Divadelní tradici má také obec Velký Bor u Horažďovic. Zde působil aktivně ochotnický spolek. První zmínky jsou z roku 1904. Tehdy měla obec vlastní jeviště, kulisy i oponu. Divadlo však němělo dlouhého trvání. Dne 1. 12. 1918 proto svolali učitelé František Bělka a Karel Žížek a místní rolník Jaroslav Zábranský vedeni touhou po dalším vzdělávání a ušlechtilé činnosti dorůstající mládeže schůzi s cílem založit Spolek divadelních ochotníků. Sešlo se tehdy 44 osob. Spolek byl založen a zvoleno bylo předsednictvo, výbor i dohlížitelé účtů. Pro první představení byla vyhrána hra od Karla Havlíčka Borovského. Spolek schválil stanovy, založil si vlastní knihovnu a získal od obce do svého majetku staré jeviště s vybavením. V rámci svých možností vyrobili někteří členové další kulisy. Nácviku hry se ujal režisér Karel Žižka s takovou pílí, že 26. 12. 1918 byla hra v sále hostince U Hausteinů sehrána.

Velkoborští ochotníci pak svou kulturní činnost rozvíjeli dalších 15 let. Výraznou postavou souboru byl mnohaletý kulturní pracovník a místní učitel František Pihera, který zemřel roku 1931. Ochotníci se museli občas vyrovnávat i se svými nezdary, nesouhlasem i nezájmem publika. Přesto spolek ve zmíněných letech odehrál na 120 různých her. Činnost spolku ale upadala. V roce 1933 se pokusil učitel František Chaluš obnovit činnost. Divadlu a kultuře totiž věnoval nejlepší léta svého života. Za jeho vedení dosahoval soubor vysoké úrovně. Tehdy divadlo hráli například Zdeňka Piherová, Jaroslav Jára, Václav Zábranský, Marie Piherová, Václav Kaplánek a Ladislav Kovařík, Divadlo se ve Velkém Boru hrálo omezeně i za druhé světové války. Po roce 1950 se v souvislosti s novými společenskými změnami oslabila i činnost divadelní. Spolek byl 18. 3. 1959 převeden pod hasičský sbor. Ještě v šedesátých letech dvacátého století se snažil učitel Chaluš o navázání na divadelní tradici, ale záhy se odstěhoval do Horažďovic a divadlo ve Velkém Boru zaniklo.