Na světě je mnoho velkých měst, která dokážou svým kouzlem a atmosférou přitahovat, fascinovat a obohacovat mnohé umělce. Klatovy jsou jedním z takových významných měst. Čtrnáct výtvarníků, kteří se v Klatovech narodili, studovali a působí, vystavuje v současné době ve Vlastivědném muzeu Dr. Hostaše na výstavě REGION – VÝTVARNÍCI KLATOVSKA PŘED VÝSTAVOU V BESANCONU, která bude k vidění do 27. února.

Ke známým jménům vystavujících patří i výtvarník Jindřich Bílek, který výstavu tohoto druhu jednou za dva roky organizuje. Jindřich Bílek (50 let) se narodil v Klatovech, kde dodnes žije. Na pražské Konzervatoři vystudoval violoncello a na Pedagogické fakultě v Plzni výtvarné umění. Jindřich Bílek je členem Unie výtvarných umělců, měl 98 samostatných a společných výstav v ČR i zahraničí. Hlavního organizátora výstavy Jindřicha Bílka jsme se zeptali.

Proč má výstava tak zvláštní dovětek – ´Výtvarníci Klatovska před výstavou v Besanconu´?
Celkem čtrnáct výtvarníků Klatovska zde představuje díla, která budou na podzim reprezentovat zdejší region na výstavě ve francouzském městě Besancon.

V čem jsou podle vás pro umělce důležité výstavy?
Výstavy by se tak trochu daly přirovnat k divadelnímu představení, při kterém si herci i autor hry ověřují působivost a přesvědčivost předváděné scény.

Jak jste se konkrétně podílel na této výstavě?
Vlastně už jsem inicioval předcházejících jedenáct výstav, které jsme měli jak v naší republice, tak v zahraničí. Vystavovali jsme v družebních městech v Holandsku v Heemskerku, a kromě toho ještě dvakrát v Německu, a to v Chamu a Sulzbach-Rosenbergu, kde na nás čekaly krásné nově postavené prostory tamějšího kulturního domu. Takže celkem už jsme absolvovali s touto skupinou jedenáct výstav. Mým cílem bylo shromáždit všechny známější a kvalitní klatovské výtvarníky a vytvořit z nich skupinu i za cenu toho, že jejich tvorba je dost rozdílná. Ale spojuje nás právě ten klatovský region, takže jsme výtvarníci jak z Klatov, tak i ze Sušice, Železné Rudy…

Kdo přišel s myšlenkou uspořádat tuto výstavu?
Vlastně já a bylo to v souvislosti s tím, že tehdy nám bylo nabídnuto, že by klatovští výtvarníci mohli vystavovat v holandském Heemskerku na základě družebních styků, které máme mezi městy. A recipročně oni by potom vystavovali u nás právě v těchto prostorech. Byla to pro nás veliká příležitost, protože tam jsme vystavovali v pěti galeriích. Podobné to bylo i v Německu, kde jsme recipročně uspořádali výstavu s názvem ´Střídání stran´. Všechny tyto dosavadní akce se konaly pod záštitou starostů a vedení tamějších měst, takže šlo o výstavy, které vždy zahajovali starostové města a kterým se přikládala i politická důležitost.

Co bylo pro vás jako organizátora výstavy nejtvrdším oříškem?
Je pravdou, že různé nesnáze se vyskytly, ale že by byl nějaký problém, který by nám komplikoval život, to nemohu říct. Snad v začátcích, kdy jsme pozvali výtvarníky, kteří přece jen svojí úrovní nezapadli do našeho kolektivu. Následně se totiž zvedla vlna z řad klatovských fotografů, že bychom některé z nich měli vyloučit. Ale v průběhu ročníků dalších výstav jsem na žádné problémy většího druhu nenarazil.

Pojďme od organizátorské práce k vašemu umění. Na výstavě máte tři obrazy. Můžete nám je popsat? Kdy, jak a pro jaký účel umělecká díla vznikla?
Jde o obrazy, které jsem měl minulý rok na výstavách a které vlastně vznikaly právě kvůli tomu. První obraz, který zde můžete vidět, se jmenuje „Jazz“ (olej). V loňském roce jsem byl pozvaný na výstavu Barva na ulici, což byla významná akce, kterou iniciovala Unie výtvarných umělců, kam pozvali dvanáct autorů z Plzně a okolí plus tři Němce z přátelského Weidenu. Šlo o výstavu v rámci plzeňského festivalu Jazz na ulici a Divadlo na ulici a výstava ´Barva na ulici se konala v průběhu konání jazového a divadelního festivalu. Potom byla výstava přenesena do Schönsee, kulturního střediska v Bavorsku. Můj druhý obraz s názven “Hřích podle Matyáše Brauna“ (olej) jsem maloval pro výstavu Sedm smrtelných hříchů, a protože byla tématicky zaměřena, vlastně jsem využil tuto sochu. A třetí obraz, který nese název „Pocta Billu Evansovi“ (olej), jsem maloval na výstavu Intersalon, která se konala v Českých Budějovicích a následně v Pasově.

Jak jste se vlastně k malování dostal?
Co se týká přístupu k malířství vůbec, tak samozřejmě mě to přitahovalo vždycky. Vzhledem k tomu, že jsem však od mládí měl dobré výsledky na hudební škole, proto rodiče rozhodli, že by bylo pro mě výhodnější, kdybych se věnoval hudbě. Neboli tím, že jsem denně strávil dvě tři hodiny při cvičení na violoncello, prakticky na výtvarné umění jsem neměl vůbec čas. Teprve po skončení konzervatoře jsem se umění věnoval stále víc a zjistil jsem, že asi z hůry dáno mám víc v oblasti výtvarného umění. Vlastně jsem tak trochu zdědil tyto schopnosti po otci, který byl také profesionálním výtvarníkem. A potom jsem studoval pedagogickou fakultu v Plzni na výtvarné katedře, což mě technicky “postavilo na nohy“, to bylo pro mě mimořádně důležité.

Jak byste popsal své umělecké zaměření? A chcete u svého stylu zůstat?
Poslední dobou jsou mé obrazy prakticky téměř výhradně figurální výjevy, které jsou mi blízké a u kterých bych rád zůstal. S tím ale, že se budu vyvíjet. Pravdou je, že bych nerad ustrnul v malířství na určitém stupni.

Čím se v dnešní době necháváte inspirovat?
Dá se říct, že jsou to většinou scény všedního života. A poslední dobou je to hlavně hudba, kterou jsem studoval na Konzervatoři v Praze.

Několik měst si od vás nechalo vyzdobit významné domy. Jmenujme Česká spořitelna v Klatovech, radnice a Reiffeisen Bank - Furth im Wald, radnice - Geiselhöring, radnice - Neutraubling, soukromá nemocnice - Mnichov. Váš „Strom života“ zdobí Českou spořitelnu v Sokolově (výška 5,5 m). Můžete k tomu říci něco bližšího?
Jednou z nejznámějších zakázek byl určitě ´Strom života´ pro Českou spořitelnu v Sokolově. Protože se jedná o dekorativní monumentální malbu v interiéru určeném pro významné klienty, bylo třeba tomu přizpůsobit i provedení malby - tím to bylo časově dost náročné.

Na čem v současné době pracujete?
Průběžně se věnuji i realistické malbě. Právě teď maluji pro chystanou stálou expozici klatovských katakomb portrét jezuity Chanovského.

Jaký je váš pohled na současné moderní umění?
Současné výtvarné tendence samozřejmě sleduji. Je mi blízká malba ať už realistická, expresivní nebo abstraktní, zatímco videoprojekce, instalace a dost často křečovité snahy na sebe upozornit za každou cenu sice neodsuzuji, ale nijak moc mne nezajímají.

Často se zúčastňujete řady výstav u nás i v zahraničí. Kam se v letošním roce chystáte?
Chci se opět účastnit důležitých kolektivních přehlídek jako je členská výstava Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti v muzeu v Plzni, také Intersalonu (Písek, Pasov), Buntspechtu ve Zwieselu, kde se mi již třikrát dostalo té pocty, že mé obrazy vystavili do čela celé stovky vystavujících, a také výstavy s názvem ´Barva na ulici´ v srpnu v Plzni.

Hana Sádlíková