Není to tak dávno, co vás trápilo zranění zad. Jak to s vámi vypadá teď?
Musím to zaklepat, ale teď už je všechno v pohodě. Tři až čtyři měsíce to však bylo hodně nepříjemné. Stalo se mi to vlastně v červnu v rámci suché přípravy a na led jsem zase vyjel až v září.

Na vašem soukromém instagramu je z fotek vidět, že momentálně hodně cvičíte. Počítáte tedy s možností, že se druhá hokejová liga opět rozjede, a také proto se udržujete v kondici?
To ne. Cvičím, protože mě to baví. Snažím se nějakým způsobem udržovat bez ohledu na to, jestli se bude hrát nebo nebude. Samozřejmě, kdyby se druhá liga rozjela, bylo by to fajn, ale tyhle věci my neovlivníme.

Co říkáte na letošní tým hokejových Klatov, který má ve svém kádru opět hodně mladých hráčů?
Věk nehraje roli. Ano, je tu dost mladých kluků, ale celkově to máme poskládané dobře. Kromě nich jsme tu my, taková střední generace, i když nazývat hráče okolo 22 let střední generací je docela úsměvné. A pak jsou tu samozřejmě ještě starší kluci, kteří nám pomáhají a snaží se nám předávat zkušenosti.

Prozradíte nám nějakou zajímavou perličku z kabiny? Kdo je třeba největším bavičem týmu?
Určitě Ondra Leština. Z jeho historek se všichni popadáme za břicho, i když třeba nejsou pravdivé (úsměv). A z mladších kluků je hodně slyšet Marek Princl. I když sedí na druhé straně šatny, nejde přeslechnout.

Pojďme se nyní ohlédnout za loňskou sezonou, kterou předčasně ukončila první vlna pandemie. Jaká byla?
Myslím si, že základní část byla z naší strany velice dobrá. Jasně, měli jsme tam nějaké výpadky, ale ty během sezony potkají každý tým. V úvodním kole play-off jsme pak hráli proti Kobře Praha. Myslím si, že jsme soupeře celkem zaskočili. Je jen škoda, že jsme třetí zápas doma prohráli v prodloužení a tím na zápasy vedli „jen“ 2:1. I když se hned záhy sezona ukončila, mohli jsme si říct, že jsme postoupili…

Zmínil jste čtvrtfinálovou sérii s týmem z hlavního města. Stihli se v ní odehrát tři zápasy. Jak tyto souboje hodnotíte?
Já osobně vlastně odehrál jen třetí zápas doma před prázdnými tribunami, takže nemohu moc soudit. Kobra je ale vždycky velmi těžkým soupeřem. Zejména pak u nich. Na Braníku, kde Kobra hraje, je strašně malé hřiště. Možná nejmenší v celé naší republice. Hokej tam je dost specifický. Ale jak už jsem řekl, je škoda, že jsme ten třetí zápas prohráli v prodloužení. V zápase jsme byli lepší a měli na to zvítězit.

Jak se vám vlastně hrálo před prázdnými tribunami?
Bez diváků je to velice zvláštní. Třeba do Slaného, kde hrají Řisuty, moc lidí nechodí, takže tam to není až tolik znát, ale třeba u nás v Klatovech už to jiné je.

Máte nějakého oblíbeného a neoblíbeného soupeře? Zkrátka tým, proti kterému se vám hraje dobře a naopak?
Oblíbeného soupeře asi nemám, ale špatně se mi hraje proti Příbrami. Obzvlášť pak na jejich ledě. Jinak to ale moc nevnímám a snažím se hrát vždycky stejně. Ať už to je proti Písku nebo Řisutům.

S ledním hokejem jste začínal v Klatovech, a pak přešel do mládežnických výběrů v Plzni. Kdo byl vašim největším parťákem na těchto hokejových cestách?
David Roubal, který se mnou v šesté třídě odešel do Plzně. To je největší kamarád, parťák. A teď spolu znovu hrajeme v Klatovech.

Jste stále velice mladý. Studujete ještě?
Ano, v současné době studuji na ZČU fyzioterapeuta. Jsem ve druhém ročníku. Uvidíme, jak to půjde do budoucna skloubit s hokejem. Rozhodně bych ale chtěl dodělat školu a věnovat se tomu naplno. Ale co přijde, to přijde. Uvidíme…

Je něco, co byste si chtěl ve svém životě ještě zkusit, zažít, vyzkoušet?
Ani nevím, ale baví mě formule, takže bych se chtěl asi projet ve formuli. V létě jsem dostal dárek a už to vypadalo, že se mi to splní, ale trápila mě záda, o kterých už byla řeč, takže to nakonec nevyšlo. Snad příští léto.

Když jste začínal s hokejem, jaký by váš vzor nebo idol?
No, když jsem začínal, tak to byl určitě Jarda Jágr. Momentálně se mi však líbí styl Miro Heiskanena z Dallasu. Je to tak trošku paradox, protože on je ještě mladší než já.

A co váš oblíbený zámořský tým? Také Dallas?
Nene, New York Rangers.