Hokejisté Klatov hráli v základní části soutěžního ročníku 2008/2009 druholigové skupiny Západ důstojnou roli, v těžké konkurenci dvaceti týmů obsadili jedenáctou příčku. Ovšem fanoušci s nimi byli jako na houpačce, dokázali kohokoliv porazit, ale také s kýmkoliv prohrát. Ovšem studenou sprškou pro všechny bylo vyřazení Klatov už po dvou zápasech úvodního kola play off.

O skončené sezoně jsme si povídali s trenérem hokejistů SHC Maso Brejcha Klatovy Pavlem Čubanem.

Jaká byla sezona 2008/ 2009 ve druholigové skupině Západ?
Druholigová soutěž dostala jiný kabát, sloučily se dvě skupiny, Západ a Střed. Vznikla dvacetičlenná skupiny Západ, čímž se druhá liga stala určitě mnohem atraktivnější. Především pro diváky. Nabízela také určitě kvalitnější hokej a velmi dramatické bitvy, protože skupina byla velice vyrovnaná. Do prosince dokonce tak, že mohl kdokoliv kohokoliv porazit, bylo těžké předem tipovat vítěze zápasu. Záleželo opravdu na momentální fazoně týmu. Z toho pak vzniklo velmi těsné pořadí, v němž jedno zaváhání mohlo mančaft stát klidně i několik příček v tabulce. Příkladem toho je, že tým na pátém místě měl 67 bodů a kolektiv na dvanácté příčce měl o pouhých šest bodů méně.

Byla atraktivnější i pro hráče?
Myslím, že i pro hráče je zajímavější, když odehrají osmatřicet zápasů, než kdyby se hrálo v mnohem menším počtu třeba v regionální skupině, jak se také navrhovalo.

Osmatřicet zápasů od poloviny loňského září do začátku letošního dubna je pořádná porce. Jak tenhle maratón hráči, kteří vedle hokeje pracují, zvládali?
Zvládali, někdo lépe, jiný hůře a klobouk dolů před všemi, je pro ně určitě velký zápřah, a to pro většinu našich hráčů, devadesát procent z nich má svá zaměstnání. Je pro ně také těžké kombinovat pracovní povinnosti s koníčkem, kterým pro ně hokej stále je, i když jej dělají na poměrně vysoké úrovni. Ale obdobná situace je dnes v devadesáti procentech druholigových týmů. Finanční situace je prostě taková, jaká je.

Panovala v Klatovech po základní části druholigové soutěže spokojenost?
Nasbírali jsme 61bodů, které nám vynesly jedenácté místo v tabulce. Je pravdou, že jsme chtěli jít do play off z nejhůře osmého místa, především kvůli divákům a výhodě domácího prostředí, které takové umístění zaručovalo. To se nám ale bohužel nepovedlo, ale prioritou bylo dostat se tam. Musím ovšem připomenout, že do ledna byli jednotlivé týmy v jiném složení. S příchodem nového roku tradičně týmy posilují, takže se potkáte třeba ve 35. kole s úplně jiným týmem než tomu bylo ve třetím kole, byť je z jednoho klubu.

Zmínil jste posilování týmů, ani vy jste neponechali nic náhodě a dres Klatov obléklo několik většinou staronových tváří, většinou šlo o návrat z Rokycan. O těchto příchodech se hodně diskutovalo.
Skončili jsme po základní části jedenáctí a tady se nabízí otázka. Kdyby tihle kluci z Rokycan nepřišli, byli bychom vůbec v play off? O tom se dá hodně spekulovat, ale my jsme hned v úvodu sezony přišli o dva beky, Ludvíka a Kreuzmana a útočníka Poláka, které vlastně na zbytek soutěže vyřadila zranění. V této situaci jsme také využívali dobré spolupráce s Plzní, díky níž nám vypomáhali mladí extraligoví hráči. Jenomže ti si zároveň plnili povinnosti vůči mateřskému klubu, a když mladík měl odehrát čtyři utkání týdně, nešlo ho pořád tahat do Klatov. Po příchodu hráčů z Rokycan jsme ale měli k dispozici čtyři kompletní řady.

Na který ze zápasů byste nejraději hned zapomněl?
Samozřejmě na play off. Ale pokud se týká základní části soutěže se nám nepovedlo druhé utkání proti České Lípě, která si s námi dělala co chtěla a porazila nás 9:1. No a z návštěvy z Děčína nespím ještě dnes.

Naopak, který se zápasů byl nejpovedenějším?
Odehráli jsme dobrá utkání. Cením si zápasů, v nichž jsme prohrávali třeba o tři góly, ale my jsme zbraně nesložili, zabojovali a dokázali strhnout vítězství na naši stranu. Cením si každé bitvy, kterou hráči nevzdali.

Nerad vyzdvihujete individuality, protože hokej je kolektivním sportem, přesto to opět zkusím. Kdo byl největším tahounem týmu?
Hokej není tenis a všechno je to o týmové práci, pokud mančaft nepotáhne za jeden provaz, nepůjde to. Co nám je platný střelec, který sice rozhodne několik utkání a nastřílí třeba čtyřicet gólů,když mančaft stejně vypadne. Jeden hráč tým nedělá a tak každý člen mužstva musí podřídit všechno celku, makat pro celý kolektiv, ne jen pro sebe. Máme poměrně mladý kolektiv, v jehož středu je několik zkušenějších hráčů a ti společně tvoří hodně ofenzivně laděný tým. Ti ostřílenější museli kočírovat dravé mládí a vést ho tím správným směrem. Když nám tohle klapalo a hráče v poli podpořil dobrým výkonem i gólman, měli jsme vyhráno. A když nám ještě něco spadlo do kasy, byla to paráda, kluci si pak začali i víc věřit,víc si dovolí i na puku. Ovšem, když se nám tohle všechno sladit nepovedlo, byla to katastrofa.

Hodně zklamaní jste byli vy, ale hlavně vaši příznivci z poměrně brzkého vyřazení z play off. Po dvou zápasech úvodního kola vám vystavil stopku Klášterec nad Ohří, který jste v základní části soutěže dvakrát porazili.
Slyšel jsem názory, že jsme Klášterec nad Ohří podcenili. Ale Klášterec v základní části byl úplně jiným týmem než tým, proti kterému jsme nastupovali v play off. Nemyslím, že bychom soupeře podcenili, ale v rozhodujícím okamžiku asi soupeř víc toužil po vítězství. Play off je úplně jinou soutěží, v níž většinou rozhodují maličkosti. Na nás byla znát asi také únava a navíc nám odstoupili kvůli zraněním dva obránci opory zadních řad. Například zkušený Martin Klaus, který byl pranýřovaný, že se na tým vykašlal, dohrával s velkými bolestmi zad už poslední utkání v Klášterci, před odvetou s obrovským sebezapřením trénoval, chtěl nastoupit, ovšem bolest byla tak velká, že to nešlo.

První zápas play off v Klášterci skončil poměrně jednoznačným výsledkem 5:1 pro domácí.
Podle výsledku se může zdát, že to byla jednoznačná záležitost Klášterce. Ale nebylo tomu tak. Nás zlomila třetí branka z trestného střílení, a pak už je jedno, jestli prohrajete 1:3 nebo 1:5, už jsme pak hráli vabank.

Chtěli jste doma odvetu vyhrát a vrátit sérii do Klášterce nad Ohří.
Ale bohužel. V dramatické bitvě za stavu 1:1 v prodloužení jsme my nastřelili Pavlisem tyčku, ale náš soupeř dal vzápětí gól. Myslím, že odvetu vyhrálo šťastnější mužstvo.

Co sérii rozhodlo a jaký tým postoupil dál?
Rozhodla bojovnost a postoupil semknutější tým, který vítězství šel víc naproti.

Vyřazení po dvou zápasech byla pro všechny velkým zklamáním.
Nepředstavitelným, dodnes to nemohou skousnout. Fakt jsme všichni věřili, že nejen sérii, ale i naše účinkování v play off prodloužíme. Beru to jako neúspěch. Mrzí mne to také hlavně kvůli fanouškům, kteří do s klatovským hokejem myslí vážně. Těm všichni děkujeme za podporu po celou sezonu.

Jste vlastně druholigovým trenérským elévem, co vám dala uplynulá sezona na lavičce Klatov?
Určitě hodně cenných zkušeností, tohle se z knížek vyčíst nedá. Je to práce s lidmi, kteří se musí dát dohromady, držet při sobě a jít společnou cestou za stejným cílem. Snažil jsem se, a jak se mi tohle v sezoně dařilo, to je spíš otázka pro vedení klubu. Hodně jsem se také učil a já už dnes vím, že je spousta věcí, které bych určitě udělal jinak. Ale žádný učený z nebe nespadl. Takže platí, že zkušenosti nabyté u druholigového týmu Klatov jsou k nezaplacení.