Velké prostory reprezentativního sálu jsou pro malé výtvarníky vždy velkou výzvou a nutno dodat, že se toho pod vedením známé klatovské výtvarnice a učitelky Jarmily Javorské zhostili s nadšením a elánem. Výstavu plnou úchvatných obrázků, nápadité keramiky a originálních dílek připravilo na čtyři sta malých výtvarníků a můžete si ji prohlédnout do 13. dubna.

Paní Javorská, můžete nám představit vaši výstavu?
Výstava je výtvarně-keramická a prezentujeme zde práce dětí předškolního i školního věku. Jelikož děláme několik výstav ročně, každý rok přemýšlíme, jak se výstava bude jmenovat. Letos vyšel příznačný název “Křížem krážem českým rokem“, protože jsme chtěli pozvednout svátky Velikonoc a Vánoc a hlavně čtvero ročních období - jaro, léto, podzim a zimu, které děti ztvárňovaly výtvarně. Prostě chtěli jsme přiblížit ten rok očima dětí - výtvarníků.

Odevšad slyším, že jste jakousi “duší“ výstavy…
Takže něco k té duši… Druhá “duše“ je moje kolegyně Janina Soukupová, která je nedílnou součástí výtvarky, a hlavně dušičky jsou všechny děti, protože nebýt dětí, výstava by nemohla být. Já děkuji všem dětem, které daly své výrobky na výstavu. Asi nemůžeme ukázat v těchto prostorech práci všech 430 dětí, které k nám chodí každý týden do DDM. Možná někdo z nich bude smutný, že na této výstavě svoji práci nenajde, ale nám se v kroužcích schází děti od 4 do 18 let a z tisíců kousků vybrat dílka, abychom potěšili všechny děti, to nelze.

Zároveň však 20. března byla slavnostně zahájena Velikonoční výstava v klatovské Družbě, na které se naše děti podílely svými uměleckými dílky, obrázky a keramikou, a jarní výstavu v těchto dnech otevíráme i v knihonvě v Nýrsku. Kromě toho plánujeme další výstavy, takže se dostane na všechny naše výtvarníky.

Kolik let působíte jako učitelka výtvarné výchovy?
Já mám na starosti výtvarnou a keramickou výchovu v klatovském DDM a pracuju tam už osmnáctý rok. S dětmi se scházíme každý den, denně máme dva až tři kroužky, což je v průměru kolem 5 - 6 hodin. Každoročně připravujeme dvě velké výstavy a tři až čtyři menší výstavy, které nejsou celoplošné. Třeba nám různé instituce a podniky nabídnou výstavní prostory, a už nyní připravujeme na letošní léto výstavu na Bolfánku v Chudenicích. Dále máme celoročně pronajaté prostory v klatovské ČSOB a městské knihovně, kde pravidelně děláme výstavy dětských prací.

Je z vašeho pohledu dnes potřeba dělat výstavy?
Já musím na naše děti něco prozradit. Když přijdu na hodinu a řeknu: “Dnes budete dělat na výstavu,“ tak co mi odpoví? “Ach jóó, my si to zase domů neodneseme? Paní učitelko, dostaneme to?“ Je samozřejmé, že nemůžou dostat všechno, protože my musíme naši práci prezentovat dál. Ale až na takové velké výstavě děti vidí, jak je to hezké, když spousta dalších lidí se může na jejich výrobek, umělecké dílko, podívat.

Doma se na něj kouká mamka, taťka, babička a děda, ale na výstavě se na něj budou koukat stovky lidí. Proto se výstavy dělají, abychom ukázali, co umíme, a ne abychom výrobky měli doma, v kuchyni, obýváku, na terase… Já vím, že to je krásné, ale my tu výtvarničinu a keramiku děláme proto, abychom potěšili oko diváka nebo i dušičku někoho, kdo se na výstavu přijde podívat.

Jaké to je učit děti výtvarné umění, případně objevovat v nich nové talenty?
Chci podotknout, že my nejsme umělecká škola a nepracujeme s talenty. Pracujeme se všemi dětmi, které mají chuť, čas a zájem přijít k nám do ´domečku´. A toho si ceníme ze všeho nejvíc. Protože práce s talenty je skvostná a krásná, ale práce s dětmi, které mají chuť a zájem, je o to víc tvořivější, protože tam chodí děti hlavně ze svého zájmu a aby nějak vyplnily svůj volný čas. Mimo jiné máme svoji pec, kde děláme keramické věci.

Za osmnáct let už jistě vidíte určité srovnání. Jak se pracuje s dnešními dětmi?
Já pracuju s dětmi pětadvacet let, ale v klatovském domě dětí učím osmnáct let. S paní Soukupovou učíme jak výtvarku, tak i keramiku a textil. Máme kroužky, kdy máme výtvarku spojenou s keramikou a textilem, kdy dětem dáváme 14 dní výtvarku, 14 dní keramiku a textil. A potom máme jen kroužky keramiky. Učíme děti od 4 do 18 let. Každá má v kroužcích 25 - 35 dětí, v týdnu se nám tam průměrně vystřídá 430 dětí. Mimo jiné nabízíme možnost klatovským školám a školkám, že v dopoledních hodinách si k nám do keramických a textilních dílen mohou přijít v rámci výtvarné výchovy něco zkusit. V domě dětí jim rádi uskutečníme výuku.

Jakou výtvarnou techniku máte vy osobně nejraději? Vím, že jste původně keramička, ale přešla jste k výtvarné práci s textilem. Čím je pro vás textilní tvorba, které se věnujete?
Není to koníček, ale je to veliký kůň! K textilní tvorbě mě přivedla moje teta. Já s dětmi dělám výtvarnou výchovu, keramiku i textil, vlastně děláme všechny škály výtvarné techniky. Ale já osobně, kdybych si měla vybrat, čím bych se chtěla více zabývat, tak určitě textilem. Prostě jsem „textilák“. Textil mě oslovil a oslovuje mě pořád, ale výtvarku a keramiku mám také ráda. Také si ráda sáhnu do hlíny a děti ji mají rády také…

Vím, že i vy sama vystavujete. Kde jste měla svoji poslední autorskou výstavu?
Vloni jsem v klatovském muzeu měla výstavu Živly, kde byl ztvárněn Oheň, Voda, Země a Vzduch. Šlo o výstavu výtvarně-keramickou, kde keramiku vystavovala moje dlouholetá kolegyně a kamarádka Jarmila Straková. Já vystavovala tapisérie, koláže a hedvábí, zkrátka něco od batiky a textilu. V poslední době se hodně zabývám batikou a oděvy různě maluju a pokrývám barvami.

A je pro vás vaše umělecká práce jistým druhem relaxace?
Relaxace určitě. I když celý rok toho mám dost, ale určitě je to taková příjemná relaxace. I to, že člověk dětem může ukázat, že nejenom učí, ale že také něco dovede.

Jaké jsou dnešní děti? Myslím, že je dnes hodně ovlivňují reklamy, média, televize, počítače.
To záleží na dětech. Jsou děti, které mají chuť a nápad. Jsou děti, které mají chuť, ale nemají nápad. A potom jsou tací, kteří si k nám do “domečku“ jen přijdou něco zkusit. Ale myslím, že to všechno záleží na rodičích, výchově, vedení a na přístupu. A také čím jsou ovlivňovány, co jim je dáváno. Jestliže rodiče přijdou s dětmi na výstavu, dají jim hrozně moc estetična a krásna.

Jestli jim řeknou:„Půjdeme si sednout do cukrárny,“ je jasné, že své dítě ochuzují. Ale zase jsme tady od toho my profesionálové, abychom dětem dali trochu toho estetična a krásna do duše. Protože od toho k nám děti chodí, aby nápad dostaly. Je jasné, že někdy musíme dětem nápad dát, někdy přijdou ony s nápadem, a tak to společnými silami dáváme dohromady a realizujeme.

Jaký pocit máte z výstavy Křížem krážem českým rokem, kterou jste s dětmi připravila?
Mám ohromný pocit. Mám radost, že na slavnostní vernisáž přišlo takové množství lidí, odhadem kolem stovky. Je mi z toho dobře na duši, protože když jsem začínala učit výtvarku před osmnácti lety, měla jsem jedenáct dětí ve skupince. Dneska už je jich čtyři sta už jsme dvě učitelky na plný úvazek, a lidí, kteří o naši práci mají zájem a fandí nám, stále přibývá. Dělá nám velkou radost, žepočet příznivců domu dětí z výtvarných oborů se zvyšuje, že mají lidé o práci zájem. A když se řekne Jarmila Javorská a Janina Soukupová, všichni ví, kdo jsme, kde nás najdou a určitě rádi za námi přijdou. A děti se k nám také rády vracejí! Takže všem bych chtěla poděkovat a mám z toho radost.

Hana Sádlíková