Mladá horažďovická rodačka Petra Šustová vydává v těchto dnech svůj první román s názvem Nedokážu Ti říct sbohem. Křest knihy a autogramiáda se uskuteční 20. října od 18 hodin v hostinci U Bílé růže v Horažďovicích. Na to, jak kniha vznikala a jaké to je, stát se spisovatelkou v dnešní době, jsme se proto zeptali přímo autorky.

Kdy vás napadlo, že budete spisovatelkou?

Psaní mě bavilo odjakživa. V první třídě jsem na otázku paní učitelky, čím bych chtěla být, odpověděla, že spisovatelkou. Na gymplu jsem napsala pár fejetonů do novin, pár příběhů do šuplíku. Když jsem maturovala, psal se rok 1987 a na studium žurnalistiky nebo psychologie jsem tenkrát nemohla ani pomýšlet. Takže jsem vystudovala úplně jiný obor. Před pár lety jsem se začala zajímat o zdravý životní styl a vytvořila vlastní koncepci zdravého hubnutí a začala připravovat knížku o hubnutí. A pak jednoho dne do mého života vstoupil člověk, který úplně změnil všechny mé plány a celý můj život a místo knížky o hubnutí teď držíte v ruce knihu o osudové lásce. Začala jsem se rozhlížet kolem sebe, chodím po světě s očima a ušima dokořán a do toho, co vidím a slyším, přidávám svoji fantazii a psychologii.

„Nedokážu Ti říct sbohem“ je vaše první kniha, o čem vlastně je?

Kniha vypráví o tom, jak to máme my holky, a může se stát také užitečným návodem pro každého chytrého muže, který chce ženy pochopit. Příběh je koktejlem psychologie, lásky, tajemna a erotiky. Hlavní hrdinka Vendula prochází velkým osobním přerodem, zjišťuje, co je v životě skutečně důležité, a svádí těžký boj o svou lásku. Život je úžasná kniha pro každého, kdo najde odvahu v ní číst.

Pro jakou cílovou skupinu čtenářů je kniha určena?

Kniha určitě není vhodná pro náctileté, je pro lidi, kteří už mají něco za sebou, myslím, že si najde svoje čtenáře od 30 let výš. Horní věkovou hranici nedokážu určit. Je pro všechny, kdo jsou mladí duchem a přijmou knihu, která je protknutá láskou, erotikou i sexem stejně jako náš život.

Kdy tvoříte?

Píšu obvykle doma o víkendu, vstanu v pět hodin, připravím si dobrou snídani do postele, vezmu si notebook a za jednu až dvě hodiny mám novou kapitolu, víc většinou nepíšu, protože si vždycky musím jednotlivé příběhy poskládat v hlavě.

Kolik času uběhlo od nápadu napsat knížku do dne, než se objevila na pultech?

Nápad napsat příběh o osudové lásce přišel ve chvíli, kdy jsem člověku, se kterým jsem se krátce setkala, psala dopis na rozloučenou. Ten dopis je součástí knihy a opravdu fyzicky existoval. Všechno ostatní už je z velké části fantazie. A je to shoda náhod, že ode dne, kdy byl datován dopis, do doby, kdy mi vydavatel oznámil, že kniha je hotova, uběhly na den přesně dva roky.

Co bylo na tom vydat knihu nejtěžší?

Knihu jsem napsala asi za pět měsíců, pak jsem jako začínající autorka zhruba půl roku bombardovala nakladatelství a vydavatelství maily s ukázkou. Výsledek? Nic. Většina odpovědí byla zamítavá. Dokonce jsem psala i do vydavatelství manžela Simony Monyové. Obrnila jsem se trpělivostí a nevzdávala se. Několik nakladatelství si vyžádalo celou knihu, ale po projednání na redakční radě obvykle přišla zpráva, že se kniha líbila, ale nemají finanční prostředky na vydání. Není těžké napsat knihu, ale je neuvěřitelně těžké stát se spisovatelkou. Výběr nakladatelství se stále zužoval.

Neuvažovala jste o tom vydat knihu sama?

Ano, i tuto možnost jsem zvažovala. Zkoušela jsem hledat sponzory, ale stále jsem narážela na to, že mě nikdo nezná. A najednou to přišlo! Stála jsem před dvěma nabídkami. Nakonec jsem se rozhodla pro jednu z nich a vyšlo to. Snad se má kniha bude čtenářům líbit.