Soupeřům dali jasně na vědomí, že se s nimi musí počítat. Klatovským hokejistům patří po odehraných dvaadvaceti zápasech základní části druholigové skupiny Západ velmi pěkné páté místo. Na kontě mají 36 bodů, když soupeřům nastříleli devadesát branek a sami jich inkasovali 73. A jak viděl základní část soutěže trenér hokejistů SHC Klatovy Zdeněk Tománek?

Jste spokojený s pátým místem po odehraných dvaadvaceti kolech základní části?
Páté místo je slušné, soutěž je velmi vyrovnaná. Máme 36 bodů, ale pokud mám být upřímný, byl bych spokojenější, kdybychom jich měli čtyřicet. Před odvetami jsme měli na kontě dvacet bodů, což jsme ve druhé polovině základní části nedokázali zopakovat a získali jsme o čtyři body méně, což nás mrzí.
 
Tým odváděl práci podle vašich představ?
Myslím, že bylo víc zápasů, které jsme sehráli dobře, samozřejmě, že vím o utkáních, která se nám naopak nepovedla. Ale jak už jsem řekl, většinou jsme měli z týmu radost, proto o to víc nás mrzelo, když přišel po třech velmi dobrých výkonech jakýsi výpadek, hře třeba chyběla jiskra, potřebný náboj, hráčská ostrost a podobně.
 
Výpadky tým zaznamenal, byla to snad krize?
To bych neřekl, krize to zatím nebyly, ani bych nehovořil o podcenění zápasu či soupeře. Ale v takových zápasech jsme postrádali u týmu potřebné hlubší hráčské myšlení, plnou soustředěnost na výkon a asi i motivaci především na papírově slabší soupeře. Ale to na tomhle musíme zapracovat i my, trenéři.
 
Na který zápas jste chtěl co nejrychleji zapomenout, který byl výrazně nepovedený?
Určitě utkání na ledě pražské Kobry, kde jsme vyhrávali už 5:3, ale nakonec jsme podlehli domácím v prodloužení 6:7. To na nás dlouho leželo, ale náprava na sebe naštěstí nenechala dlouho čekat.
 
Naopak který zápas považujete za nejvydařenější?
Nemohu zapomenout na zápas v Rokycanech, určitě dobré zápasy jsme odehráli proti Jablonci nad Nisou, a to oba. Ve velmi dobrém světle jsme se předvedli v Děčíně.
Při každém hodnocení odmítáte hodnotit jednotlivce, jste nepřítelem vyzdvihování individualit, protože je hokej kolektivní hrou. Porušíte tentokrát zásadu a řeknete, který z hráčů vás mile překvapil nebo naopak, který zůstal za vaším očekáváním?
Nebudu ani tentokrát hodnotit konkrétní hráče. Každý zápas je kolektivním dílem. Jména ze mě nedostanete, ale jen řeknu, že máme perfektního tahouna a zkušeného obránce, který má velký vliv na celé mužstvo, nechybí nám ani velmi produktivní koncový hráč. Ale každý musí dál pracovat pro tým, vždyť góly jsou především výsledkem určité skupinky hokejistů.
 
Přišel jste k nově vybudovanému mužstvu, do neznámého prostředí těsně před začátkem mistrovské sezony. Jaká byla pro vás právě skončená základní část druholigové hokejové soutěže v Klatovech?
Jsem v Klatovech spokojený. Přišel jsem do Klatov a díky mému asistentovi Pavlu Čubanovi, který mi připravil perfektní půdu pro moji práci, jsem mohl ve velmi krátkém čase dokonale poznat jednotlivé hráče a s týmem jsem se tak velmi rychle sžil. Troufám si tvrdit, že všechno okolo mužstva funguje a šlape.
 
Klatovy mají také skvělé hokejové fanoušky, kterým patří náš dík za podporu. Jen připomenu duel v Rokycanech, kde jsme slyšeli fandy už před zápasem až do šatny. Každý hlas, který zavolá Klatovy, nám dává další sílu. A já pevně věřím, že všichni příznivci ještě v hojnějším počtu podpoří náš tým i v dalších nelehkých bojích.
Jak byste stručně charakterizoval druholigový tým Klatov?
Je to mladé mužstvo, které má výrazné bruslení podpořené zkušenějšími hokejisty, kteří všemu dávají potřebnou fazónu. Tým má skvěle našlápnuto a vše by mohlo fungovat čím dál víc a ještě líp.
 
Klatovský tým má tedy vše ještě před sebou?
Určitě. Asi patnácti hráčům je kolem dvaceti let a pokud ti vydrží a budou dál na sobě pracovat, udrží se pohromadě, budou ochotní a ještě si uvědomí další pro hokejistu potřebné věci, mohou dojít podle mého názoru hodně daleko.
 
Kromě Jiřího Maxy se hráčům vyhýbala vážnější zranění, která by je na delší dobu vyřadila ze hry.
Je to tak, marodka nás naštěstí až tak netrápila. Občas někdo se zraněním či s nemocí laboroval, ale my máme hodně široký kádr, s juniory čítá asi pětadvacet hráčů, tudíž, pokud někdo vypadl kvůli nemoci či jiným zdravotním potížím, měli jsme kam sáhnout pro náhradu za něj.
 
V čem je podle vás největší síla klatovského týmu?
Jsme výborní do ofenzívy, dali jsme hodně gólů. Ale dřív než se nám povedly dvě vysoké výhry a my pak byli devadesátigóloví, nám bylo vyčítáno, že dost inkasujeme. Myslím ale, že když to víc přibrzdíme dozadu, ty góly by třeba přestaly padat. A zatím nám to tak pořád vychází. Hrajeme ofenzivní hokej, systémem, kterým je naše útočná fáze a forčekink mnohem účinnější.
 
Naopak, má mužstvo nějakou slabinu?
Určitě máme pořád na čem pracovat a co vylepšovat. Především musíme přidat v obraně. Také dost často hráčům vyčítám zbytečně slepé přihrávky, kterých se v mnoha případech zmocní soupeř a pak ztráty puku v nebezpečných zónách, například v blízkosti vlastní brány anebo okolo modrých čar na ose hřiště.
 
Tým Klatov je velmi mladý, věkovým průměrem nejmladší v druholigové soutěži. Nebude to pro něj v nadcházejících bojích handicapem, nebude doplácet na nezkušenost?
Já myslím, že ne. Zvládli jsme 22 zápasů, přesvědčili jsme se, že máme na každého z těch jedenácti soupeřů ve skupině Západ, a to jak doma, tak i venku. Podle mého to budeme zvládat tak i dál. Kluci jsou velcí a neúnavní bojovníci. A já věřím, že to budou dokazovat i soupeřům z nadstavbové části sudá – lichá.