Velká osobnost českého umění, která žila tři desítky let v emigraci, je dalším z hostů nedělních matiné pořádaných operou Divadla J. K. Tyla. A že lze v případě slavné mezzosopranistky oprávněně hovořit o návratu, dosvědčují i dvě její nedávné plzeňské návštěvy. Zhlédla tady inscenaci Her o Marii od Bohuslava Martinů a poté v září loňského roku byla hostem mezinárodního festivalu Divadlo. Tehdy zde také vystoupila, a to v hlavní roli opery Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila Zítra se bude…, která vznikla z inspirace soudním procesem s Miladou Horákovou a uvádí ji Národní divadlo v Praze. A podobně jako po pražské premiéře i v Plzni se dílu a jeho protagonistce dostalo ovací od diváků i kritiky.

„Na pozvání Soni Červené do plzeňského Velkého divadla jsme se zcela shodli s dramaturgem Zbyňkem Brabcem. Snažíme se, aby se v cyklu našich koncertních matiné objevily osobnosti, které mají k Plzni hlubší vztah. Pro paní Červenou nebylo toto divadlo dlouhou kapitolou v jejím mimořádném uměleckém životě, ale přesto důležitou. A zvlášť letošní řadu nedělních dopoledních koncertů ve foyer jsme se rozhodli věnovat návratům významných osobností do plzeňské opery,“ zdůrazňuje šéf operního souboru Divadla J. K. Tyla Jiří Pánek, proč pozval právě tuto slavnou pěvkyni.

„Pozvání do Plzně přijala velice ráda, nebylo třeba žádného přemlouvání,“ doplňuje dramaturg Zbyněk Brabec. „Podobné setkání paní Soni Červené s diváky jsem připravil už jednou – v době, kdy jsem se věnoval také dramaturgii v brněnské opeře. Program byl tehdy díky jejímu umění a šarmu nádherný a vyznění ohromné. Těším se, že budu mít možnost uvést ji a hovořit s ní před publikem i v plzeňském divadle a že atmosféra tohoto matiné bude neméně příjemná,“ říká dramaturg a dlouholetý sólista opery Divadla J. K. Tyla.

Ze životopisu velké pěvkyně je dobře známo, že jejím otcem byl zakladatel populárního pražského kabaretu Jiří Červený. „Byla jsem příliš malá, abych vnímala, že ti kumštýři, kteří k nám chodili, se jmenovali Eduard Bass, Ferenc Futurista, Eman Fiala, Emil Artur Longen, Jarmila Kronbauerová, Jindřich Plachta či Saša Rašilov. Ale určitě mě to ovzduší utvářelo pro mou budoucí cestu,“ zavzpomínala před časem věhlasná operní hvězda na toto období svého života.

V zahraničí žila a zpívala trvale od počátku šedesátých let. Kontakty s domovem v Čechách ji zprostředkovávali například dirigenti Karel Ančerl nebo Václav Neumann, režisér Evald Schorm, šansoniérka Hana Hegerová, později například Gabriela Beňačková. Na otázku, která role byla její nejmilejší, Soňa Červená odpověděla: „Přece jen asi Carmen. Taky jsem moc ráda zpívala Gluckova Orfea, za kterého jsem byla v Berlíně jmenována komorní pěvkyní. Ale nejraději jsem zpívala hudbu skladatelů 20. století – Janáčka, Strausse, Berga a dalších. Nejdůležitější byl pro mě Janáček. Zpívala jsem Kabanichu v Kátě Kabanové, Stařenku Buryjovku v Její pastorkyni i Zefku v Zápisníku zmizelého.“ Po roce 1989 k nim v Čechách připojila ještě postavu Osudu v Janáčkově stejnojmenné opeře a také hlavní roli Claire Zachanassianové ve hře Friedricha Dürrenmatta Návštěva staré dámy.

Ona osudová Carmen v legendárním podání Soni Červené má své kořeny právě v Plzni. Díky pozvání dirigenta Karla Vašaty prožívala první setkání s touto rolí v roce 1950 na jevišti zdejšího Velkého divadla. Po více než půlstoletí vystoupí v krásné plzeňské historické budově znovu.