V základní části (19 zápasů) nasbíral Faschingbauer neuvěřitelných 71 kanadských bodů (33 branek a 38 asistencí) a stal se nejproduktivnějším hráčem soutěže. Domažlice přesto vypadly hned v prvním kole vyřazovací části, kdy smolně nepřešly přes neoblíbené béčko Klatov.

A to i přesto, že se kapitánovi Chodů s číslem 91 na zádech proti klatovské rezervě výrazně dařilo. Ve čtyřech vzájemných zápasech sezony proti HC Klatovy B (dva duely v základní části a dvě klání ve čtvrtfinále play-off) zaznamenal ostřílený kanonýr osm kanadských bodů za pět branek a tři asistence.

Vrchol sezony se sedmadvacetiletému útočníkovi nepoštěstil ani v dresu plzeňských Akademiků, kteří kvůli virové pandemii nemohli odehrát vyřazovací část. Pro Jakuba Faschingbauera je to o to smutnější, že to byla jeho poslední sezona v univerzitním celku.

Jste jednou z mála posledních stálicí v týmu plzeňských Akademiků. Co se nejvíce změnilo za tu dobu, co vznikl plzeňský univerzitní tým?

Celá organizace ohledně týmu se neuvěřitelným způsobem posunula a je na jiné úrovni, než když jsme před šesti lety začínali. Stojí za tím vším mnoho práce lidí, pro které to je vše dobrovolnická činnost. Na druhou stranu jsou pro ně Akademici příležitost, jak se ukázat a posunout se dál v marketingu, žurnalistice a dalších profesích.

V letošní sezoně bylo složeno prakticky nové mužstvo a při pohledu na výsledky trvalo nějakou dobu, než si vše sedlo. Jak jste to osobně vnímal?

Ano, to je pravda. Velká část jádra, které táhlo tým minulá léta, odešla. Takto velký zásah samozřejmě rozhodil tým a bylo potřeba spousta času, než si vše sedlo. Po Vánocích už jsem měl pocit, že mužstvo hrál daleko lépe. Bylo to koneckonců vidět i na výsledcích.

Je hodně mrzuté, že sezona skončila předčasně před vrcholem sezony, kdy to vypadalo, že chytáte formu před vyřazovacími boji?

Já to tak ze svého pohledu určitě vidím. Byla to obrovská škoda a dodnes mě to velice mrzí. Cítil jsem z týmu narůstající formu a osobně na sobě to samé. Navíc jsem si představoval jiný konec u Akademiků než takovýmto smolným způsobem. Nicméně se nedá nic dělat a zdraví nás všech je více než play-off.

Během sezony jste zasáhl jen do jedenácti zápasů, ale držel jste si slušnou bilanci, kdy jste získal více než bod na zápas. Čím to bylo, že jste se neobjevoval v zápasech častěji?

Jsem rád, že jsem mohl být i tak platný pro tým. Snad jsem nezklamal a odvedl dobrou práci. Přeci jen jsou pro mě Akademici jednou z nejhezčích částí mého života a vždy jsem rád pomohl, když to bylo v mých silách. Zápasů už bylo méně, a to z důvodu pracovní vytíženosti. Je rozdíl mezi studentským a pracovním životem.

Zároveň jste bodově řádil v krajské lize, kde jste táhl Domažlice společně s Matějem Polatou. Nakonec jste ale skončili v prvním kole play-off, kde vás smolně vyřadil rival z Klatov. Jak velké zklamání bylo, že jste neprošli do semifinále?

Letošní sezona nám v lajně s Matějem Polatou a Janem Baxou náramně vyšla. Padalo nám to tam a hokejem jsme se vyloženě bavili. Myslím, že to na nás bylo na ledě vidět, sedli jsme si. Klatovy jsou velkým rivalem a třetí rok po sobě jsme na ně narazili v play-off. Bohužel jsme vždy odcházeli jako poražení. Nicméně z letošního vyřazení stále cítím velkou křivdu, ale nechci to více rozebírat. Každý, kdo viděl druhý zápas v Klatovech, si udělal obrázek sám.

Co vůbec říkáte na vyřazovací systém v krajské lize?

Myslím, že je to takhle férové a navíc jsme to tak i chtěli. Rozhodně není kapacita, čas a ani peníze, aby se hrálo na dva vítězné zápasy. Ten systém je za mě v pořádku.

Výkonnostně převyšujete úroveň krajské ligy. Nepřemýšlel jste, že byste ještě hrál hokej na vyšší úrovni?

Tak sám asi cítím, že bych se mohl posunout někam výš, ale upřímně jsem v Domažlicích spokojený. Tento tým jsme zakládali s Václavem Polívkou a vysnili si ho. Pro mě jako pro kapitána by byl odchod z týmu podrazem a opuštěním něčeho, co se snažíme dlouhodobě budovat. V příští sezoně zapojíme další odchovance, na což se moc těším.

Mrzelo vás hodně, že Václav Polívka odešel během letošní sezony do Třemošné?

Dodnes mě jeho odchod mrzí. Venca to ale avizoval dopředu, že stejně po sezoně odejde do Třemošné, kde působí i jako trenér mládeže.

Jak byste porovnal úroveň univerzitní hokejové ligy a krajské soutěže?

Univerzitní hokej je rychlejší a řekl bych i tvrdší. V kraji jsou zase daleko zkušenější hráči, kteří mají pár sezon za sebou, což je při hře znát. Někdy mě osobně štve nevyrovnanost týmů v kraji, ale tak to asi vždy bude.

V čem vám nejvíce pomáhá, že hrajete obě soutěže?

Pomáhá mi to hlavně v rozehranosti a také ve fyzické připravenosti. Jak v Akademicích, tak v kraji dostávám hodně času na ledě, což je pro moji kondici veliká vzpruha. I pro herní sebevědomí je to skvělá věc. Jakmile se cítím dobře, více se dovolím. Rozhodně mi pomáhalo, že jsem hrál obě soutěže, i když to byl žrout času. Ale hokej je moje láska. Je to pro mě ten nejlépe strávený čas (úsměv).

Když si vzpomenu na dřívější dobu, na hráče, kteří výrazně vynikali v nižších soutěžích, se pořádal doslova hon. Setkal jste se s tím, nebo je už všechno v duchu fair-play?

Cítím, že si na mě a především na celou naší lajnu dávají týmy větší pozor. Je také cítit snaha provokovat, ale většinou se dokážu udržet. Něco je občas za hranou, ale vždy se nad to dokážu povznést.

Jak zvládáte nynější koronavirovou dobu?

Je to složité pro nás všechny, ale zvládám ji dobře. Trávím více času s rodinou. Snažím se hodně sportovat a nějak se udržovat, abych do příští sezony mohl vstoupit tak jako do té minulé. Opatření postupně polevují a život by se měl vracet do normálních kolejí včetně sportu.

Těšíte se, až se budete moci sejít se spoluhráči z Akademiků a ukončit letošní sezonu?

Tak na tohle se rozhodně moc těšíme. Zavedli jsme letos týmovou kasu, kterou jsem spravoval. A musím říct, že tam není málo peněz. Očekávám nějakou akci, na které sezonu zapijeme. Máme skvělou partu, což je taky věc, která nás k hokeji táhne. Myslím, že nebude problém to v našem případě pořádně oslavit (smích).

Je teda již jisté, že vás příští sezonu neuvidíme v dresu plzeňských Akademiků?

Pokračování u Akademiků už nezvažuji a podle mých informací by to ani nešlo, protože regule soutěže povolují nastoupit jen ročníkům 94 a mladším. Navíc sám cítím, že musím nechat místo ostatním klukům, kteří tento tým v budoucnu potáhnou. Mám pocit, že jsem toho v Akademickém dresu odehrál až až. Nyní je čas dát prostor mladším.