S nápadem řešit brutální fauly ve sportu u trestního soudu nesouhlasí většina hráčů, trenérů ani funkcionářů z Pošumaví.
„Tahat fauly před soud, to snad až v krajních případech. Řešení u trestního soudu by fotbalu uškodilo. To aby se ho pak člověk bál hrát. Podle mne by vše mělo zůstat v kompetenci disciplinárních komisí fotbalových svazů a jednotlivých klubů,“ tvrdí šéf Okresního fotbalového svazu v Klatovech Jan Červený.


„Už samotná stopka je pro fotbalistu dost velkým trestem,“ říká obránce divizních Klatov Karel Šlechta, který ví, o čem mluví. Právě jemu totiž skončil dvouzápasový distanc za to, že strčil do protihráče. „Ale je mi jasné, že musím za prohřešek pykat, proto jsem pro postihy jakéhokoliv nesportovního jednání nebo neregulérního zákroku ve stávající formě,“ uvedl čtyřiatřicetiletý fotbalista, který prý na trávnících spíš rozdával, než inkasoval. „Jsem impulsivnější, ale už jsem se zklidnil,“ dodal.


„Třeba je to dobrá myšlenka, ale nedokážu si představit, jak by se prokazoval úmysl. To si myslím, že by byl velký problém,“ domnívá se zkušený předseda disciplinární komise Okresního fotbalového svazu v Klatovech Miroslav Kořínek, podle kterého většina přestupků vyplývá spíš z nešikovnosti či premíry bojovnosti. „Hodně také záleží na rozhodčím, na jeho benevolentnosti. Hráči sami vycítí, co si mohou a nemohou dovolit,“ podotkl.
„Je to v rozhodčích. Na nich a jejich objektivnosti hlavně záleží, kam hru až pustí. Když se jim zápas vymkne z ruky, pak i hráči vidí krvavě,“ myslí si fotbalový fanoušek z Velhartic Josef Kalista. „Jsem pro tvrdé tresty brutálních faulů, ale řešit to soudně? To asi ne. Ale klidně bych v postizích ještě přitvrdil. Ovšem co je to všechno platné fotbalistovi, kterému po zákroku nedovolí zranění už třeba nikdy hrát,“ řekl kapitán fotbalového týmu Velhartic Josef Bejvl.

Faulovaný Václav Pivoňka si už nekopl

Přestože Václav Pivoňka ze Strážova doplatil na tvrdý zákrok protihráče, který před dvaceti lety ukončil jeho fotbalovou kariéru, nepovažuje za právě nejšťastnější nápad řešit sportovní fauly u trestního soudu.


„Člověk sice nevidí druhému do hlavy, ale nemyslím si, že by na našich sportovištích byli vyložení likvidátoři. Ano, jsou typy hráčů, kteří třeba své fotbalové neumění dohání právě fauly, hodně záleží také na soutěži a její kvalitě, ale nechce se mi věřit, že by, ať už se jedná o tu nejnižší, v tom byl přímo úmysl protihráče zranit. Proto podle mého by řešení takových situací u soudu bylo spíš na škodu,“ řekl Pivoňka.


„Ovšem žádný faul by neměl fotbalistovi projít, neměl by zůstat nepotrestán. A právě od toho jsou na hřištích rozhodčí, kteří by měli dbát na regulérnost soubojů a vynášet adekvátní verdikty, kterými se pak zabývají disciplinární komise příslušných fotbalových svazů. Na těchto lidech velmi záleží,“ dodal s tím, že za faul na něj tehdy provinilec vyfasoval od rozhodčího pouze žlutou kartu.


„Hned po zahájení zápasu III. třídy na hřišti v Bezděkově a rozehrávce soupeře zpátky jsem se rozběhl za míčem a kousek za středovým kruhem mě zezadu kosou sejmul útočník domácích,“ vrátil se k okamžiku, který znamenal v jeho pětatřiceti letech konec fotbalové kariéry, Václav Pivoňka ze Strážova. Ten po tvrdém zákroku okamžitě putoval do nemocnice do péče lékařů, kteří mu tříštivou zlomeninu obou kostí pravé nohy léčili déle než půl roku. „Těžko říct, zda šlo o úmysl. Spíš si ale myslím, že to byla souhra náhod. Soupeř mne chtěl prostě zastavit a právě v okamžiku, kdy jsem došlápl, přilétla jeho noha,“ dodal bývalý fotbalový záložník.


Se slovy Václava Pivoňky, adekvátně fauly trestat, ale ne soudní cestou, souhlasí i třiatřicetiletý obránce hrádeckého B týmu, Karel Frána. „Samotná stopka je pro fotbalistu už dost velký trest,“ tvrdí.

Fauly- sestřih z divizních utkání v Klatovech