Předchozí
1 z 6
Další

Na horách mě láká jednoduchost. To znamená chození, lezení, vaření a spaní. Fascinující je i soustředění na základní věci – jeden krok, jedno postupné jištění. Začínal jsem na cvičných stěnách na Kozelce u Manětína, když mně bylo asi 17 let. Měl jsem půjčené východoněmecké karabiny a staré modré odřené lano. Zdolával jsem je bez sedáku, bez přilby, s horním jištěním a navázáním přímo na laně. Později jsme začali s kamarádem dobývat stěny a kouty železničního viaduktu mezi Kaznějovem a Plasy, následovaly cvičné stěny na Radyni a v Srbsku u Berouna. Později Západní Tatry a pak Vysoké Tatry. Pak Alpy a stále výš.

Roman Žaloudek a jeho výstupy a výlety.Zdroj: archiv Romana Žaloudka

Lezl jsem například v Alpách na Matterhornu, Monte Rose, Mont Blancu, Grossglockneru nebo Lyskammu. Na Aljašce na Mt. McKinley, v Peru zdolal Alpamayo a Artesonraju. V Himalájích jsem stál na posvátné Ama Dablam nebo Cho Oyu (6. nejvyšší hoře světa).

Roman Žaloudek a jeho výstupy a výlety.Zdroj: archiv Romana Žaloudka

Mrzí mě, že se nemůže jednoduše cestovat, ale je to jen dočasně, určitě se vše brzy rozvolní. Ze Šumavy nemáme do rakouských a německých Alp daleko, už se těším na výlety do tamní krásné přírody. Na to, až zase známým nebo kamarádům budu moct pomoci s překonáváním sama sebe, respektive s vystupováním z komfortní zóny. Rád lidi motivuji a pomáhám získat větší sebejistotu a důvěru v sebe. Při výletech do Alp se snažím formou rad, učení techniky a motivací jejich sebevědomí posilovat. 

Roman Žaloudek a jeho výstupy a výlety.Zdroj: archiv Romana Žaloudka

Přestěhovali jsme se z Prahy do Srní. Dohodli jsme se se ženou, že hekticky stresový pracovní život v exponovaných pražských firmách není už pro nás „to pravé ořechové“. Máme dospělé samostatné děti, hypotéky splacené. Proč se dál nechat hnát v tom kolotoči s vysokou mírou vypětí a stresu. Zdraví máme jen jedno a za peníze se druhé koupit nedá. Takže jsme se před dvěma lety přestěhovali na Šumavu na Srní, do bytu, který jsme již několik let předtím používali k rekreaci. Jsme tu šťastní, šumavská příroda je nádherná. 

Roman Žaloudek a jeho výstupy a výlety.Zdroj: archiv Romana Žaloudka

Moje žena tady učí jógu v několika obcích a městech a já jsem rok a půl pracoval u Národního parku Šumava jako vedoucí Návštěvnického centra s vlčím výběhem na Srní. Bylo to moc fajn, podařilo se nám vytvořit výukové programy na téma „Vlk obecný“ pro děti, školy. Park jsem opustil a teď se věnuji přípravám startu svojí malé průvodcovské „firmy“, kdy bych chtěl nabídnout českým i zahraničním návštěvníkům Šumavy možnost „guidovaných“ výletů (výlet s průvodcem) se zaměřením na sport, přírodu a historii. Pilotní zkoušku máme naplánovanou na letošní zimu pro výlety na sněžnicích. 

Roman Žaloudek a jeho výstupy a výlety.Zdroj: archiv Romana Žaloudka

Stále mám i své sny ohledně vysokých hor. Chan Tengri a pákistánské Himaláje jsou stále na seznamu. Huascarán nás v roce 2014 setřásl, nedovolil nám průstup na vrchol, bylo to moc riskantní, ledovec byl nestabilní a padaly laviny. Zastavilo nás to ve 5500 metrech. Bohužel mne ale v posledních letech potkaly zdravotní problémy, které moje plány přerušily. Šlo především o komplikovanou operaci kolene. Sice mi na 5 až 10 let oddálila „totálku“, ale nebylo to zadarmo a teprve před pár měsíci jsem se dostal zpět k aktivnímu sportování. Takže žádné velké expedice nebyly, jen nějaké drobné lezení ve Vysokých Tatrách, v Alpách, hodně šumavské přírody. Vloni na podzim jsem se ženou navštívil Jižní Alpy na Novem Zélandu, to byl úžasný zážitek. Mount Cook je další velké lákadlo. Moje vysokohorské plány jsou závislé na úspěšné rekonvalescenci kolene. Do vysokých hor musí být člověk ve špičkové kondici, aby neriskoval.

Roman Žaloudek a jeho výstupy a výlety.Zdroj: archiv Romana Žaloudka