Lehce pokulhává, ale vrací se mu dobrá nálada.
Martin Straka, plzeňský útočník, kapitán a manažer hokejového klubu v jedné osobě se dává dohromady po artroskopické operaci kolena. Zákrok podstoupil minulý pátek a v pondělí už šlapal na rotopedu.
Týmu chyběl zkušený centr zatím jen v neděli ve Vítkovicích. A věří, že půjde o jedinou absenci.
„Vždyť mi jen čistili meniskus,“ směje se šestatřicetiletý forvard, který se během své kariéry musel vylízat z daleko horších trablů.
„To je fakt. Pospravované mám kdeco. Při hokeji k nějaké úhoně občas přijdete,“ přikyvuje tahoun Plzně a jedna z nejvýraznějších postav běžící extraligy.
Přece jen, neříkáte si, mám to ještě vůbec zapotřebí?
To ne. Hokej mě pořád baví, a když se objeví problém, tak je třeba zasáhnout. Operaci dělal Péťa Nepraš, toho uznává i zámořská NHL a navíc moje kolena zná zvenku i zevnitř. Tomu já věřím.
Takže vás netrápily pochybnosti, jak operace dopadne?
Koleno otékalo, občas se zaseklo. Je to tak deset dní, od zápasu s Mladou Boleslaví. S tím by nešlo hrát. A pochybnosti? Ty jsem neměl. Jen při cestě na sál jsem jako vždycky hlásil, že uspat mě mohou, až uvidím, kdo mě bude operovat, a dáme chvíli řeč.
Ovšem ještě den před zákrokem jste pomohl Plzni udolat Budějovice a nějaké trable na vaší hře znát nebyly. Pomohly injekce?
Nebylo třeba. Říkám, ty problémy jsem měl jen chvíli. A zrovna ve čtvrtek si koleno dalo říci. Pak už nemělo cenu čekat. Blížila se pauza v extralize, kterou jsem chtěl využít k rekonvalescenci.
Stihnete se do sestavy vrátit příští úterý v Litvínově?
Uvidíme. Zkusím to, ale ne za každou cenu. Jistě bych chtěl hrát hned potom v pátek doma se Slavií.
Po návratu ze zámoří jste o extralize mluvil s respektem. Platí to i po 32 odehraných kolech?
Určitě. Je to těžká a nesmírně vyrovnaná soutěž. Podcenit nemůžete nic. Vstup do extraligy nám vyšel a soupeři si začali Plzeň víc hlídat, nasazují osobní obranu. I když v posledních kolech ani moc nemusí, ohlídáme se sami (smích).
Jak moc bolí zvýšená pozornost protivníků?
Na domácím ledě to ještě jde, venku to bývá horší. To nás mydlí víc. Záleží ale na rozhodčích, co pustí a dovolí.
A zvládají sudí svou roli?
Já jim nezávidím, nemají to lehké. Ale chybí mi u nich jednotnější metr. Co jeden píská, druhý pouští. A ty rozdíly bývají někdy výrazné.
Váš bývalý spoluhráč z Plzně a nyní soupeř Josef Řezníček odehrál nedávno v extralize tisící zápas. Na jaké číslo se cítíte vy?
To netuším. Až skončí extraliga, kouknu, co tělo, a uvidím. Možná si dám ještě jednu, dvě sezony. Zato Pepa je nesmrtelnej. Klidně může hrát ještě pět let. Vynikající bek, špílmachr, který hru vidí dokonale jako nikdo jiný. Chtěli jsme ho přitáhnout zpátky do Plzně, ale bohužel je pod smlouvou.
Blíží se Vánoce, pro někoho doba rozjímání, v extralize ale často zlomové období. Souhlasíte?
Jasně. Pořadí v tabulce je hodně těsné, jde o každý bod. Tlačenice na šestku, a tím i přímý postup do play off, je velká. Každý zápas je už nyní důležitý. Až mi kolikrát zatrne, jak to letí.
Starostí máte víc. Je už třeba jasnější, kdo by měl v pozici největšího partnera klubu nahradit pro příště Lasselsberger?
Nějaké možnosti se rýsují, ale zatím nechci předbíhat.
Také jste naznačil, že chcete obnovit funkci obchodního manažera.
Ano. Pozici zaujme začátkem nového roku a poté ho představíme veřejnosti.
Těšíte se na Vánoce?
Těším. Vždyť je doma prožiju po strašně dlouhé době. Od šestnácti let totiž o svátcích pořád někde lítám. Nejdřív na turnaje s osmnáctkou, dvacítkou a potom v NHL. I tam se o Vánocích hraje.
A ten zvyk teď převzala extraliga.
Já s tím problém nemám. Je to šance, jak dostat fanoušky na stadion. Koho by bavilo jen sedět doma u televize.
