Letos, po dvaceti letech od okamžiku, kdy se naposledy zatáhla opona za železnorudskými ochotníky, opět vysvitla naděje na obnovu staré tradice.
„Ochotnické divadlo má v našem městě dávné, slavné a bohaté kořeny. Hrálo se tu celá léta. Mnozí herci a herečky už dnes ani nežijí,“ vypráví poslední železnorudský principál František Písař.

„Bývalo tu hodně kultury. Obzvláště pak po válce, když si v našem městě našli místa pro svoji rekreaci přední čeští herci, herečky, zpěváci i hudebníci. Organizoval se zde jeden čas festival Umělecké léto v Železné Rudě, kde všichni tito naši chalupáři a jejich přátelé účinkovali. Byly to divadla, koncerty, besedy. Mnozí starší občané na tyto doby dodnes rádi vzpomínají. V našem městě v té době pobýval například Rafael Kubelík, pěvec Národního divadla Jan Konstantin, houslista Alexandr Plocek, herec Zdeněk Štěpánek, herec Jaroslav Vojta a další. Ze vzpomínek a starých zápisků víme, že herec Zdeněk Štěpánek si se železnorudskými ochotníky sám zahrál. Bylo to například v představení Měšťáci, kde hrál zpěváka Tětěreva. Zdeněk Štěpánek prý měl pro zdejší ochotníky velkou slabost a prý s nimi dokonce zkoušel, předváděl, učil je stát, chodit, mluvit, tvářit se a gestikulovat. Na různá tato představení si prý vozil vlastní krabici s líčidly. Dokonce tu hrála s ochotníky i jeho dcera z prvního manželství Jana Štěšpánková, kterou dodnes diváci znají z filmu i divadla,“ vzpomíná František Písař.

„Já se k divadlu dostal náhodou. Celý život jsem pracoval v pohostinství a prostě jsem do toho spadnul, ani nevím jak. Využíval jsem totiž různých kontaktů na své přátele v Praze, díky kterým se nám tenkrát podařilo sehnat kostýmy a kulisy přímo z Národního divadla. Něco jsme měli i z divadla v Plzni a světla třeba z Klatov. Hrávali jsme U Princů kde byl pěkný sál s jevištěm. Dneska je tam kasino. Vzpomínám si, že jsme hrávali různé estrády, komponovaná pásma i řadu celovečerních her. Některé hry pro soubor napsal Franta Strnad. Byly to většinou různé parodie jako Tři zlaté vousy děda Vševěda, Lež nemá nohy a další,“ říká principál.

Divadlo v Železné Rudě hrávali třeba Jaroslava Netopilíková, František Kašpar, Alena Kašparová, Jaromír Vaca, Miroslav Ševčík, Milena Ševčíková, Jan Novák, Josef Kopačka, Hana Walterová a mnoho dalších herců, hereček i technického personálu.

„Hrávala také Betynka Ulrychová, která ráda a dobře zpívala. Obzvláště pak, když si dala štamprličku na kuráž, bývala to zpěvačka k nezastavení. Mnohá představení doprovázela i kapela Jana Kučery. S mnohými představeními se jezdívalo i po okolních vsích. Vzpomínám si, že jsme hráli třeba v tenkrát nově postaveném Kulturním domě v Bolešinech, ve Svrčovci, Neznašovech, Červeném Pořičí a na dalších místech,“ dodal Písař.

„Když jsme nedávno s Františkem Písařem vzpomínali, oprášili jsme myšlenku pokusit se tradici divadla znovu v našem městě obnovit. Letošní rok by byl pro to příhodný, protože právě letos to je dvacet let, co se tu hrálo naposledy,“ říká další z herců František Strnad.

„Oslovili jsme občany prostřednictvím železnorudského zpravodaje a čekali, zda se někdo přihlási. A hle, máme zatím šest členů. To je pro začátek výborné,“ raduje se Strnad.

„Hned v únoru svoláme první schůzku a pokusíme se pro začátek nastudovat nějakou jednodušší hru, kterou bychom mohli sehrát už letos v srpnu při Železnorudských slavnostech,“ nastiňuje plány duše obnovy divadla.

„Víte, já se stal členem spolku někdy v osmdesátých létech. Dodneška na to vzpomínám strašně rád. Byli jsme skvělá parta, úžasně jsme se bavili a zažili jsme spousty legrace. Byl bych moc rád, kdyby se to všechno vrátilo,“ přeje si ochotník duší i srdcem František Strnad.