U příležitosti blížícího se koncertu bratrů Vilímcových dne 13. října ve Stálé divadelní scéně v Klatovech položil Deník houslistovi Miroslavu Vilímcovi, koncertnímu mistru České filharmonie, několik otázek.

Do Klatov se vracíte jako houslista pravidelně, co to pro vás jako pro klatovského rodáka znamená?
Ke Klatovům mám velmi silný vztah. Není ani tak podstatné to, že jsem se zde narodil. Spíše mám hezké vzpomínky na dětství, které jsem v Klatovech prožil. Moje matka Ilona Vilímcová tehdy učila na klatovské hudební škole a já do svých 5 let bydlel u jejích rodičů v Klatovech. Další období jsem prožil ve Kdyni, ovšem vrátil jsem se do Klatov v době svých studií na střední ekonomické škole, kde učil můj otec. Hrával jsem i v klatovském orchestru, který vedl tehdy pan Běloušek. S tímto orchestrem jsem nabyl první zkušenosti jako jeho člen i sólista. Na celé toto klatovské období velmi rád vzpomínám.

Jak dlouho působíte v České filharmonii?
Udělal jsem tam konkurz hned po vysoké hudební škole v Praze, hraji tam již skoro 30 let, ve funkci koncertního mistra asi 15 let. Česká filharmonie je pro mě zaměstnáním, na kterém je však mnoho zajímavého. Procestovali jsme řadu zemí, kam bych se běžně nedostal, např. v Japonsku jsme byli snad již patnáctkrát. Ještě inspirativnější je však setkávání s význačnými umělci, jsem například rád, že jsem zažil jako dirigenta Rafaela Kubelíka či Leonarda Bernsteina, ale i Václava Neumanna, na kterého také velmi rád vzpomínám. Osmdesátá léta a začátek devadesátých byly vlastně zlatou érou orchestru, od té doby se stále hledá dirigentská osobnost, která by mohla vést orchestr dlouhodobě a měla by patřičný kredit zde i v zahraničí. Je skutečně těžké navázat na Neumannovu éru. Jinak bych řekl, že orchestr hraje dnes skoro i lépe než dřív, jen je nervóznější doba a stále se něco hledá, např. ten šéfdirigent. Mimochodem na jaře bude Česká filharmonie účinkovat také v Klatovech, Velmi se na tuto událost těším.

Hrajete stále se svým bratrem Vladislavem, oba jste pracovně vytížení, máte dostatek času na spolupráci?
S bratrem Vladislavem jsme sehrání od dětství, máme navíc na sebe více času během letních měsíců, kdy se snažíme připravit repertoár na celou sezonu. Ta bude ve znamení Jana Kubelíka, jehož kulatá výročí si v příštím roce připomeneme. S tím máme spojené některé aktivity. Na konci roku např. nahráváme spolu do rozhlasu v Praze řadu Kubelíkových nahrávek, v Rudolfinu uskutečníme slavnostní koncert z jeho skladeb. Rádi přinášíme na pódium něco, co běžně slyšet není, a zde máme úrodnou půdu k bádání. Kubelíkovy skladby jsme dostali z jeho rodinného archivu, výborně jsme se znali i s jeho dcerou Anitou Kubelíkovou, která nám předala i mnohé zajímavosti ze života svého otce, jehož odkaz se snažíme udržovat v povědomí. Proto také na koncertu zazní jedna věta z jeho houslového koncertu. Kromě toho se těším zvláště na romantickou hudbu francouzského Césara Francka, jehož sonátu velmi rádi hrajeme.