KLATOVSKO - Když v roce 1977 zakládali manželé Jan a Marie Sudovi Taneční skupinu Bonbon, určitě nepočítali s tím, že v roce 2007 budou ještě s Bonbonem stále aktivní a navíc úspěšní. „Tehdy jsme tančili formace standardních a společenských tanců, dělali jsme diskotékové tance a stále „zelené“ a vděčné rokenroly, twisty atd. Již tehdy jsme se zúčastňovali prvních tanečních soutěží a docela úspěšně. V té době byly v kraji úspěšné skupiny v Plzni a Sokolově a nebylo jednoduché s nimi soupeřit. I přesto jsme se dokázali prosadit,“ vzpomíná Jan a jeho manželka Marie doplňuje: „V osmdesátých létech jsme dělali v Klatovech a v Domažlicích taneční kurzy. Začali jsme vlastně s úplně novou, vlastní metodikou, mladým lidem bližší a stravitelnější. Také společenskou výuku jsme doplnili o videoprojekce a navíc vlastní odzkoušení si např. chování se na rautech a recepcích. Byli jsme tehdy první, kdo s tím začal, a ještě dnes nás zastavují tehdejší absolventi a oceňují zkušenosti tehdy získané a vyprávějí o tom, jak je pak v praxi uplatnili. A o to nám šlo. Začali jsme také s dětským společenským tancem. Bylo to opravdu těžké a náročné v začátcích, protože nám mnoho lidí doslova házelo klacky pod nohy. Neměli moc zájem, aby se rozmohlo, protože jak doslova říkali, museli by to pak také dělat a to se jim nechtělo. Ale i to jsme přežili.“
Nezmínili jste mažoretky, jimiž jste se především proslavili…
Marie: Vyzkoušeli jsme tehdy i první mažoretky. Bylo to ale dost brzy, kdy ještě nebyl takový zájem o jejich vystupování. Alespoň později, když jsme se k mažoretkám opět vrátili, tak jsme už měli zkušenosti a náskok.
Jan: Na první mažoretkové soutěže jsme začali jezdit v první polovině devadesátých let. To nebyly ještě ani soutěže, ale jen přehlídky. Neměli jsme ani doporučovaný počet mažoretek ve skupině a ani doporučované kostýmy a obuv. Naše děvčata dokonce vystupovala místo v tradičních kozačkách, tak v lodičkách. Bylo to docela velké vzrušení, protože každému nezaujatému se to líbilo, holky v tom měly krásný nohy a i celkový projev byl víc taneční, než pochodový. A tak při pódiovém vystoupení se porota slušně rozhádala. Nicméně jsme se už tehdy svým výkonem dostatečně přihlásili mezi českou špičku a od roku 1997 jsme začali mistrovství Čech, ale i ČR vyhrávat.
Jakých úspěchů jste dosáhli?
Jan: Je těžké teď vypočítat počet titulů – to udělám, až budu mít čas v důchodu, ale byly roky, kdy jsme vyhráli na mistrovství všechny věkové kategorie, a noviny tehdy psaly, že si Bonbon udělal z mistrovství svůj vlastní přebor. Umíš si asi představit, jak nás všechny ostatní skupiny „milovaly“. Ale je to sport a tam to tak bývá. A když je to v kombinaci s tancem, tak to už pak nemá chybu. Byli jsme jak bratři Pospíšilové. Ale tím to teprve začalo, protože pak přišly naše úspěchy na evropských šampionátech.
Marie: Začalo to v roce 1999 v Záhřebu a postupně jsme získali 5 titulů evropských šampiónů a k tomu ještě několik stříbrných a bronzových medailí v ostatních věkových kategoriích. A přišlo to, čeho si vážíme nejvíce. Byli jsme pozváni, jako jediná mažoretková skupina z Evropy, na Světový festival národů do USA. I když to bylo už v roce 2003, tak ještě dnes určitě celý Bonbon, ale i Y-band, který tam mažoretky doprovázel, má na co vzpomínat.
Považujete se za reprezentanty Klatov, nebo i České republiky?
Jan: Byly to tisíce naježděných kilometrů, desítky hodin v pochodu na festivalech, desítky hodin na přehlídkových pódiích. Není opravdu přehnané, když řekneme, že jsme vždy dělali naší zemi velmi dobrou propagaci. Na těchto festivalech jsou vydávány katalogy s učinkujícími skupinami, je velký zájem médií a návštěvnost kolem 20 – 50 tisíc lidí je naprosto běžná.
Na co za dlouhých 30 let nezapomenete?
Marie: Dlouho budeme vzpomínat i na spoustu televizních a veřejných vystoupení. Nejlépe to dokumentuje výčet celebrit, které s Bonbonem učinkovaly a které při galavečeru 10. května v klatovském divadle Bonbonu budou blahopřát – mj. Petr Novotný, Petr Jančařík, Heidi Janků, Kamelie, Adéla a Dalibor Gondíkovi, Katka Stočesová, Lucie Borhyová, fotograf Josef Louda, ale např. i vystoupení s Karlem Gottem je psáno v kronice Bonbonu zlatým písmem.
Kolik prošlo Bonbonem lidí?
Jan: Vypočítat, kolik mladých lidí již v Bonbonu tančilo, příp. chodilo k nám do tanečních, by bylo hodně obtížné. To číslo je samozřejmě v tisících. Přesně nevím, ale co vím přesně, že to byli skvělí mladí lidé, na kterých bylo vždy znát, že jsou z Bonbonu, i když zrovna netančili, a jsme rádi, že jsme se jim po celých těch 30 let mohli věnovat. A jejich, věřme, že milé vzpomínky, jsou pro nás největší odměnou. A nemohu zapomenout ani na naše tradiční a věrné sponzory. Bez nich bychom třeba nemohli jet do Ameriky, nemohli bychom ani na české a evropské šampionáty, protože tento sport není nikým dotován. A tak jim i městu Klatovy (i když vlastně taky!) moc děkujeme za těch třicet let!