I když to nakonec necinklo a čeští mladíci skončili čtvrtí, je mise v Buffalu přijímána pozitivně.

Lepší byly jen celky Kanady, Švédska a domácí Američané.

„Závěr šampionátu nám sice nevyšel a porážky s Kanadou i potom s Američany stále mrzí. Ale jinak jsme odehráli dobrý turnaj,“ míní devatenáctiletý forvard.

Své první a zároveň poslední účasti na ostře sledované akci této věkové kategorie si cení.

„Šlo o obrovský zážitek i zkušenost,“ říká Kodýtek, který svůj výškový handicap (168 cm) dohání rychlostí a šikovností.
Na turnaji zasáhl do všech sedmi zápasů českého celku.

„Na úvod jsme porazili Rusáky, což se nám povedlo snad poprvé. A byť se štěstím jsme potom zvládli i klíčové čtvrtfinále s Finskem,“ těší hbitého centra.

Na šampionátu byl Kodýtek jediným reprezentantem extraligového lídra z Plzně, protože jeho parťák obránce David Kvasnička se do konečné nominace nevešel.

„To bylo smutný, protože s Kvasňou jsme to v repre táhli dlouho a jsme kámoši. Takže když letěl domů, prožíval jsem to s ním,“ říká loni ještě jeden z ofenzivních lídrů plzeňské juniorky v cestě za titulem.

V áčku Škodovky ale Kodýtek zatím nastupoval ve čtvrté řadě a obranné úkoly mu připadly rovněž v české dvacítce. „Už před mistrovstvím bylo jasné, že v týmu budu hlavně na bránění a vůbec na černou práci. Svou roli jsem se snažil hrát co nejlíp,“ tvrdí.

Ačkoliv po návratu sklidil od spoluhráčů uznání, v hlavě se mu honí spíš momenty ze závěru mistrovství.

„V semifinále s Kanadou jsme vedli 1:0, byli jsme nahecovaní, jenže potom to soupeř třemi góly otočil a nás ovládlo zklamání. Přes prohru 2:7 to pro mě ale byl nezapomenutelný zápas,“ prohlašuje Kodýtek.

Hůře se mu hodnotí souboj o bronz s USA. „Také s Američany jsme v první třetině drželi krok. Bohužel jsme dostali gól do šatny, což nás nalomilo. Potom už jsme měli sklopené hlavy a napadaly nám tam další góly,“ krčí rameny útočník.

Z dějiště mistrovství toho příliš nepoznal. „Venku panovaly mrazy, takže trenéři nechtěli riskovat, že onemocníme. Navíc Buffalo prý není bezpečné město, takže jsme se pohybovali jen mezi hotelem a hokejovou halou. Až poslední den jsme vyrazili do obchodů nakoupit dárky pro nejbližší,“ říká.

Organizaci šampionátu si ale pochvaluje. „Jen diváci na zápasy moc nechodili, a když, tak to byli spíš Kanaďané,“ tvrdí kluk z vesničky na Horažďovicku, jehož start na světovém turnaji zdvihl v obci pozdvižení.

„Od lidí ze vsi mi chodily povzbudivé esemesky. Navíc za mnou do Buffala přiletěl táta s bráchou,“ oceňuje podporu.

Momentálně přemáhá následky časového posunu, navíc při návratu se Kodýtkovi kdesi zatoulala výstroj, a tak se zatím nemohl zapojit do tréninku Indiánů.

A co mu start mezi nejlepšími mladíky světa dal?

„Vědomí, že musím na sobě dál makat,“ říká Petr Kodýtek.