spíš bojuji s fyzičkou. Tato část přípravy je nesmírně důležitá, protože za sezonu odřídím okolo 170 zápasů. A jak roky přibývají, musím na sobě stále víc pracovat, síly rychleji ubývají.

Je přes zmíněnou vypracovanou odolnost něco, co vás zaručeně dokáže rozhodit i dnes?

S jedinou věcí se nedokáži dodnes úplně vyrovnat. Je to chování diváků a rádoby fanoušků. A především pak u nižších věkových kategorií rodiče, kteří dokáží být hodně neurvalí, přestože o pravidlech basketbalu, která jsou mimochodem hodně náročná, nemají ani ponětí.

Je rozdíl mezi basketbalem před třiceti lety a tím současným z pohledu rozhodčího?

Určitě. Je obrovsky rychlejší, agresivnější, tvrdší a náročnější na posuzování. Současný basketbal má řadu věcí, které dříve neměl.

Jak vidíte současný klatovský basketbal?

Při vzpomínce na práci trenéra Zberovského je mi líto, že klatovský současný basket nemá takové výsledky jako dřív. Ovšem je asi pravdou, že v této hektické době je to hodně těžké. Ale je to škoda.

Do Klatov v dubnu zavítá zápas naší nejvyšší basketbalové soutěže.

Pro Klatovy je to určitě nádherná akce. A především pak jeho aktéři. Výborný tým USK Praha a především pak Nymburk,který je dnes naší absolutní špičkou a jako jediný z naší republiky hraje druhou nejvyšší evropskou soutěže ULEB Cup. Jeho barvy hájí řada výborných amerických hráčů černé pleti, kteří jsou výbornými kamarády a na druhé straně zase umí tlačit na rozhodčí. Mohou být tak vzorem v chování. Fanoušek, nejen basketbalu, ale sportu všeobecně si určitě přijde na své a neměl by si tento zápas nechat ujít.

Je možné, že by v této basketbalové lahůdce by mělo zastoupení i město pod Černou věží?

Možné to je. A mám takový dojem, že se s tím i tak trochu počítá.

Máte ještě nějaké další cíle?

Na olympiádu ani mistrovství světa či Evropy se už nedostanu. Ale díky basketbalu jsem už objel svět a jeho zásluhou jsem zažil spoustu nádherného. Tak asi žádné vyšší cíle nemám. Ale chci jen, pokud fyzicky vydržím, pískat ještě nějaký ten rok zápasy naší nejvyšší basketbalové ligy NBL a finále první ligy. A to asi bude to mé maximum.