K jednomu z nejoblíbenějších úsloví každého politika patří Padni, komu padni. Většinou ho používají v souvislosti s vyšetřováním korupčních kauz, do nichž jsou zapleteni buď ti u moci, nebo ti v opozici. Jak se ukazuje v posledních dnech, není to s tím rovnocenným dopadáním ruky spravedlnosti až tak horké.

V Praze drhnou koaliční jednání, protože vítězný trojblok Spolu (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) trvá na svých nominantech do rady, zatímco Piráti namítají, že tam nemůže sedět trestně stíhaný lidovec Jan Wolf. Pirátský primátor Zdeněk Hřib tvrdí, že jde o principiální záležitost, nad níž by se nikdo neměl pozastavovat. Avšak pozastavuje. Předseda vlády a ODS Petr Fiala ve čtvrteční debatě Deníku připomněl, že jejich kandidát na primátora Bohuslav Svoboda byl v policejním hledáčku, ačkoliv „od počátku bylo jasné, že je stíhán za nějaké politické rozhodnutí, nikoliv za podezření z osobního obohacení nebo podvodu“. Dodal, že se po celou dobu těšil nejenom důvěře straníků, ale i voličů. „Veřejnost vnímala, že v jeho případě nedošlo k ničemu, co by mu přineslo osobní prospěch. V tom je rozdíl oproti tomu, kvůli čemu je vyšetřován a posléze souzen Andrej Babiš.“

To by znamenalo, že některá obvinění jsou oprávněná a politici by po jejich sdělení měli okamžitě odstupovat, zatímco u jiných to neplatí. Nejen v případě Bohuslava Svobody, ale také Jana Wolfa či Vlasty Parkanové, neboť byli popotahováni za kroky či hlasování v rámci výkonu funkce, a neměli z toho osobní profit. Piráti, pro něž je tento výklad nepřípustný, ovšem vesele vládnou v Libereckém kraji s obžalovaným hejtmanem Martinem Půtou (SLK), ačkoli tam je ve hře statisícový úplatek. Mám po ruce další přísloví, to o dvojím metru.

Nejdůležitější závěr k podobným debatám ale musí říct žalobci, nejlépe ten nejvyšší. Je možné stíhat politiky za jejich rozhodnutí, aniž by byl na stole důkaz o korupci s ním spojené?