Portál se na dálku skví v tmavozelené barvě a spolu s restaurovanými zlatě zdobenými sloupy s nápisem LÉKÁRNA se tato unikátní památka stala nepřehlédnutelnou. Pohled na její inventář dodnes zrychluje tep historikům a bere dech turistům, kteří nešetří obdivem nad ojedinělou podívanou. Zařízení lékárny pochází z 18. století, provoz se zde udržel až do roku 1966, poté byl interiér upraven jako lékárnické muzeum. Průvodkyní je zde Martina Salvová.
Co zde návštěvníci mohou všechno vidět?
Návštěvníci zde mohou vidět původní vybavení jezuitské lékárny z roku 1733. Téměř celé zařízení oficiny se sestává z honosného nábytku, tvořícího jednotný celek. Autorem bohatého dekoru je umělecký truhlář Jan Geschwendt, který pocházel ze Švábska. Centrem oficiny je bohatě vyřezávaný pracovní stůl. Nad ním se jako dominanta tyčí plastika patrona lékárníků archanděla Michaela s taseným mečem v pravici a nohou šlapající na svíjejícího se ďábla, symbol nemoci. Po stranách stolu stojí dva mouřeníni, nesoucí na hlavách cínové nádoby, v nichž byly uchovávány theria, „dryák“, v minulosti vyráběný lektvar. Na repozitoriích se nachází množství dřevěných, cínových a porcelánových stojatek, lékárnických nádobek se záhadnými jmény léků a substancí. V šuplících bývaly různé květy, listy, bylinky, mechy, tinktury, exktrakty, oleje, výtažky. To vše se zde navažovalo či odlévalo do nádobek a vydávalo táry s mramorovou deskou.
Dominantou lékárny je narvalí zub z mořského kytovce, o kterém lidé doufali, že je z bájného bílého jednorožce, a prášek z jeho rohu je skutečně kouzelný. Věřilo se, že se z něj dají připravit kouzelné léky lásky, dlouhověkosti, potence, síly, krásy.
V druhé místnosti máte ale úžasnou alchymistickou laboratoř…
Ve druhé místnosti je laboratorium, přípravna léků, kde jsou zajímavé nástroje, původní zdravotnické instrumenty, jako baňky na odsávání krve, nádoby na pijavice a nechybí ani léky. Jsou zde zachovalé zbytky starodávných léků, jako sušená kozlí krev, račí očka, bílý arsen, sušení mletí švábi, rozemletá krabí klepeta, jelení paznehty, kly, zuby a čelisti, paroží ze srnce, hmyz, španělská muška jako achrodisiakum, různé minerály, které sloužily na výrobu léků, kosmetiky, voňavek, mýdel. Jsou zde umístěné staré zdravotní pomůcky, např. nože na prosekávání žil a baňky na odsávání krve, injekční stříkačky, nádoby na pijavice.
Kolik návštěvníků máte za sezonu?
Barokní lékárnu navštíví kolem 18 tisíc návštěvníků za rok, letos je to asi už pět tisíc. Nejsilnější bývá srpen. Loňský červenec byl slabý, protože byla velká horka a lidé spíš leželi u vody. Proto jsme udělali v červenci o pouti noční prohlídku, aby lidé, když jsou přes den na atrakcích a folklorním festivalu, mohli přijít od půl desáté večer. Prováděli jsem při svíčkách, petrolejkách, skvělá atmosféra. Noční prohlídka se moc líbila, proto ji o letošní klatovské pouti uděláme znova.
Jaké návštěvníky máte nejraději, kdo jsou nejlepší posluchači?
Senioři ví o léčebných metodách baňkování, jak se přikládaly pijavky, jak se pouštělo žilou. Tyto metody znají, takže těm to nemusím vysvětlovat. Děti zase to chtějí vědět, ale pak se jim udělá špatně, jak mají bujnou fantazii, když slyší o krvi, pijavkách přikládaných na holé tělo. Každý den se tady někomu udělá špatně a omdlí. Především za to může tento strojek s lacetou, s nímž se propíchávala žíla. To se natáhlo, přiložilo k žíle, zmáčklo a tekla krev. Anebo jim ukazujeme nádobu na přenos pijavek, které se přikládaly pacientům. Nejvíc obdivovaná je tu tasemnice tři metry dlouhá! Kvůli té sem hlavně chodí školáci, a vždy se ptají už ve dveřích, jestli ji tu ještě máme. Třímetrová tasemnice je zajímá nejvíc. ⋌Hana Sádlíková,
⋌spolupracovnice Deníku