Výběr šestnáctiletých hokejových reprezentantů České republiky porazil na klatovském ledě své vrstevníky ze Švýcarska 4:1. Český výběr se v Klatovech představil pod taktovkou zkušeného plzeňského trenéra, který je známý v Pošumaví ze svého působení v Klatovech, pětačtyřicetiletého Miroslava Přerosta z Plzně.

Po letech jste se vrátil na místo činu. V roce 1991 jste koučoval klatovské hokejisty a teď jste se se svými mladými reprezentanty objevil na trenérské lavičce klatovského zimního stadionu znovu. Jaký to byl pocit?
„Příjemný. Já na Klatovy i po těch dlouhých osmnácti letech vzpomínám moc rád, prožil jsem tu pěkné období. Mé působení Klatovech se vlastně pojí s mými trenérskými začátky.

Jaké bylo vystoupení vašich reprezentačních svěřenců proti Švýcarsku na klatovském ledě?
Máme z něj dobrý pocit. Švýcary jsme neznali, ale věděli jsme o jejich způsobu hry. Na to jsem se i připravovali, věděli jsme, že nás čeká tuhý boj s houževnatým a odolným soupeřem v osobních soubojích. Zpočátku nám to dělalo trošku problémy, přesto jsme se dokázali střelecky prosadit. Ve druhé třetině přidali Švýcaři na důrazu, což nám činilo velké potíže, ale po domluvě a pokynech v kabině, že musíme dávat puky rychle od sebe a zkoušet dlouhé přihrávky, jsme se zlepšili. Výsledkem toho byly další dva naše nádherné góly.


Bylo to první utkání ze třízápasové přátelské série proti Švýcarsku na západě Čech. Splnilo svůj účel?
Určitě. V reprezentační přestávce mají všechny národní týmy nějaký svůj program. Zápasy přináší konfrontaci mezinárodního hokeje na všech úrovních.
Nám tato utkání hodně napoví o hráčích a pomáhají nám hledat další hokejové talenty a především si ověřovat jejich výkonnost. My dáváme dohromady v této věkové kategorii co nejširší kádr, hledáme hráče, kteří se dokážou adaptovat na mezinárodní půdě, dokážou se v mezinárodním hokeji prosadit. Nyní už jsme na čísle pětatřicet, chceme zkoušet další a další hráče. My vlastně vychováváme hráče pro další reprezentaci, hokejisty, kteří jsou schopni se v tomhle hokeji pohybovat a být úspěšní.

Vždy jste trénoval dospělé, proč jste se pustil do mládežnické trenéřiny?
Vždy jsem trénoval muže a mým posledním angažmá u dospěláků bylo áčko v norském Lillehammeru, které hrálo tamní nejvyšší soutěž. Byla tam řada Kanaďanů a Švédů, a pro mne to byla velice zvláštní a cenná zkušenost. Ale vždy jsem toužil zkusit pracovat s mládeží, což se mi splnilo. A hned, když jsem přišel k plzeňskému extraligovému dorostu, se nám povedlo vybojovat titul mistra republiky. Tahle třešnička mne motivovala a nakopla do další práce. Vzápětí přišla nabídla působit u reprezentace, která se samozřejmě neodmítá. Je to zase nová etapa mé práce a další velká výzva, proto jsem spokojený.

Je rozdíl v práci s dospělými a mládeží?
S dospělými je to samozřejmě jednodušší. U této kategorie se nastaví určitá pravidla a ta se buď respektují či nerespektují, a buď to funguje nebo ne. Zatímco tihle kluci se vlastně pořád něco učí. Pracujeme s nimi na zdokonalování všech činností – bruslení, střelby, pilujeme herní situace, učíme se složitější kombinace. Další záležitostí je mentalita této věkové kategorie. Tito hráči se vlastně přeměňují z dětí na chlapy, jsou to složité vývojové věci. Je to obrovský kotel všech možných vlivů a je to někdy hodně těžké a mnohdy velká dřina. Ale pro mne, jak už jsem řekl, zároveň velká výzva.

V Plzni máte pod svými křídly i několik odchovanců klatovského hokeje. Jak si vedou?
S Klatováky jsme v Plzni maximálně spokojení. Je vidět, že se v Klatovech s hokejovou mládeží pracuje opravdu velmi dobře.