Pátý tým po základní části vypadl bleskově s dvanáctým. Outsider si vyšlápl na favorita.

Stačily tři zápasy ve čtyřech dnech a bylo hotovo. Olomouc ve vyřazovacích bojích po třech marných pokusech konečně protrhla prokletí soubojů se Škodovkou.

Plzeňskou kabinou se také po bitvě na Hané, v níž Kohouti výhrou 2:1 rozrazili brány čtvrtfinále, valila frustrace. Bylo vidět naštvání a smutek.

„Všechno je to čerstvý, těžko se mi o tom mluví, něco hodnotí,“ připustil útočník Petr Straka, neústupný bojovník, který své přednosti potvrzoval i v zápasech s Olomoucí.

Plzeň jako nejvýš nasazený tým předkola narazila na nejhorší. Co se stalo, že se na ledě papírové předpoklady nenaplnily?

Ne nadarmo se říká, že play-off je jiná soutěž než základní část, a teď se to jen znovu potvrdilo. Bohužel v náš neprospěch.

V čem byl největší rozdíl mezi oběma týmy?

Asi v tom, že soupeř dal v každém z těch tří utkání o gól víc než my (1:2, 2:3, 1:2).

Zápasy přitom byly jeden jako druhý. Brzy jste inkasovali a pak už jste manko jen marně doháněli.

Většinou do páté minuty dal soupeř první gól, což mu nahrálo. Klobouk dolů před nimi. Mají hru postavenou na urputné obraně a velké obětavosti. A byli schopní to zavřít tak, že jsme se za celou sérii ani jednou nedostali do vedení. Tahle kombinace pro nás byla smrtící a nezbývá než klukům olomouckým pogratulovat.

Nešlo na olomouckou defenzivu něco vymyslet, rozhodit rostoucí sebevědomí soupeře?

Asi chyběl nějaký impuls, který by nás líp naladil, nakopl v tom dobrém. Třeba proměnit nějaké šance jako v prvním utkání v Plzni, ve kterém jsme trefili několikrát tyčku. Možná by to podkopalo sebedůvěru, kterou soupeř v defenzivě měl, a udělali by nějaké chyby.

Čím je obrana Mory tak nepříjemná? I když jste třeba v závěru třetího zápasu měli značný tlak, do šancí jste se příliš nedostávali.

Je to tak. Když už jste jako útočník dostal prostor se rozjet s pukem, tak jste na modré narazil na hradbu čtyř pěti chlapů. A když jste udělal prvního, šel na vás druhý, třetí. Dostal jste se do rohu, jeden na jednoho by to bylo hratelné, jenže většinou to bylo jeden na tři a oni okamžitě vyhazovali puky pryč ze třetiny.

Nešlo dělat něco jiného než jen bušit do dobře zavřených vrat Hanáků?

Těžko říct. Zkoušeli jsme leccos, ale do olomouckého pásma se strašně blbě dostávalo. Navíc, když už se to povedlo, tak jejich hráči padali do střel a měli možná víc zákroků než brankář Konrád. Naší beci říkali, že přes tu clonu nevidí od modrý bránu. Že není kudy střílet.

Když brankář Konrád proti vám ve třetím utkání vyjel a usnadnil vám vyrovnání na 1:1, doufali jste, že by to mohlo zápas zlomit?

Všichni jsme v to věřili. Jenže za pár minut jsme inkasovali na 1:2 a bylo to znovu ve starých kolejích jako celá série.

V Olomouci jste předtím dva roky neprohráli a v play-off jste Moru třikrát vyřadili. Dávala vám příznivá bilance víru, že si na Hané vynutíte pokračování série?

O tom, jak jsme hráli předtím v Olomouci, jsme nepřemýšleli. Ale jeli jsme tam s odhodláním sérii ještě zdramatizovat a vrátit ji k rozhodnutí do Plzně. V situaci, kdy v hledišti chybí fanoušci, nehrálo domácí prostředí takovou roli. Zápas se ale vyvinul stejně jako předchozí dvě utkání v Plzni a sezona pro nás skončila. Bohužel.