Světově uznávaný tenorista Štefan Margita vystoupil v klatovském kulturním domě. Prokázal, že umí nejen zpívat, ale že je i dobrým bavičem. Dokonce se mu podařilo publikum rozezpívat, když sešel z pódia a skladbu „vystřihl" přímo mezi diváky. Na oplátku se mu kromě ovací dostalo blahopřání od dětského sboru Fialky, který koncert zpestřil svým vystoupením a který Margitovi předal vtipným způsobem šedesátku karafiátů k jeho letošnímu jubileu. Ještě před svým vystoupením Margita poskytl Deníku rozhovor.

Vystupoval jste v milánské La Scale, v Metropolitní opeře v New Yorku. A teď budete zpívat pro pár stovek lidí v klatovském kulturním domě. Jak moc jsou pro vás rozdílná tato vystoupení?

To je hezká otázka. Možná dnes těm pár stovkám, jak říkáte, udělám větší radost než lidem v Metropolitní opeře, protože ti to považují za samozřejmost. Já mám velmi rád tyto koncerty, protože si velice vážím toho, že ti lidé si koupí na mě vstupenku. Takže doufám, že budou mít stejnou radost jako já.

Jak moc rozdílní jsou diváci u nás a v zahraničí?

Bývávali rozdílní. Vždy se mě lidé ptají, kde je nejlepší publikum. Všichni řeknou, že je to Itálie, ale není to pravda. Dnes je velice dobré německé publikum, hlavně Mnichov, ti jsou opravdu fantastičtí, a poté v Americe. Ti lidé vám dají najevo, že vás mají rádi. Když jdete na samostatnou klaněčku, tak oni povstanou, to je krásný pocit. Ale dnes už je to i u nás, publikum se tu hodně změnilo.

V minulosti jste v rozhovoru řekl, že vždy máte trému. Platí to i zde, v tak malém sále?

Všude mám trému. I když spíše je to pocit zodpovědnosti, protože když se stáváte známým, tak od vás lidé očekávají více. Nejtěžší vystoupení je vždy v Praze, protože tam je hodně srovnání, dnes tam vystupuje hodně světových hvězd. Takže od vás očekávají opravdu vysokou úroveň.

Dnes ale vystupujete v Klatovech. Znáte toto město? Byl už jste tu někdy?

Byl jsem tu, ale je to už strašně dávno. Pamatuji si, že máte přenádherný kostel. Dnes mi to bohužel nevyšlo, takže se těším, až mě do Klatov znovu pozvou a zase se tam podívám.

Nedaleko odsud je Šumava. Jezdíte na hory? Nebo raději neriskujete nachlazení?

Na hory jezdím, ale spíše v létě. V zimě opravdu dávám pozor a dávám přednost spíše krajinám, kde není tak velká zima.

V srpnu jste oslavil šedesátku. Měl jste při vašem nabitém programu vůbec čas si oslavy užít? A jaký dárek vám udělal největší radost?

Oslava byla nejdříve domácí, pro rodinu. Velká oslava bude až teď, v Národním divadle, neboť hned poté jsem odletěl do Chicaga a až před několika dny jsem se vrátil. Velká oslava proto bude 13. listopadu, kdy budu mít galakoncert v Národním divadle. Po něm pak bude velká oslava mých narozenin. A dárek? Tím je, že v únoru pojedeme s Hankou (manželkou Hanou Zagorovou – pozn. aut.) do Spojených arabských emirátů, do Dubaje, kde budeme odpočívat čtrnáct dnů.

Jak velkým zlomem pro vás šedesátka byla ve vašem osobním i profesním životě? Nebo to nebyl žádný zlom, je to jen číslo?

Zatím je to číslo. Pokud vidíte svůj kalendář a máte ho plný, tak si to člověk ani neuvědomuje. Uvědomíte si to v té chvíli, kdy začínáte zkoušet, jako třeba teď v Chicagu. Ale velice mě potěšili mladší kolegové, kteří po zkoušce byli utahaní a já jsem stále měl výdrž. To mě opravdu těšilo a pokud to takhle bude, nemám si co naříkat.