Později, v pubertě, byli našimi idoly zpěváci či filmové hvězdy. Platonicky se zamilovat však můžeme v každém věku a prakticky do kohokoliv. Láska založená na intimní přitažlivosti a fyzické intimitě je označována jako romantická láska. Kdežto láska, která nemá žádný romantický záměr nebo intimní přitažlivost, se chápe jako platonická.

„Platonická láska je silný citový vztah oboustranný i jednostranný, kde převládají pocity obdivu spojené s adorací. Tato láska může nést prvky sexuálního podtextu, ale nedochází u ní k fyzickému, sexuálnímu oboustrannému naplnění,“ vysvětluje pojem platonické lásky odbornice na vztahy Laura Janáčková.

Lidé si občas pletou platonickou lásku s tou romantickou. Většinou v případě náklonnosti ke člověku, kterého by rádi získali pro sebe. Dotyčný ale o vaši přízeň nestojí nebo vašemu vztahu brání řada překážek. „Ve své pubertě jsem byla zhruba tři roky zamilovaná do kluka, se kterým jsem se dvakrát políbila. Sice jsme si jednou týdně volali, ale byl z daleka. K setkání už nedošlo. Trvalo mi docela dost dlouho, než jsem se od něj odpoutala,“ vzpomíná na svoje bouřlivá léta osmadvacetiletá Monika.

Svoji platonickou lásku popisuje v diskuzi na webu také čtyřicetiletá Martina. „Platonickou lásku mám a drží mě to od školky, kde jsme se poznali. Snít je hezké, ve skutečnosti bych ho nikdy nechtěla, ale prostě to krásné naivní zamilování do spolužáka drží doteď, i když už jsme dávno dospělí.“

Věk nehraje roli 

A právě v dětství tyto lásky mívají největší grády. Podle velké ankety Deníku platonickou lásku z devíti tisíc dotázaných prožilo v dětství až čtyřicet procent. Dalších jednadvacet ji pak zažilo jak v dětství, tak i v dospělosti. Platonická láska může vzniknout v každém věku, i na podzim života. Chronicky známý je například příběh stárnoucího Johanna Wolfganga Goetha, který se během svého pobytu v Mariánských Lázních bezhlavě zamiloval do mladičké Ulriky von Levetzow, od níž ho dělil rozdíl pětapadesáti let. Díky jejímu odmítavému postoji jejich vztah zůstal ve zcela platonické rovině.

Platonickou lásku můžeme také prožívat se svými nejlepšími přáteli. Obě strany se cítí naprosto vděčné, díky lásce a zájmu jednoho k druhému. Tyto vztahy, které často vznikají u specifických přátel, se stávají hlubšími a silnějšími. Jednotlivci, kteří říkají, že jsou v platonickém vztahu, často mluví o své intenzivní touze být spolu navzájem a o své jedinečné schopnosti zůstat citově i duševně propojeni navzdory tomu, že žijí v opačných oblastech světa nebo třeba mají rozdílné poměry nebo jsou dočasně odloučeni.