Páry si často pořizují různá zvířátka jako společníky, ať je to pes, kočka, nebo třeba drobnější hlodavci. Mirka Plšková s manželem si dávno před narozením dcery pořídili dva osmáky degu. S příchodem dcery nebyli hlodavci žádní problém. „Naše veverky byly už ale pokročilého věku a asi před měsícem nám umřely. V soužití malého miminka a drobných hlodavců nevidím žádný problém, myslím, že na zvážení je pořízení psa nebo kočky,“ popisuje mladá maminka a dodává: „Kočku bych rozmýšlela kvůli alergii, psa zase kvůli jeho povaze.“
Podle Mirky je pořízení zvířete nutno zvážit, logicky, také vzhledem k velikosti bytu. Přeci jen dítě roste a domov by se rázem mohl stát „malým“.
Psa a dítě už ne
Zkušenost se soužitím dítěte a psa má Kristýna Hlavatá. Ta si čtyřnohého společníka pořídila ještě před narozením dítěte. Problém nevidí v samotném soužití dítěte se psem, ale spíše v praktických věcech.
„Podle mého názoru se často stává, že se pes dostane na druhou kolej, což není dobře,“ popisuje Kristýna. Zvíře by tímto přístupem mohlo začít emočně strádat, což je samozřejmě špatně. Pes by měl i s příchodem potomka zůstat platným členem rodiny.
Dítě a pes a jak se na to připravit:
Problémem se postupem času může stát i venčení, protože to se s úplně malým miminkem dělá složitě. O dítěte se nesmí odcházet a venčit s kočárkem je často nepraktické.
„Kromě toho by si lidé měli uvědomit, že pes není hračka. Malé děti nemají takový cit a mohou být ke zvířeti v nestřeženém okamžiku hrubé,“ zmiňuje maminka.
Toxoplazmóza
Iveta Černá zase měla kočky. „Ty jsem po dobu těhotenství ubytovala u svojí maminky, protože jsem se bála toxoplazmózy, nedávno jsem se ale dozvěděla, že pokud kočka není venkovní, tak snad nic nehrozí,“ uvádí svoji zkušenost Iveta.
Oslovené maminky by si, vzhledem ke svým zkušenostem, velmi rozmyslely pořízení dalšího zvířete a shodují se, že je domácí mazlíček vhodnější až ke starším dětem, které se o něj už dokážou třeba i postarat.
