Trojnásobná Zlatá slavice Petra Janů (56). Vypadá báječně, je štíhlá jako proutek, svým zpěvem bourá vyprodané sály. Ve velmi svižném tempu vydrží na pódiu zpívat přes dvě hodiny. Zpěvačku Petru Janů si můžete naživo vychutnat 26. února v kulturním domě v Klatovech.

Anna v muzikálu Tři mušketýři, rybářka v Krysaři, královna v Hamletovi, hospodská Rozina v Golemovi. Rockerka, představitelka rolí v deseti muzikálech. Málokterá zpěvačka je tak všestranná. Svými rockovými začátky v 70. letech otřásla českou hudební scénou. V 80. letech se proměnila v excelentní představitelku tzv. popu pro dospělé a stala se jednou z nejpopulárnějších českých zpěvaček.

Třikrát byla Zlatou slavicí, vydala 20 alb a s jejími nahrávkami se prodaly skoro dva miliony. Petra Janů dominuje jako královna popu se svými nezapomenutelnými hity, mj. Už nejsem volná, Říkej mi, S láskou má svět naději, Jedeme dál. Už 30 let je vdaná za Michala Zelenku, dnes svého manažera.

Paní Petro, vím o vás, že jste nadšená řidička. Jezdíte na koncerty sama, nebo máte řidiče?
Auto si řídím sama, pokud není sníh. To pak mám řidiče. Cestou na koncerty se obvykle rozezpívávám v autě. Pro ostatní řidiče to může být docela zajímavý, když lidi vidí, jak tam řvu…

Jaký vztah máte k našemu městu pod Černou věží?
V Klatovech jsem byla mockrát. Zpívám už třicet sedm let, takže jsem tady byla opravdu ixkrát. Byla jsem tady se Semaforem, byla jsem tu se všemi svými koncertními programy, takže Klatovy znám dobře. Naposledy jsem tu byla v roce 2006 před Vánoci a to bylo strašně příjemné, protože jsem si nakoupila dárky na tom krásném klatovském náměstí.

Jak vzpomínáte na svůj velký narozeninový koncert 19. listopadu 2008, přesně v den vašich narozenin ve vyprodané pražské Lucerně?
Bylo co oslavovat. Koncertem v Lucerně jsem oslavila své šestapadesáté narozeniny a navíc s manželem Michalem Zelenkou jsem oslavila perlovou svatbu, tedy třicet let společného soužití. Kromě potlesku jsem dostala nejhezčí dárek právě od manžela. K výročí svatby jsem dostala třicet růží a kožich. V tomto věku už není co slavit, proto vřele doporučuju strávit oslavu prací, navíc s plnou Lucernou, která stojí a tleská, to je úžasný zážitek. Byly to nejlepší narozeniny, které jsem kdy zažila.

Máte nějaký recept, jak se udržet ve formě?
Za nejdůležitější věc, kterou pro sebe může udělat absolutně každý, považuji absolvování takového kolečka na začátku roku. Tedy celkové zdravotní prohlídky, včetně gynekologa a stomatologa. Během roku je třeba nepřecpávat se a pravidelně cvičit.

Máte ráda zimní sporty?
Ne, zimu jako období nesnáším. Koulování a sáňkování jsem jako dítě milovala, v Podkrkonoší jsem i lyžovala a bruslila. V zimě ať jsou na horách tři metru sněhu, ať si tam lidi užívají a lámou si nohy. Ale v nížinách, kde jezdím za prací, ať je pěkně a sucho.

Jaké byly vaše začátky? Prý to začalo Stříbrným řetězem na festivalu v Jihlavě v roce 1972.
Stříbrný řetěz jsem dostala jen proto, že v porotě byli Eva Pilarová a Karel Gott, kteří zřejmě zjistili, že v hlase té tlusté holky zřejmě něco je. A můžu říct, že pro mě šest sezón v Semaforu bylo totéž jako šest let na konzervatoři. Byla jsem mnohem lépe připravena na vstup do samostatného uměleckého života než z konzervatoře. Jsem vděčná osudu za Semafor, kde mě strašidelně drezíroval Jiří Cízler. Dal dohromady mé nepatřičně vysoké sebevědomí a nezvládnutý hlas.

V červnu budete mít třinácté narozeniny, které se slaví daleko lépe než ty oficiální. Můžete vysvětlit proč třinácté?
Protože v roce 1996 jsme měla ošklivou bouračku a pak děkovala tomu nahoře, že to byla jen hrozba: Pozor, děvče, spadni zpátky na zem. Moc si vyskakuješ! Vlastně mě “zastavil v letu“. Tři a půl měsíce jsme ležela v sádře a rok a půl měla berle. Takže jsem měla sakra hodně času na to, abych si uvědomila, co je důležité. Musím říct, že od té doby se mi žije daleko jednodušeji. Začala jsem se zabývat pouze věcmi, které se dají ovlivnit.

Na co se mohou těšit vaši fanoušci?
Já jezdím po celé republice, takže když si to vychytají, určitě se potkáme někde na koncertě.

Za posledních šestnáct let jste ovšem měla jen minimum koncertů.
Teď se to změní. Od roku 1992 jsem pravidelně nekoncertovala, protože jsem nastoupila do muzikálů, a začalo se mi po tom stýskat.

Takže oznamujete svůj návrat. Po comebackové show v listopadu v pražské Lucerně plánujete každý měsíc kolik koncertů?
Alespoň pět koncertů do měsíce, abych si to vychutnala a ještě mě to bavilo. Dvě hodiny neslezu z jeviště. Před šestnácti lety, než jsem šla do muzikálů, jsem dělala dvacet pět koncertů měsíčně, abych uživila kapelu, jejich rodiny a Bůh ví koho. Bylo to naprosto vyčerpávající.

Dnes už umíte odpočívat. Prozradíte, kde máte svou idylickou chaloupku?
V jižních Čechách, u Stráže nad Nežárkou. Kolegyně Ema Destinová tam měla zámeček. Mám plán, že až budu v důchodu, odstěhuju se s manželem na chaloupku a pořídíme si dva retrívry.

Chystáte novou desku?
Ne. Když se kouknete na pulty prodejen, kdo vydává CD a jak je to zahlcené, zjistíte, že nemá cenu vydat desku jen proto, že jste zpěvák. Ať se bavíte s kýmkoli, buď ji chystá nebo mu zrovna vyšla.

Někdy přeci jen bude, ne?
Přesně tak to beru, v tom jsem fatalista. Vím, že kdo je tu schopnej sesmolit hit, nazpívá si ho sám. Počítače mu to umožní. Začne další SuperStar, přijdou jiné hvězdičky a jedny pro druhé lidi zapomenou. Myslím si, že tak to bude pořád, ale nejsem smutná. My dříve narození kanáři máme repertoár, který lidi chtějí slyšet. Nostalgie a vzpomínky jsou tu stále. Zatím nemám strach, že bych si musela otevřít hospodu.

Vlastníte tři Zlaté desky. Je dnes těžší je dostat?
Dnes je zlato za 10 tisíc prodaných alb, což je docela legrační. My ho měli za 100 tisíc.

Dala jste si do roku 2009 nějaké předsevzetí?
Slíbila jsem sama sobě, že v novém roce přestanu utrácet! Donedávna jsem utrácela jako o život. Kupovala jsem si stále boty a šaty, až se to přestalo líbit mému manželovi. Můj muž totiž drží kasu a dal mi nůž na krk. A tak jsem se zařekla, že v roce 2009 nakupování výrazně omezím. Předtím to bylo nějaké zvláštní životní období. Myslela jsem si, že mám platinovou platební kartu.

A neměla?
Dnes už vím, že tolik bot a oblečení mít nemusím, o každém nákupu přemýšlím. Možná i proto, že skoro všechno, co jsem chtěla a o čem snila, už mám. Každopádně tvrdím, že když se budeme snažit, sny se nám splnit mohou. Před lety jsem si přála být zpěvačkou a stalo se. Nyní mám na kontě dvacet hudebních alb. A vidíte, na některých deskách zpívám i s velkými orchestry. To jsem si taky moc přála. Moc dobře vím, co je zklamání, omyly a maléry. A ze svých průšvihů si pokaždé něco vezmu.

Hodně jsem se poučila díky ošklivé autohavárii před třinácti lety. Od té doby jsem mnohem pozornější a častěji na silnici předvídám nenadálé situace. Byl to špatnej rok. Jedno auto nám tehdy ukradli, druhej auťák jsem roztřískala a ani výdělky nebyly, protože jsem měla sedm šroubů v noze. Zkrátka to byl balíček průšvihů, úhledně zabalenej zlatou mašlí. Tehdy jsme doma poznali, kdo za co stojí a kdo nestojí ani za zlámanou grešli. Ale mohla jsem dopadnout hůř. Dnes už si vážím normálních věcí a dávám si jen takové cíle, abych je mohla zvládnout.

Hana Sádlíková