Pavla Predigera provází zvířata celý život. Už jako malý kluk měl domácí mazlíčky, svůj profesní život zvířatům dokonce zasvětil. Provozuje totiž veterinární kliniku v Trhových Svinech na Českobudějovicku.
Rodič musí být i dozorcem
„Můj tatínek je vášnivý chovatel poštovních holubů a moji sourozenci vždy chovali alespoň andulku nebo jiného okrasného ptáčka. Pro mě byla jako první volba morčata, která jsou nenáročná na chov - nakrmit a napojit je a pak už se s nimi jen mazlit a pozorovat je,“ vzpomíná na své dětství. Dnes na svém statku kromě ovčáckého psa chová i slepice, husy, krůty, hrdličky, želvu, oblovky a v neposlední řadě včely.
U dětí je podle něj vhodné začít s nenáročným chovem, aby si vůbec přivykly pravidelnému režimu. „Jako rodič musíte počítat s tím, že budete muset dbát na to, aby se dítě řádně staralo a někdy také přiložit ruce k dílu a zastat pozici chovatele a někdy také dozorce,“ vysvětloval. „Jednou jsem například musel amputovat nohu křečkovi a když jsem se dotyčné maminky ptal, jak ke zranění došlo, tak mi její čtyřletý synek plačky sdělil, že chtěl křečka svézt v autíčku a on se mu tam nějak nemohl vejít,“ přidal jeden smutný příběh z praxe veterináře.
Dodal, že pro malé děti okolo tří let jsou nenáročné oblovky. „To jsou velcí šneci, které rosíte a jednou za čas jim podáte krmení, případně sépiovou kost na růst ulity a potom je celá rodina může pozorovat jak rostou, dělat šnečí závody. Dalším nenáročných zvířetem jsou třeba strašilky,“ vysvětloval.
Důležitá je pohoda zvířat
Jemu a jeho ženě se v průběhu let narodily tři děti, a tak sám na vlastní kůži viděl v obličejích svých dětí onen prosebný výraz, když jej přemlouvaly k pořízení nějakého domácího zvířete. Úspěšně, na statku k tomu všemu tak přibyli ještě králíci. „Řekli jsme, že ano, ale příčilo se nám je strčit do ‚králičího paneláku‘, takže králíky chováme ve výbězích čtyři krát tři metry s možností hrabat si nory, schovat se a podobně,“ poukazuje Pavel Prediger na pro něj důležitý prvek, tedy welfare neboli životní pohodu zvířat.
U jeho dětí jsou v žebříčku oblíbenosti na samotném vrcholu husy. „Respektive housata, která každý den rádi vodí na pastvu, aby se nažrala čerstvé trávy. Samozřejmě musíme být ostražití k husám, kdy houser si hlídá svůj harém, takže když jdou děti k drůbeži do výběhu, tak mají proutek na odhánění,“ vysvětluje trhosvinenský veterinář.
Největší výzvou, která je v ale rámci zvířat potkala, byly včely. „Po tom, co jsme dětem vysvětlili, jak jsou pro nás včely prospěšné a motivovali je tím, že má každé z dětí svůj barevně odlišený úl, tak přidávají rády ruku k dílu a pomáhají nám se o včely starat,“ prozradil Pavel Prediger fígl.
Děti učí i o smrti
Své děti chce naučit hlavně to, aby si přírody vážily i toho všeho, co nám jako lidem nabízí a dává. „Chov zvířat a soužití s dětmi má podle mě jednoznačné výhody, protože se tím děti učí zvířatům porozumět. Zjišťují, že to není jen o tom si s nimi hrát a pozorovat je, ale také jim musí jejich příbytky vyčistit, napojit a nakrmit je a v případě nemoci se o ně postarat,“ poukázal na to, že i zvířata jsou živým tvorem, který má své potřeby. „Nedávno u nás byla i mateřská školka se podívat na zvířátka - jehňátka a housátka, takže zvířata obecně stmelují kolektiv a jsou prvkem, který dětem pomáhá se kamarádit s jinými dětmi,“ poukázal na další pozitivum interakce dětí a zvířat.
Jednou z nevýhod je podle něj nutnost sehnat někoho, kdo by se o ně staral, když chce jet se svou rodinou na dovolenou. „To jsme vyřešili automatickými napaječkami a rodiči či sousedy, kteří například vypustí drůbež na pastvu,“ podělil se Pavel Prediger o své zkušenosti.
Dalším možným problémem může být přebytek zvířat, který je podle něj potřeba umět zredukovat. „Týká se to porážení zvířat. Děti jsou chápavé a když jim vysvětlíme, že zvířatům nabízíme podmínky k chovu, které jsou pro ně vhodné a dobře se o ně staráme, tak potom mláďata, která jsou určena k jídlu, můžeme v jejich dospělosti porazit - omráčit a vykrvit, aby se netrápila - a my je mohli konzumovat. S tím také vyvstává otázka smrti, se kterou se tak děti setkají a vyrovnávají se s tím již v útlém věku, což je podle mě důležité,“ uzavřel povídání.
Jak žijí zvířata na statku:
