„Hodnotí se to špatně. Při vší úctě k Olomouci, proti týmům ze spodku tabulky musíme dát víc než jeden gól. Šťastným gólem vyrovnali, prodloužení tři na tři je pak vabank,“ prohlásil roztrpčeně Frodl poté, co Škodovka v urputném duelu s Hanáky nedokázala navázat na předchozí čtyři vítězství.

V minulých čtyřech zápasech jste nasázeli 24 gólů a v utkání s Olomoucí jen jediný. Tak dobře soupeř bránil?

Klasicky, urputně, jak to oni umí. Moc nás nepouštěli do vyložených šancí, spíš tam byly nějaké závary, dorážky. Ani přečísleních jsme moc neměli a pak je to i o štěstí, jestli se tam něco ztečuje, nebo ne.“

Dá se nějak připravit, když předem tušíte, jaký zápas vás s Hanáky čeká?

Důležité je dát nějaký rychlý gól a trochu je nalomit. Zvlášť, když na nich bylo vidět až extrémně, jak chtějí bezgólový stav co nejdéle udržet, pak ujet a rozhodnout. Je to o nasazení, bojovnosti. V takových zápasech ale obrovsky chybí fanoušci, kdy by nás hnalo pět šest tisíc lidí. Tahle utkání se rozhodují i díky lidem v hledišti.

Za dvě třetiny jste čelil jen deseti ranám soupeře a nejvíc práce jste měl při rozehrávání. Jak s tím jste se srovnával?

V první třetině téměř nic neměli, ve druhé už ale začali kousat, čekali na naše chyby a nějaké náznaky šancí tam měli. A ve třetí třetině předvedli nejlepší výkon a po našem gólu se vrhli do útoku. Dalo se počítat, že nebudu mít 40 zákroků a musím chytit, co na mě jde.

Dalo se při prvním inkasovaném gólu, kterým Kohouti srovnali na 1:1, udělat něco jinak?

Vždycky jde udělat něco jinak. Ale šlo o tečovaný puk, kdy člověk reaguje na střelu a do protipohybu se pak těžko něco mění. Přitom hokejku toho hráče (Koloucha) to trefilo nečekaně. Ale takové góly padají, jde se dál.

Olomouc pak o svém vítězství rozhodla v prodloužení. Co se tam semlelo?

Vyšťourali puk za brankou, hráč vystřelil, další rána trefila tyč a puk se odrazil před prázdnou branku. Ale to bych neřešil, zakopaný pes byl v těch předchozích 60 minutách. Doufám, že v neděli to doma odčiníme a se Spartou vyhrajeme.