Odchod prezidentovy mluvčí Markéty Řehákové by sám o sobě nebyl žádnou velkou událostí. Po vyčerpávající kampani a hektických osmi úvodních měsících se zkrátka bývalá novinářka rozhodla skončit a po dohodě se svým šéfem půjde dál jinou cestou. Zasvěcenci by ocenili její nefalšovanou upřímnost, nadšení a loajalitu, pozorovatelé by jí vytkli přílišnou emocionalitu a občasné nezvládnutí profesních pravidel. Mimochodem pozice tiskového tajemníka hlavy státu není nic, co se dá naučit ve škole. Musí to být prezidentovo alter ego, diplomat, zdatný komunikátor, znalec novinářského prostředí, respektovaná osobnost. Těžko říct, zda by Řeháková do této kategorie časem dorostla. To se ale nedozvíme, poněvadž nyní balí fidlátka, a to nedobrovolně.
Petr Pavel ještě před pár týdny tvrdil, že zůstává jeho mluvčí, jen odchází z postu ředitelky tiskového odboru, aby toho neměla moc. V debatě Deníku minulý pátek na její adresu neřekl ani slovo, pouze obecně uvedl, že někteří lidé ho opouštějí, neboť se chtějí věnovat svým kariérám, jiní proto, že si lidsky s jinými členy týmu nesedli. Avšak všichni to dělají kvůli tomu, aby hradní sestava fungovala jako dobře promazaný stroj. Pohříchu kuloáry hovoří jinak.
Podobně jako z politiky brzy zmizeli kluci a holky z plakátů hnutí ANO, aby je nahradili pragmatici a zákulisní šíbři, i v Pavlově okolí končí ti, kteří mu na Hrad pomáhali, neboť je vedlo odhodlání, víra a přesvědčení, že konají dobro. S tím se v politice dlouho nevystačí. Jak říká expremiér Vladimír Špidla, v ní je vrcholnou disciplínou umění kompromisu. Toho ideoví entuziasté většinou nejsou schopni. Hradní organismus nyní pevnou rukou řídí kancléřka Jana Vohralíková, jež si tvoří tým podle svých představ. A jedinou osobou, která zůstala po Pavlově boku od počátku dodnes, je Petr Kolář. „Je mým poradcem především na zahraniční politiku, ale i na tu vnitřní, protože v obou oblastech má nepochybně velký přehled a zkušenosti i kontakty. Z toho důvodu je pro mě velice užitečným zdrojem informací,“ sdělil Deníku prezident.
Markéta Řeháková nebo Linda Jozwiak Kopecká musely odejít, aby Kolář mohl plnit svou roli. Roli hlavního rádce, informátora, převodové páky do byznysu. Pokud ho prezident bude držet v přísně vymezených mantinelech a konečné rozhodnutí bude vždy činit sám, není to nic odsouzeníhodného. Nesmí však dovolit, aby se stal mužem na špinavou práci a využíval svou pozici pro vlastní kšefty neboli jeho Dalíkem či Nejedlým. Jisté je, že už neplatí Pavlova věta z předvolebních debat: „Jediný Kolář, který by byl na Hradě, bude protokolář.“
