VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bore Bejvi zdraví plzeňský cestovatel

„Náš život je tak bohatý, jak ho dokážeme naplnit. To co prožijeme je jediné bohatství, které máme,“ říká Zdeněk Vacek.

24.4.2007
SDÍLEJ:

Foto:

„Sedím na autobusovém nádraží Praha–Florenc. Slunce pálí jak na rovníku, přivírám oči a vychutnávám si jeho teplo. Musím se smát tomu, co jsem si na sebe zase vymyslel. Nacpaný batoh polívkami a vločkami, láhev s vodou do autobusu, vypůjčený teplý spacák, polorozpadlý stan, foťáky, pár filmů, hrnec, lihový vařič čtvrt kila tabáku, jízdenka do finského Oulu a za šest týdnů zpáteční z norského Osla. V peněžence sto norských korun (asi tři sta českých) a pět eur.“ Tak začíná kniha cestovatele, spisovatele, fotografa, ekologa a dalo by se říci i svobodného člověka Zdeňka Vacka, žijícího v Čižicích na Plzeňsku. Svoji první knihu, která byla nyní pokřtěna v Plzni, nazval Bore Bejvi.
Co to vlastně znamená Bore Bejvi a v jakém je to jazyce?
Bore Bejvi je pozdrav původních obyvatel Laponska – Samiů, kteří žijí za polárním kruhem. V podstatě to znamená něco jako Krásný den.
Vaše kniha je deníkem člověka, který na vlastní pěst, většinou stopem, projede Finsko a Norsko, potkává zajímavé lidi, ale je ohromen i čistou a zatím jen málo dotčenou přírodou. Proč jste si pro své cesty vybral právě Skandinávii?
Byla to náhoda. Moje první cestovatelské zážitky pocházejí ze základní školy, kde jsme s pionýrem jezdili do přírody. V patnácti na to navázaly čundry. Projel jsem stopem Bulharsko, Maďarsko i Rumunsko. Pak jsme se v jednadevadesátém dohodli s kamarádem, že projedeme celou Evropu. Vyrazili jsme se starými spacáky, kusem igelitu, polévkami v pytlíku, ovesnými vločkami a pár penězi. Po měsíci se kamarád vrátil a já pokračoval dál. Vlastně jsem jen náhodou zjistil, že existuje Laponsko a zamiloval jsem se do něj. Nakonec jsem tam zůstal dva a půl měsíce.
Proč právě Laponsko?
Změnilo můj pohled na svět. Tam jsem poznal, jak se žije, když člověk nemá klasické každodenní starosti. Nemá problém s tím, kdy a kam si lehne. I v noci tu svítí sluníčko, je tu čistá voda i vzduch. Tam mi došlo, že člověk často utrácí život zbytečnostmi. Že je důležitá především duševní potrava, zkrátka, že k životu stačí jen velmi málo. Třeba jedna pytlíkové polévka za den a pár hrstí ovesných vloček. Úplně jsem cítil, že mne to scelilo, vyčistilo, že víc vnímám … Asi to byl osud.
Vypadá to tak, protože se do Skandinávie stále vracíte.
Vracím a rád. Byl jsem tam třikrát, a už se těším na další cestu. I když musím přiznat, že se i tenhle úžasný kus světa mění. Když jsem tam byl poprvé, dalo se napít z řeky, teď už to v řadě měst nedoporučují. Objevuje se více aut a lidé začínají pospíchat. Děti se dívají na americké thrillery a pak se podle nich chovají. V podstatě tam globalizace začíná vystrkovat drápy, právě tak jako třeba u nás. Ale mimo velká města jsou lidé i příroda ještě jiní. A to mne právě nejvíc přitahuje.
Neuvažoval jste někdy o tom zůstat ve Skandinávii napořád?
Moc mne láká zůstat třeba půl roku, ale mám teď rozděláno spoustu věcí. Ty musím, jako vždy, když odjíždím, dokončit, jinak bych neměl klid. Musím zkrátka jet bez toho závaží. Když se pak zase vracím do střední Evropy, mám pocit, jako kdybych se vykoupal a oblékal se pak do špinavých montérek. Ten přechod je podivný. Ale doma jsem pořád v Čechách a měnit to nehodlám.
Většinou jste cestoval stopem. Berou místní stopaře a jak jste se s nimi domlouval?
Stopovat se dá bez problémů. Mluvil jsem většinou anglicky, ale někteří mne donutili oprášit téměř zapomenuté znalosti ruštiny ze základní školy. Stalo se mi i to, že jsem stopnul starého pána, který sice uměl anglicky, ale když jsem mu začal povídat, říká: Mluv svým jazykem! Říkám si, asi jsem špatně rozuměl a spustím zase anglicky. A on znovu: Mluv svým jazykem. Nakonec jsme si povídali česko–samiovsky a kupodivu jsem si porozuměli. Je to sice divné, ale je to tak. Těžko se to vysvětluje…
Jezdíte sám, stopem, často procházíte liduprázdná místa, kde můžete potkat tak jedině medvěda nebo soba. Nebál jste se, že onemocníte a nebude po ruce pomoc?
To bych asi nikdy nemohl vyjet. Ale tak trochu věřím na osud a na to, že mne na mých cestách vždy potkávalo to lepší. Ale jednou se mi podařilo dostat parádní úpal. Přitom jsem třeba v Bulharsku na pláži proležel tři týdny v extrémním létě a nic. A tady stačilo pětadvacet stupňů polárně – tropického počasí. Nakonec jsem to zaspal, ale zdály se mi dost příšerné sny, asi jsem blouznil. Spíš jsem měl trochu strach třeba ze setkání s medvědem, viděl jsem jeho stopy, ale jejich původce jsem nepotkal. A sobi? Ti byli nádherní.
Vědí Skandinávci, kde jsou Čechy, nebo vás brali jako turistu z divné malé zemičky?
Čechy tady znají moc dobře. Líbí se jim Praha, spousta z nich u nás už byla. Mají i přehled o českých filmech, především o těch ze sedmdesátých až osmdesátých let. Také znají hodně českých spisovatelů. A jestli mne brali jako turistu? To spíš ne. Když jsem nastupoval na loď v přístavu Helbo, zeptal se mne mladý student, který vybíral peníze, na to, kdo jsem. Hippies, indián , turista nebo dobrodruh? Odpověděl jsem: Jó, to jsem! To je totiž jediná odpověď, která mne na tuhle otázku napadá.
V názvu vaší knihy jste použil pozdrav původních obyvatel Laponska– národa Samiů. Jak žijí?
Jako téměř všechny přírodní národy, kterým do cesty vstoupila civilizace. Některé vesnice se uzavírají před turisty, jiní se přizpůsobili a hrají turistům divadlo. Jak píšu ve své knize: Kruh se pomalu uzavírá. Přijde naše civilizace, která za vším vidí jen peníze, přeorá nádherné kouty Země, aby tuhle krásu přeměnila na majetek. Za několik let zbude jen duševní poušť bez úcty k Zemi. Naše kultura už to dávno zapomněla, a tuhle to možná čeká.
Hodně mluvíte o čisté přírodě. Vlastně i v přírodě pracujete, ať už s fotografickým aparátem, nebo při tvorbě zahradnických projektů či odborného prořezávání stromů. Je možné, že jste se díky tomu stal ekologem, který například s kamarády pořádá kulturně ekologický festival Jsme částí Země?
Ekologem se asi člověk částečně rodí, částečně je to dané prostředím, ve kterém vyrůstá, a také lidmi, které si vybírá za kamarády. Já si zřejmě vybral dobře, protože letos v Plzni s kolegy pořádáme již třetí ročník festivalu Jsme částí Země. Chceme oslovit všechny, kterým není lhostejný současný stav našeho životního prostředí a vztah lidí k naší planetě. V Plzni je to hodně důležité, protože ekologie je také jedním ze zásadních problémů tohoto města. Když to řeknu poněkud nadneseně, chceme lidem prostřednictvím tohoto festivalu pomoci najít a uvědomit si sounáležitost s přírodou. Ukázat jim také dopady lidské činnosti na životní prostředí, a být tak nápomocni ke zlepšení současné situace.
Součástí festivalu jsou přednášky, filmové večery a třeba i fotografické výstavy. Kde se s nimi mohou Plzeňané setkat?
V květnu to bude například divadelní představení Moucha v hrsti v klubu Brázda, filmový večer s celosvětově proslulým ekologickým filmem o těžbě ropy v Ázerbajdžánu, nebo dokument o Novém Zélandu. Na jedenadvacátý červen připravujeme celodenní festival Pro planetu Zemi, kde vystoupí několik etnicky zaměřených hudebních skupin a který by se měl odehrávat v centru města. Celý festival zakončí v září výstava fotografií Sedm úžasných pralesů.
Na závěr se ještě vraťme k vaší knize. Kdy ji netrpěliví čtenáři objeví na knihkupeckých pultech?
No to bude ještě nějakou chvíli trvat. Zatím jsem si ji sám napsal, sám jsem také několik originálů se skvělými ilustracemi Luboše Pecha vytiskl a vlastnoručně vyrobil i obálky. Takže mne to stálo spoustu úsilí a každý výtisk vyšel asi na dvě stovky. Takže je jasné, že s tím ke knihkupcům zatím nemohu. Ale vydat ji určitě chci a věřím, že se mi to podaří.

24.4.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Prezidentský kandidát Michal Horáček odevzdal svůj hlas v pátek odpoledne v Roudnici nad Labem, kde bydlí
34

Jedno prvenství na Klatovsku měl i Michal Horáček

Prvňáci z Masarykovy základní školy v Janovicích nad Úhlavou.
2

Naši prvňáci z Masarykovy základní školy v Janovicích nad Úhlavou

Naši prvňáci z Masarykovy ZŠ v Janovicích nad Úhlavou

Klatovsko - Ve středu 17. ledna najdete v Klatovském deníku prvňáky z Masarykovy ZŠ v Janovicích nad Úhlavou. Nezapomeňte si koupit noviny.

Jan Šrail se v Rakousku vešel do první třicítky

Seefeld – Po více než měsíční přestávce pokračoval v sobotu v rakouském Seefeldu seriál dálkových běhů na lyžích Visma Ski Classics.

Vylovení, odbahnění, vysušení a 4,3 promile v krvi: podívejte se na videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pondělí 15. ledna 2018.

V Horažďovicích postaví další „kruháč“

Horažďovice – Přestavbu křižovatky ulic Komenského a Třebomyslické na okružní plánují v Horažďovicích.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>