Petrovická mešní kaple je zasvěcena sv. Vojtěchovi. Sv. Vojtěch, rodem Slavníkovec, byl druhým pražským biskupem a prvním primasem českého původu.
Neměl to ani s knížetem, ani s Čechy, stále tíhnoucím k starým vírám, jednoduché. Z toho pramenily i jeho dvě cesty do Říma, při kterých procházel naším krajem.

Ze známých legend stačí si vzpomenout na vznik názvu Zelená hora. V kostele na Zelené hoře je kámen s prohlubní, údajně otisk jeho nohy. Podle pověsti zavítal sv. Vojtěch také do Petrovic. Při jedné zdi petrovické kaple se nalézá jednak světcův obraz, jednak kamenné lehátko, na němž měl během cesty odpočívat. V kapli je na hlavním oltáři obraz zavraždění sv. Vojtěcha.

Uběhlo tisíc let

Do našeho kraje stále častěji zajížděl i otec českého dějepisu, věhlasný historik František Palacký. Měl za manželku Terezku Měchurovou. Rodiče nevěsty pobývali v Klatovech a na zámku v Otíně. V glorietu otínského zámku měl údajně Palacký napsat několik statí Dějin českého národa v Čechách a na Moravě. V sousední Předslavi byl ve farním kostele s Terezkou oddán.

Občas Měchurovi s mladým párem zajížděli na zotavenou do Svatováclavských lázní nedaleko Petrovic. V létě roku 1848 promluvil František Palacký na velkém lidovém shromáždění, svolaném na místo poblíž lázní. Hovořil o nutnosti zrušení poddanství, zřízení ústavní monarchie a omilostnění všech, kteří byli potrestáni za pražské svatodušní bouře toho roku. V roce 1948 obec Petrovice nechala na plochý kámen, nahrazující tehdy Palackému tribunu, umístit pamětní desku s nápisem: „Věrné dítky otci národa 1848-1948“.

U příležitosti 200. výročí narození významného českého historika byla uspořádána v Petrovicích vzpomínková slavnost, která se konala 22.8.1998, spojená se setkáním rodáků.

Třetím mužem, o kterém je třeba se zmínit, je Jan Nepomucký, vlastně Jan z Pomuku.

Byl vyšehradským kanovníkem a od roku 1389 generálním vikářem pražského arcibiskupství. Po úskočném zajetí arcibiskupa za královy účasti byl mučen a hozen do Vltavy. Jeho tělo, vyplavené na břeh, se stalo předmětem uctívání. Jeho kult se rozšířil po celém světě. Téměř v každé vesnici stojí dodnes jeho socha, nejčastěji v blízkosti vody – rybníka nebo potoka jako v Petrovicích.

Na podstavci je je letopočet 1713. Je to velmi zajímavé, neboť kanonizován byl v roce 1729. Sochu prý věnoval Přibík Jeníšek z Újezda, královský prokurátor, u příležitosti vysvěcení kaple v Petrovicích. Téměř po 300 letech byla v roce 1996 sejmuta z podstavce a odvezena do Prahy. Restaurátorské práce byly provedeny v dílně akademického sochaře a restaurátora Jana Turského. Po návratu v roce 1997 byla osazena nová svatozář, byla vyrobena nová lucerna a do ruky dostal sv. Jan ratolest. Od silnice je socha chráněna vzrostlými keři a přesto je hodně řidičů, kteří zastaví a pěknou památku si prohlédnou.

Z kroniky obce Petrovice zpracovala M. Petrová