Letošní druholigová hokejová sezona v Klatovech skončila. Mužstvo SHC Klatovy, které šlo do play off z 15. místa, prohrálo v prvním kole s favorizovaným Táborem v sérii 0:3.

Na to, jak právě skončenou sezonu viděl trenér klatovských hokejistů Radek Mužík a jestli má případně chuť a sílu pokračovat dál, se ho zeptala redaktorka Deníku.

Letošní skupina Západ měla 17 účastníků a Klatovy v ní vsadily na své mladé odchovance. Podle mnohých se letošní sezona Klatovům nevydařila. Jak byste ji zhodnotil vy?

Samozřejmě, že jsem byl po vyřazení z play off hodně zklamaný. Sezona nebyla dobrá, ale z mého pohledu a s odstupem času si myslím, že zase až tak hrozná nebyla. Sice jsem si nepředstavoval, že skončíme na 15. místě, čekal jsem lepší umístění, ale na druhou stranu jsme to odehráli s mladými kluky, o kterých si myslím, že v dalších letech budou hrát prim v klatovském klubu. Podívejte se na další mužstva, třeba na Kolín, který tým budoval pět let a teď je horkým kandidátem na postup. Já jsem přesvědčený, a vedení mi k tomu dalo volnou ruku, že jsem s klatovskými hráči, které jsem si vybral, nastavil dobrou cestu.

A teď ještě jednou věčně omílaná letní příprava…

Bohužel sezona začala bez ní, na obranu ale musím říct, že junioři trénovali na ledě v Plzni a každý se k nim mohl přidat. Kluci se připravovali individuálně a jak k tomu jeden každý hráč přistoupil, o tom si každý určitě udělal obrázek sám. Že je ve skupině 17 týmů a že budeme jezdit daleko, jsme samozřejmě věděli, ale když k tomu připočítám, jaká zaměstnání kluci mají, věděl jsem, že to bude těžké. Navíc v týmu nebyl lídr, který by vévodil střeleckým nebo nahrávacím tabulkám.

Hned v úvodu sezony mužstvo opustila zkušenost – Pavlis, Steiner a Kajer. Navíc jste se letos až enormně potýkali se zraněními a nemocemi hráčů, citelně právě kvůli tomu často chyběl i dlouholetý kapitán a vůdce Jiří Maxa. Mužstvo tedy nemělo jasného tahouna…

Měli jsme opravdu velké ztráty – hned na začátku se Hobl a Pour podrobili operaci kolene a Pouska spadl z pěti metrů ze střechy. Velice oceňuji, že nám, i když ještě celý polámaný, dokázal ještě pomoci. Pavlis, který měl být tahounem, měl po sedmi zápasech jediný bod za přihrávku a po hádce opustil mužstvo. Chyběly nám góly Steinera a mně asi nejvíc chyběl Kajer, který musel odejít z pracovních důvodů. Ten uměl v šatně poradit i zvýšit hlas. A samozřejmě hodně chyběl Maxa, který měl letos opravdu smůlu – když měl v pořádku stehno, měl průdušky a nemohl dýchat, jezdil na kapačky.

V předcházejících ročnících jste si stěžoval na nedisciplinovanost. Letos jsem ale takovéto připomínky příliš nezaregistrovala…

To je pravda, s tím jsme problémy moc neměli. V čem ale vidím příčinu našich nepříliš dobrých výsledků, jsou přesilovky a naše hra v oslabení. I když jsme o tom od začátku sezony věděli a s čistým svědomím můžu říct, že jsme přesilovky poctivě trénovali, asi jsem z mého pohledu trenéra něco neudělal dobře, protože přesilovky nás vysloveně zradily. Tam byla největší chyba, tam se to lámalo – byli jsme nejhorší tým z celé druhé ligy, co se týká využití přesilovek.

Pomohl týmu únorový příchod druhého trenéra Lukáše Zdrhy?

Ano, pomohlo to týmu i mně. Od vedení klubu to byl dobrý krok. Tři roky jsem byl na lavičce sám, sám jsem musel rozhodovat a obhajovat si to před hráči i před diváky. S Lukášem jsme si sedli, spolupráce byla, snad, v pořádku. Kluci v kabině si totiž někdy mysleli, že si možná moc vymýšlím, ale přišel Lukáš a nezávisle na mně jim říkal to samé. Kluci viděli, že jsem po nich nechtěl žádné nesmysly. A bylo vidět, že se situace v kabině zlepšila. Srovnala se psychika hráčů i, přiznám, moje. S Lukášem jsme každý den řešili, co a jak udělat. Když Lukáš našel v mojí taktice chybičku, tak mi ji řekl a já to zvážil. Samozřejmě, že jsem s ním pokaždé nesouhlasil, opravdu jsme nebyli jako dvě hrdličky (smích). Platí, že ve dvou se to lépe táhne – já pořád vzpomínám na Michala Straku, se kterým byla spolupráce jedna báseň.

Odrazily se nějak na týmu emoce, které před play off vyvolal rozhovor s Václavem Maxou v našem Deníku? Spekulovalo se o odchodu dvou klíčových hráčů – Pavla Čubana a Romana Vondrysky, které tam tvrdě zkritizoval…

Něco se samozřejmě řešilo, vliv to určitě mělo, ale zase tak dramatické to nebylo, nepřidával bych tomu velkou váhu. Sestavu na play off jsem dělal podle toho, kdo mohl přijít na zápas, Pavel a Roman nepřišli, že toho mají plné zuby, nevím ale, z jakého přesně důvodu. Rozhodně to, co se v Klatovech povídalo, že byli potrestáni a nesměli hrát, pravda není. Opravdu se nestalo, aby pan Maxa přišel a řekl, že Čuban s Vondryskou nebudou hrát. Takové věci se nedějí jen u nás, že vedení není spokojeno s hráči a že hráči si o tom myslí něco jiného. Já kdybych trénoval áčko i v příští sezoně, rozhodně bych apeloval na tyto dva hráče, aby v sestavě nechyběli. Po Klatovech se spekulovalo i o tom, že oba skončí s tréninkem přípravek. Není to pravda, budou trénovat dál.

Když vás osloví vedení, abyste pokračoval v roli trenéra, půjdete do toho přes to, co bylo, znovu?

Šel bych. Kdybych věděl, že na to nebudu sám, že budu mít na lavičce dobrého parťáka. A šel bych do toho s tím, že bych chtěl lidem i fanouškům, kteří mě nehorázně kritizovali, dokázat, že naše cesta je dobře nastavená a já s těmito kluky dokážu hrát lepší hokej, že to chce jen čas. Já jsem prostě takový, že si jdu za svým názorem. A klukům věřím.

Budete i letos pořádat tradiční „rozlučku"?

Ano, na sobotu 8. března je naplánováno posezení s hráči a s fanoušky, a to od 18.30 hodin v hospodě v Tajanově. Tam bude i čas na otázky a odpovědi.