Vrátili by se Jan Hrušínský a Kateřina Konečná do dob socialismu? Odpověď naleznete ve videu:
Čím starší lidé, tím více jim to vadilo. Konkrétně si lidé stěžovali na nemožnost svobodně cestovat, na lež a zastírání pravdy v oficiálních médiích a nemožnost svobodně vyjádřit svůj názor.
Jako další negativa pak uvedli hospodářský úpadek, nedostatek zboží a nemožnost vlastnit živnost či podnikat.
Udávání byla zrůdnost
Podle dvaasedmdesátileté Evy z Liberce výsledky ankety odpovídají tomu, jak na minulý režim vzpomíná ona.

„Všechno, co zmiňujete, mi vadilo. Něco více, něco méně. Například na cestování jsme neměli peníze, takže to pro mě zase tak velký problém nebyl. Ale to, že člověk nemohl říct, co si doopravdy myslí, nebo že se lidé navzájem udávali a zavírali je, to vnímám jako onu zrůdnost komunistického režimu,“ řekla paní Eva a dodala, že když chodila v roce 1989 před libereckou radnici demonstrovat, jediné, co si přála, bylo, aby konečně zavládla spravedlnost.
„Jenže ani to se tak úplně nesplnilo, vidíme to koneckonců každý den v televizi nebo v novinách, jaké nespravedlnosti se stále dějí,“ vysvětlila seniorka, která se na důchod přestěhovala na malou vesnici.
Mezi její pozitivní vzpomínky na socialistické Československo patří lidská pospolitost. „Lidé si pomáhali, byli na sebe milejší. Zdá se mi, že zkrátka drželi více při sobě, než je tomu dnes,“ vysvětlila paní Eva a přidala důkaz.

„Můj tatínek byl elektrikář, takže když stavěl chatu a neměl peníze, udělal vždycky někomu elektriku v baráku a ten mu zase pomohl při stavbě jeho domu. Tak byl schopný s pomocí ostatních postavit dům vlastníma rukama. Nikdy se třeba nestalo, že když někomu vypadla elektrika na Štědrý den, že by nešel a nepomohl jim to zase nahodit,“ popsala realitu minulého režimu Eva z Liberce.
Nostalgie přežívá
Podobné je také vyznění ankety Deníku. Necelých 52 procent respondentů řeklo, že lidé před rokem 1989 drželi více spolu. 48 procent z dotázaných pak odpovědělo, že rádi vzpomínají na bezpečné ulice a okolo třiceti procent z nich uvedlo, že jako pozitiva vnímají pionýrské tábory nebo rekreace ROH a dostupnou zdravotní péči.
Nejstarší věková skupina od 66 let a výše vyzdvihuje například klid a pohodu na pracovišti jako to, na co vzpomínají velice rádi.

„Asi záleželo na tom, kde jste pracovali. Já jsem byla zdravotní sestra a musím říct, že jsme měli bezvadný kolektiv. Všechno jsme o sobě věděli, trávili jsme spolu čas i mimo práci. Když někdo byl v nesnázích, pomohli jsme. To se dnes zase tolik nevidí v pracovním kolektivu,“ dodala Eva z Liberce.