Co vás přivedlo do Ameriky?

Po škole jsme přemýšleli s rodiči co dál a Amerika byla jedna z možností. Díky panu Dámovi, který mi dělá agenta, jsem dostal možnost hrát americkou juniorskou soutěž Western States Hockey League v klubu El Paso Rhinos. El Paso leží na jihozápadě Spojených států ve státě Texas a má kolem 600 000 obyvatel. Bydlím v severozápadní části El Pasa, která je v horách, a mám tedy nádherný výhled na město. Jsem vděčný rodičům, že mi umožnili vydat se do Ameriky.

Neměl jste strach z jazykové bariéry?

Angličtinu jsem se učil od základní školy a docela mě bavila, takže něco umím. Ale pochopitelně je to tady úplně něco jiného, než ve škole.

Co vše jste si musel před odletem zařídit? Jak jste sháněl bydlení?

Před odletem jsem si musel vyřídit vízum, také jsem si oběhl všechny doktory. Bydlení mi zařizoval klub. První měsíc jsem byl v klubovém bytě, od konce září bydlím v rodině, která se o mě stará.

Máte za mořem kromě hokeje ještě jiné aktivity?

Hraji jenom hokej, ale moc volného času nemám. Každé ráno vstávám okolo páté, narychlo si připravím něco k snídani a na svačinu a vyrážím na zimák. Na led chodíme v sedm a jsme na něm tak tři čtyři hodiny. Pak máme hodinu pauzu a po ní nás čeká posilovna. Když se odpoledne dostanu domů, dám si něco k jídlu a pak odpočívám. V domě je bazén, tak si jdu zaplavat, nebo koukám na filmy. Jsem rád za každou minutu, kdy můžu odpočívat. O víkendech chodíme na box. Těžší tréninky jsem ještě nezažil, ale je to dobré odreagování od všeho.

Jak se vám hokejově daří? Jsou v týmu ještě jiní cizinci?

Soutěž už začala, o víkendu jsme hráli tři zápasy ve Phoenixu s Arizona Hawks, které jsme porazili 16:3, 20:1 a 18:0. V Arizoně jsem ale nebyl a protože jsem se ve středu zranil, tak nepojedu ani teď do San Diega (rozhovor vznikl ve čtvrtek 20. října – pozn. autora). Z počátku jsem ze sebe na trénincích na ledě neměl dobrý pocit, ale teď už je to dobré. Bylo by super, kdybych si přenesl aspoň to, jak se mi daří na tréninku, do zápasů. V týmu je dobrá parta. Sice je nás tu pořád okolo třiceti, takže je velká konkurence, ale aspoň nás to nutí dělat všechno naplno. Soutěž je plná cizinců, v našem týmu jsme dva Češi, tři Slováci, jeden Francouz a jeden Angličan, dva Lotyši, jeden Rus a hodně Kanaďanů.

Jak je liga náročná v porovnání se soutěžemi, které jste hrál u nás?

To ještě nevím, ale první soupeř byl slabší.

V čem je největší rozdíl mezi hokejem v Americe a u nás?

Určitě v rychlosti. Všichni jezdí pořád naplno, všechno se dohrává. Jsou tu hrozně malá kluziště, takže na nic není čas, a je to tu o hodně tvrdší.

Co děláte ve volném čase?

Volného času moc nemám, ale když se nějaký najde, navštěvujeme se většinou se Slováky, kteří bydlí blízko mě, a hrajeme karty nebo kulečník.

Jak dlouho v Americe budete?

Doufám, že se sezona povede a dostaneme se do play-off a v něm co nejdál. Chtěli bychom celou soutěž vyhrát, ale to chtějí asi všechny týmy. Když se nedostaneme do play-off, tak přijedu domů už začátkem března. Konec play-off je v polovině dubna.

Chybí vám v Americe něco?

Je toho hodně. Rodina, české jídlo, kamarádi. A pivo už jsem taky dlouho neměl.