Patnáctiletý pilot italské motokárové stáje Birel má rád svíčkovou

Jak jste se dostal k motokárám?
„Díky tatínkovi, který mi asi před šesti lety koupil motokáru. Chytilo mě to.“
Čím vás motokáry přitahují?
„Je to super adrenalin, na trati dosahujeme až 150kilometrové rychosti a to mě prostě fascinuje.“
Vzpomenete si na svou první jízdu?
„Bylo to v Sosnové a dojel jsem čtvrtý.“
V jaké kategorii jezdíte?
„Je to klasika, podle obsahu motoru. Začínal jsem v padesátkách a teď, když jsem starší, jsem postoupil do vyšší kategorie junior, pak do KF 2, dříve ICA, v níž se závodí na motokárách o obsahu 125 kubických centimetrů.“
To znamená i větší konkurenci.
„Je určitě mnohem těžší se prosadit.“
Je vám pouhých patnáct let a už máte na svém kontě řadu úspěchů. Na který jste vy osobně nejpyšnější?
„Je toho víc, ale asi nejvíc na páté místo z mistrovství Evropy, které se jelo vloni v Belgii.“
Bylo to těžké?
„Určitě bylo. O co nejlepší místo, bojovali piloti z celého světa a závod byl opravdu hodně nabitý. V semifinále jsem dojel druhý, ale ve finále jsem trochu zklamal. V první zatáčce jsem totiž spadl z druhého na osmé místo, když mě soupeři vybouchli z tratě. Pak jsem velice těžko ztrátu doháněl.“
Byl jste nervózní před startem v takovém podniku, jakým je evropský šampionát?
„A jak. To před každým startem. Mám stažený žaludek a tak. Ale jakmile nastartuji motokáru, všechna nevozita ze mne spadne.“
Dodržujete nějaký předzávodní rituál?
„Na závod si beru stejné slipy a ponožky. A od začátku mé motokárové kariéry mám pořád helmu od jednoho výrobce.“
Havárie a úrazy se vám vyhýbají?
„Nějaké kolize i zranění už mám za sebou.“
Kolik takový závodník jako vy spotřebuje za sezonu motokár?
„Asi tak dvanáct. Něco zničím, některé se ojedou.“
Jste továrním pilotem stáje Birel. Co je k tomu třeba?
„Člověk musí hlavně dobře umět italsky, také něco za volantem motokáry a nebát se jít do toho.“
K motokárám vás přitáhla rychlost a adrenalin. Platí to pořád?
„Neustále.“
Takže nebyl okamžik, kdy jste měl se závoděním chuť praštit?
„To ne, i když několikrát jsem byl už hodně naštvaný. Ale i kdybych v nějaké vypjaté chvíli řekl, že už motokáru nechci ani vidět, dlouho bych to určitě bez ní nevydržel.“
Jaký jste typ jezdce?
„Tak do motokáry vzteky nekopu, i když musím přiznat, že jednou se mi to stalo. Ale bylo to jen jednou, od té doby se krotím. Spíš mě to mrzí a někdy to rozdýchávám třeba i týden a o případném nezdaru dlouho přemýšlím. Zda jsem neudělal chybu já a kde. “
Nepošilhával jste někdy po jiném závodním voze?
„Už jsem měl možnost jezdit na okruhu v octavii, ale nevím. Motokáry mě moc baví, takže teď bych určitě neměnil.“
Jak často a kde trénujete?
„Asi tak pětkrát šestkrát za dva měsíce v Itálii, kde jsou ideální podmínky a hlavně kvalitní tratě. Také samozřejmě musím pracovat na své fyzické kondici.“
Můžeme vás vidět i na českých tratích?
„Určitě, v Sosnové
Chodíte do deváté třídy Základní školy v Čapkově ulici v Klatovech. Jak kloubíte školu se závoděním?
„Horko těžko. Ještěže mi to ve škole docela jde.“
Už máte jasno o své budoucnosti. Bude vás volant živit?
„To bych určitě moc rád, ale uvidíme, po základce se chystám na gymnázium a pak bych rád studoval ekonomii.“
Co vás ve škole nejvíc baví?
„Přestávky. A kromě nich matematika, fyzika.“
Motokáry zaberou asi váš všechen čas, přesto najdete si chvíli na nějakého dalšího koníčka?
„Já zkouším všechny druhy sportu, bez pohybu a soutěžení být nemůžu. I když jako pilotní jezdec některá sportovní odvětví, v nichž je větší šance přijít k úrazu, musím oželet.“
Máte určitě kromě rodičů, sestry, kamarádů, spolužáků nějakou velkou fanynku?
„Mám.“
Co nejraději jíte?
„Tradiční česká jídla, jako třeba svíčkovou.“
Co vás čeká v nejbližší době?
„Na trati v Ugento v Itálii od 19. do 22. dubna druhý závod nejsledovanějšího a nejprestižnějšího otevřeného motokárového seriálu Italia Open.“
Hodně jste toho už s motokárou předvedl a i dokázal, přesto máte ještě nějaký sen?
„Chtěl bych vyhrát mistrovství světa.“