Vysoká, tmavovlasá Plzeňanka, studentka druhého ročníku gymnázia, přišla do klatovského šachového oddílu před třemi lety a především kvůli perfektní partě prý nemá v plánu v dohledné době měnit dres. Nyní sbírá pro Klatovy body ve druhé lize dospělých, přitom stačí svému dřívějšímu mateřskému klubu Sokolu Plzeň pomáhat v divizi družstev. Mladá šachistka, kterou příští rok čeká výlet na světový šampionát do Vietnamu, si nejen o svém čerstvém úspěchu s námi povídala v klatovské sokolovně před sobotním druholigovým zápasem proti pražské Pankráci.

Co pro vás znamená titul mistryně České republiky?
Strašně moc. Pokoušela jsem se totiž o něj už několikrát, ale vždy se mi stalo osudným poslední kolo. A teď se ke mně konečně i štěstíčko otočilo čelem a shodou náhod i okolností jsem byla první.

Ale váš triumf přece nebyl jen o shodě náhod a o štěstí?
To asi ne, ale i u šachovnice je toho všeho potřeba.

Vytoužený titul máte v kapse. Jaké jsou vaše další cíle?
Nemám žádné konkrétní. Samozřejmě chci vyhrávat a podávat dobré výkony. Pokračovat prostě dál, spousta mých vrstevníků to právě v tomhle období balí.

Byla jste i u obrovského úspěchu klatovského dorosteneckého družstva, které nečekaně vyhrálo extraligu. Je pro vás cennější kolektivní nebo individuální úspěch.
Samozřejmě, že týmový úspěch je skvělý, ale stavím výš můj osobní triumf.

Vybojovala jste si nejen titul, ale i letenku na světový šampionát, který hostí příští rok Vietnam.
Už se moc těším. Pojedu tam sbírat zkušenosti a hlavně neudělat ostudu.

Kdy a co vás zaválo k šachům?
Jsem z šachové rodiny. A hrát jsem začala asi ve svých pěti nebo šesti letech.

Rodiče vám hodně radí?
Podporují mne, ale že by mi do toho mluvili, to ne. Já mám totiž svoji hlavu.

Měla jste někdy období, kdy už jste nechtěla šachy ani vidět?
Neměla, šachy mám ráda.

Studujete, hrajete šachy na velmi dobré úrovni. Zbývá vám čas ještě na něco jiného?
Hraji ještě závodně volejbal. Ale spíš se jen pokouším, protože šachy a volejbal na takové úrovni je těžké kombinovat.

Co vítězí?
Jak kdy. Ale teď asi většinou šachy. Rozhodování je to ovšem vždy nesmírně těžké. Mrzí mne moc, že se nemůžu obojímu věnovat naplno zároveň.

Volejbal a šachy, to jsou koníčky hodně rozdílné.
Jsou. Zřejmě po řádění na volejbalovém hřišti u sítě s míčem se potřebuji uklidnit u šachovnice.

Dá se nějakých zkušeností nasbíraných u šachovnice využít u vysokých sítí nebo naopak?
Tak to opravdu nevím, nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Ale možná, že ano. Člověk si v každém sportování pěstuje a posiluje sportovního ducha.

Máte šachový vzor?
Vyložený hráčský vzor nemám, ale řadu hráčů obdivuji. Jsou to především šachisté zvučných jmén, jako například Kasparov.