Teď si Barbora Hrůšová, odchovankyně tachovského hokeje, jež nyní hraje za velkou louží v barvách Long Island University v New Yorku, za své výkony vysloužila premiérovou pozvánku do seniorské reprezentace, když se na konci loňského roku zúčastnila přípravného kempu v Říčanech u Prahy.

„Pozvánku jsem příliš nečekala, ale byla jsem příjemně překvapená. Kemp se konal pod novým koučem panem Pacinou. Jeho tréninky se mi moc líbily,“ prozradila sympatická hokejistka.

Motivací do další práce jí je především dubnové mistrovství světa v kanadském Halifaxu a Truru, kde se Češky v základní skupině B utkají s Japonskem, Německem, Dánskem a Maďarskem. „Je to velká výzva. Já budu hrát, co nejlépe umím, aby si mě trenéři všimli. A pak už bude jen na nich, jestli mě na MS pozvou,“ uvědomuje si devatenáctiletá Hrůšová.

Když jsme spolu hovořili naposledy, bylo to před dvěma lety po MS do 18 let v Japonsku. Tehdy jste ještě hrála za zámořský tým Little Caesars 19U Girls. Jak jste prožila následující dva roky?
Dva roky utekly jako voda. V Americe jsem se naučila mnoho po hokejové, ale i jazykové stránce. Studovala jsem střední školu a nastupovala za tým, který hrál pět zápasů ve třech dnech, takže to bylo poměrně složité.

Barbora Hrůšová.Zdroj: Archiv B. Hrůšové

Bylo tedy těžké skloubit studium s hraním hokeje?
Bylo, ale zvládnout se to dalo. První rok bylo studium těžší, protože jsem „byla“ na dvou školách najednou. Dělala jsem druhák v Americe a do toho jsem dálkově studovala střední školu logistickou ve Varech.

Kam vás další kroky po absolvování střední školy zavedly? Vzhledem k tomu, že aktuálně hrajete za Long Island University v New Yorku, se ale dá vydedukovat, že studujete i nadále…
Ano. Teď jsem prvním rokem na vysoké škole a studuji biologii, ale chci se víc soustředit na životní prostředí…

Jak vypadá váš každodenní život za velkou louží?
Teď je to mnohem lehčí než v normální sezoně, protože kvůli covidu nám sezona do ledna nezačala. Jsem ráda, že máme tréninky ráno. Od 7 do 9 hodin máme led, a pak 45 minut posilovnu. Takhle to chodí každé pondělí, středu a pátek. V úterý a ve čtvrtek chodíme také na led, ale místo posilování máme jógu a protahování. Každá členka týmu má hodiny ve škole jinak. Záleží, jak si to sama zařídí. Já osobně měla na podzim jenom pět předmětů.

Už je to téměř rok, co se celý svět musí naučit žít s onemocněním covid-19. Jak jste prožila rok 2020?
Pro mě osobně to zrovna dvakrát nejlepší rok nebyl. Moc jsem se těšila na svůj první rok na vysoké škole v Americe, ale covid nám to neudělal jednoduché. Někdy jsme do školy chodili, pak zase ne – měli jsme on-line výuku a pořád se to měnilo. Stejné to bylo i s hokejem. Jednou jsme trénovali celé dva týdny, pak jsme zase nemohli. V jednu chvíli to vypadalo s hokejem dost bledě. Sezona se měla zrušit, ale nakonec jsme hráli.

Barbora Hrůšová.Zdroj: Archiv B. Hrůšové

Byla jste v uplynulém roce jenom v Americe, nebo i doma v České republice?
Covid pořádně začal vloni v březnu, kdy jsem ještě byla posledním rokem na střední škole. Hokej se nehrál a výuka probíhala on-line, takže jsem se vrátila do Česka. I přes tyto komplikace jsem však ukončila střední školu v Michiganu. Již ve čtvrtém ročníku jsem dostala nabídku od několika univerzit u nich studovat a hrát hokej. V USA se jezdí trenéři univerzitního hokeje dívat na zápasy a vybírají si hráče a hráčky. Hráčka pak dostane nabídku od univerzity a řeší, zda univerzita má studijní program, který chce studovat. Já si nakonec zvolila Long Island University v New Yorku. Univerzita pak může studentovi poskytnout studijní a sportovní stipendium. Zohledňuje se průměr ze střední školy a dělají se i zkoušky, ale ty byly kvůli covidu nakonec všechny zrušeny.

A pak?
Od dubna do srpna jsem byla v Čechách a trénovala s tátou, trenéry… V srpnu jsem se pak stěhovala z Michiganu do New Yorku. Celkově to byl opravdu těžký rok, ale musíme to brát tak, že to mohlo být ještě daleko horší, a být rádi za to a za ty, které máme kolem sebe…

Když se přesuneme o pár let zpátky, jak vlastně došlo k vašemu rozhodnutí, že půjdete studovat tak daleko od domova?
Rozhodovala jsem se, kde budu od sezony 2017/18 hrát, a jeden známý se mě zeptal, jestli bych nechtěla hrát hokej v Americe, že tam zná trenérku. Všechno nám domluvil a já s mamkou odletěla do Michiganu. Strávily jsme tam čtrnáct dní, já tam byla na try-outu, na zkoušce.

A evidentně to vyšlo…
Vyšlo. Jsem za to ráda. Na konci tohoto kempu nám trenérka oznámila, že mě chce do týmu. Takže jsme zařizovaly vízum, školu…

Jaké byly vaše začátky v Americe? Šla jste sama – velmi mladá – do neznámého prostředí, navíc daleko od domova. A zcela jistě i s jazykovou bariérou…
Musím říct, že začátky lehké nebyly. Ještě předtím, než jsem tam odletěla, jsem chodila na doučování, ale to mě samozřejmě mluvit perfektně nenaučilo. Ale určitě mě to připravilo, to ano. První tři měsíce tak byly opravdu velice složité, ale postupem času se to všechno zlepšovalo. Stávalo se mi, že večer, když už jsem byla utahaná, jsem na americkou rodinu, u které jsem žila, začala třeba mluvit česky…

Jaké jsou aktuálně vaše cíle nejen v osobním, ale i hokejovém životě?
Určitě bych ráda dokončila vysokou školu s magisterským titulem a už dlouho je mým cílem dostat se na olympijské hry (úsměv).

Pojďme ještě k hokeji. Co všechno se vám za dobu od skončení MS „osmnáctek“ v tomto sportu přihodilo? Jaké jste měla úspěchy?
Dostala jsem se na vysokou školu, kde hraji divizi 1, což je nejvyšší soutěž v ženském vysokoškolském hokeji. A mezi úspěchy řadím i již zmiňovaný šampionát do osmnácti let.

Amerika a hokej. Je toto spojení ve světě sportu ve Spojených státech na prvním místě?
Hokej je v Americe velmi populární. Je tam mnohem lepší a větší zázemí. A to i pro holky. Když jsem bydlela u jedné rodiny v Michiganu, tak ta rodina měla hokej moc ráda. Ale dívali se i na americký fotbal nebo baseball.

Barbora Hrůšová.Zdroj: Archiv B. Hrůšové

Je podle vás něco, co bychom v hokeji mohli od Ameriky přebrat i u nás? Neustále se mluví o tom, že třeba ve výchově mládeže už nějaká léta výrazně zaostáváme…
Když jsem sledovala na MS juniorů zápas Ameriky proti Česku, tak to byl úplně jiný hokej. Američané se pořád cpali do brány, měli v sobě dravost a dokázali rychle bruslit, kombinovat a měli pořád kotouč na hokejce. Češi jezdili s pukem po rozích, ale nic z toho nevymysleli. Občas vystřelili, ale góly z toho nepadaly. Američané hráli to, co potřebovali. My jsme hráli tak, abychom nedostali gól. Myslím si, že bychom měli hrát svoji hru a nepřizpůsobovat se hře soupeře. I když je to proti zámořským týmům těžké, když jsme skoro ve všem o krok zpět. Určitě také potřebujeme více dravosti, chuti a kreativity. Myslím si, že by nejvíce českému hokeji prospěla změna systému soutěží v této kategorii a zapojení hráčů do extraligových týmů. Pokud se to nezmění, budeme hrát pořád druhé housle.