Především lidé, kteří do pohraničí nejezdí moc často, chtěli ochutnat železnorudské pivo, jehož produkce byla ve městě obnovena po padesáti letech.
„Pivobraní jsme zahájili už v pátek a přišlo zhruba tři sta lidí. Moc nás potěšilo, že návštěvníci udrželi akci v mezích ochutnávky a nestal se z ní neřízený opilecký mejdan,“ pochvaloval si organizátor Vladimír Strnad, který stojí za výrobou železnorudského piva. To dostalo jméno po hotelech Belveder a Grádl, přičemž polotmavá dvanáctka nese jméno obou míst – Belgrad.
„Ochutnávku jsem si nemohl nechat ujít. Nemohu říci, jestli je pivo z pohraničí lepší, nebo horší než oblíbené plzeňské. Je zkrátka jiné. Ale chutná mi,“ neskrýval své dojmy Josef Mareš z Janovic.
„I mě přilákal železnorudský pivovar. Přiznám se, že v poslední době mě oslovují mnohem víc rodinné pivovary než masová produkce,“ doplnil další z návštěvníků Martin Bejvl.
Během pátečního zahájení pivobraní mohli pivaři ochutnat i zahraniční značky. Organizátoři jim nabídli piva z Holandska, Dánska, Německa, Belgie a z Polska. Kromě toho nechyběla ani moravská piva. „Cizích piv se prodalo poměrně málo. Přece jen čeští pivaři jsou zvyklí na tuzemskou produkci. Spíš je k zahraničním nápojům táhla zvědavost,“ podotkl Strnad. „Naopak moravská piva si lidé pochvalovali,“ dodal.
Zatímco mužská část návštěvníků poctivě ochutnávala všechna piva od nízkostupňových až třeba po železnorudskou třináctku, ženy daly přednost sudovým vínům nebo burčáku. „Burčák byl přímo lahodný,“ vychutnávali moravský nápoj typicky zakaleného odstínu muzikanti, kteří stejně jako ostatní neodolali zlatavému moku.
Třebaže se rodinné pivovary těší stále větší oblibě, pro masivní společnosti nejsou konkurencí. „Naopak tyto pivovary vnímáme jako příznivé obohacení trhu s pivem. Podobně tomu je i v zahraničí,“ vysvětlil mluvčí Plzeňského Prazdroje Alexej Bechtin.