Pavel Čuban Pro klatovské druholigové hokejisty sezona skončila před necelými dvěma měsíci. To jim stopku vystavil po čtyřzápasové bitvě jihočeský Písek. Do vyřazovacích bojů šli Klatované z výborného šestého místa skupiny Západ, což byl vzhledem k událostem před sezonou úspěch. Před jejím startem totiž dalo nečekaně vale klatovskému klubu deset hráčů a před vedením byl těžký úkol vybudovat zbrusu nový tým, který bude hrát ve druhé lize důstojnou roli. To se podle výsledků povedlo.
A protože na trenérském křesle došlo ke střídání, o uplynulé sezoně jsme si povídali s asistentem trenéra Pavlem Čubanem, který u týmu působil celou sezonu.

Jaký byl druholigový soutěžní ročník 2007/2008?
Někdo by mohl říct, že v porovnání s předchozími sezonami, kdy tým Klatov byl v popředí tabulky, byla špatná. Ale vzhledem ke všem letním událostem ji lze hodnotit jako úspěšnou. Vždyť jsme po odchodu většiny hráčů do Rokycan začínali od nuly. Když se v létě připravovali na sezonu samí junioři, převládali skeptici, nikdo nám nevěřil a často zaznívalo, že je v Klatovech s hokejem konec. Ale vybudovali jsme úplně nový tým, který v náročné soutěži, jíž bezesporu druhá liga je, obstál, vybojoval pěkné šesté místo a v play off odehrál čtyři utkání.

Nový, hodně mladý tým byl pro mnohé soupeře velkou neznámou. Byla to výhoda, nebo naopak handicap?
To je těžké říci, možná to byla nevýhoda, možná výhoda. Ale v žádném případě se z toho nedalo těžit, nemohli jsme se na to spoléhat, rozhodovaly výkony na ledě. Všichni jsme nesli kůži na trh, bylo to hop nebo trop.

Byl o to start do soutěže těžší?
Všechno bylo nové, proto jsme byli v úvodu soutěže všichni hodně nervózní. Ale už přípravná utkání, především se Sokolovem, i když nebyl kompletní, naznačila, že to s námi nebude zas až tak špatné. A první mistrovský zápas s kvalitním týmem Řisut jsme vyhráli. To bylo hodně důležité, vítězství nás ještě víc nakoplo.

Klatovy šly do play off z výborného šestého místa. Přesto absolvovaly soutěž jako na houpačce. Sérii slušných výsledků vystřídala šňůra méně uspokojivých, což stálo místo trenéra Zdeňka Tománka.
V základní části to většinou fungovalo. Dokázali jsme hrát i proti kvalitnějším soupeřům, ale také jsme dopláceli na nevyzrálost hráčů. Mladíci byli hodně draví, hráli hodně útočný hokej, a když mohli hrát svoji hru, šlo to. Ale když jsme se je snažili usměrnit, zabrzdilo je to. Nedokázali si například takticky pohlídat vypracovaný náskok. Následující nadstavba jasně ukázala, že skupina Střed byla kvalitnější. My jsme utrpěli asi šestizápasovou šňůru proher. Nelze říci, že to byla hned od počátku krize, ale řekl bych, že to byla souhra určitých událostí, ať už to byly změny v sestavě, nemoci, zranění u někoho či pokles sportovní výkonnosti, které se v konečném součtu podepsaly na psychice a náladě. Atmosféra v týmu už pak nebyla jako dřív. Mužstvo potřebovalo nějaký impuls a vedení klubu rozhodlo, že impulsem bude změna hlavního trenéra.

Klatovští mladíci mnohé překvapili svou dravostí, bojovností. Kdo byl tahounem týmu, kdo patřil ke spolehlivým oporám. A naopak, kdo zůstal za očekáváním?
Já jsem od začátku tvrdil, že náš tým je velmi křehký. Když někdo vypadl ze základní sestavy, bylo těžké udržet výkonnost týmu. Tým předváděl hodně útočný hokej, a to mnohdy na úkor defenzívy. Fungoval jako kolektiv, a když netáhl za jeden provaz, nešlo mu to. Všichni museli makat na sto procent, když to nějaký hráč neodvedl, hned se to projevilo. Proto nebudu vyzdvihovat ani zatracovat jednotlivce, hokej je kolektivní hra a výsledky jsou dílem celého týmu.

Který ze soupeřů byl pro tým Klatov největší překážkou?
Nemohli jsme si dovolit jít do nějakého zápasu, že to nějak odjezdíme. Každý soupeř měl své. Ale my jsme se víc trápili s celky, které byly pod námi v tabulce, vyhovovali nám hokejovější týmy. Nešlo nám to třeba vůbec se Sokolovem, který hraje silový hokej.

Na který ze zápasů jste chtěli co nejrychleji zapomenout a naopak, které utkání se vám nejvíc povedlo?
Nejstrašnější bylo s Kobrou Praha. Vyhrávali jsme už 5:3, ale nakonec jsme v prodloužení prohráli 6:7. V Praze to byl prostě den blbec a to od gólmana až po útočníky. Naopak povedenými byly oba zápasy s Jabloncem nad Nisou. Dobrý výkon jsme předvedli i v odvetě proti Rokycanům, proti nimž jsme v prvním utkání doma hráli ustrašeně. Ale i když jsme v odvetě prohráli a kluci byli hodně zklamaní, my jsme jim po zápase museli poděkovat, opravdu předvedli výborný výkon. V paměti mně utkvěla i výborná utkání s Děčínem, v prvním jsme tříbrankové manko dokázali smazat a v odvetě jsme nepříznivý stav otočili a v prodloužení jsme rozhodli o našem vítězství. To jsem byl na hráče pyšný, ukázali, že když chtějí, dokážou cokoliv.

V čem byla největší síla týmu a kde měl slabinu?
Byl to dobrý kolektiv, parta, jejíž předností byla dobrá fyzická připravenost hráčů, kteří výborně bruslili. Mladí bojovníci, kteří chtěli dokázat, že na takovou soutěž mají. V tom byla největší síla. Slabinou byla defenzíva.

Tým doplnily nové tváře. Byly posily přínosem?
Polák a Straka v play off předvedli svoji sílu. Nikdo nemohl po jejich příchodu čekat, že budou hned dávat šest gólů za zápas, zapracování do rozjetého týmu je i pro zkušené hráče dlouhodobějším procesem. Ale posily byly do určité míry přínosem. Ovšem každý zásah do sestavy má své pro i proti. Troufám si tvrdit, že ve velké míře se negativně projevil odchod zkušeného beka Martina Klause do Chrudimi. Pak byly viditelnější nedostatky v defenzívě. Někteří hráči neměli stabilní výkonnost.

V prvním kole play off jste se utkali s Pískem, který vás po čtyřech bitvách vyřadil.
Tajně jsme před play off doufali v Písek, který se nám zdál jako nejschůdnější soupeř. Sice jsme s ním prohráli sérii 1:3 na zápasy, ale myslím, že jsme v play off ostudu neudělali. Nebýt prvního smolného utkání, v němž jsme půl minuty před koncem inkasovali, asi by jihočeský favorizovaný soupeř mnohem víc znervózněl. Ale to je kdyby a na to se v hokeji nehraje. Doma jsme nastupovali za stavu série 0:2, jenomže se nám smůla lepila na paty. Zranili se nám dva obránci, takže jsme dohrávali vzadu se třemi beky a jedním útočníkem. První domácí zápas play off byl perfektní, kluci podali doslova heroický výkon. Ale bohužel vítězství nás stálo hodně sil, které pak druhý den chyběly. Ale kluci v play off odvedli kus velmi dobré práce.

Měl jste premiéru u druholigového týmu Jaká byla uplynulá sezona pro vás osobně?
Dala mi spoustu zkušeností. Do té doby jsem pracoval u mládeže a musím konstatovat, že u dospělých to je úplně o něčem jiném. Musím ale přiznat, že z některých věcí jsem byl rozčarován. Ale jsem moc rád, že jsem dostal takovou příležitost, určitě z ní budu čerpat v mé další hokejové práci.

Byl jste v druholigovém soutěžním ročníku 2007/2008 asistentem dvou trenérů, Zdeňka Tománka a Jiřího Kučery. Jak se vám s nimi pracovalo?
Vycházel jsem velmi dobře s oběma. Každý trenér má svůj styl, kterým vede tréninky a utkání. Tománek je čestný a přímý chlap, který měl velmi těžkou úlohu, vlastně on nesl svou kůži na trh. Totéž platí o Kučerovi. A navíc? Komu se poštěstí pracovat s trenérem s bohatými extraligovými zkušenostmi.

A co klatovští fanoušci, mělo podle vás v nich mužstvo oporu? Platilo známé, že publikum je šestým hráčem na ledě?
Jsem moc rád, že lidé na naše zápasy chodili, za podporu jim všem patří náš velký dík. Mnohde nám takové publikum mohou jen závidět. Ale bohužel jsou jedinci, kteří dělají Klatovům hodně špatné jméno. Musím přiznat, že jsem se na střídačce někdy styděl za to, že jsem Klatovák. Například, když rádoby fanouškové častovali trenéra Jiřího Kučeru nevybíravými hláškami, stejně tak například trenéra Chrudimi Martina Hostáka, kterého dokonce i polili pivem a plivali na něj. Naštěstí oba zmiňovaní pánové jsou vzdělaní a zůstali nad věcí. Ale jak říkám, je to jen o jedincích, o jejich vyspělosti. Ti opravdoví fandové ale v našich ochozech převládají a dokážou ocenit i dobrý kousek soupeře. A těm ještě jednou moc za přízeň děkuji.

Sezona před chvílí skončila, ale zanedlouho už startuje příprava na další ročník. Jaké jsou plány?
Letní příprava z na novou sezonu začíná už v pondělí 5. května. Ale kdo bude u týmu a kdo v něm, nad tím dnes visí otazník. To je spíš otázka pro vedení klubu.