Pohádky květinové víly – kapitola 4. - Cukrárna pandy Elišky

Panda Eliška je známá tím, že ráda experimentuje, a to nejen v kuchyni, ale ráda provádí i chemické pokusy ve svém volném čase. Onehdy poplašila půlku říše. Prováděla jakýsi záhadný průzkum, přidávala více a více kyseliny a surovin, až to celé vybouchlo. Naštěstí se jí nic vážného nestalo. Měla jen pár odřenin a pohmožděnin, jak ji výbuch odmrštil. Ovšem málem shořel pelíšek jejímu sousedovi, pandímu lékaři, protože z nepovedeného experimentu tryskaly jiskry. Chytl nakonec jenom její nejoblíbenější fialový svetr, který visel právě vypraný venku na šňůře.

Pandí lékař Aleš ji už mnohokrát říkal, že si má dávat při takových velkých pokusech pozor, protože jsou velice nebezpečné. Ona si však nedá říct. Musí všechno vyzkoušet. Je pravda, že minulý rok dostala ode mě ocenění, protože vynalezla přínosný přístroj, díky kterému ušetřila pár zvířátkům ve stavebním odvětví práci. Je šikovná, ale měla by si dávat větší pozor. Všichni bychom byli neradi, kdyby se jí něco stalo.

To by však nebyla panda Eliška, kdyby neexperimentovala. Vymyslela řadu dobrého cukroví, ale to jí nestačilo. Pustila se do výroby přístroje, z něhož by byla dobrá ostružinová omáčka. Ostružiny si nasbírala den před tím, než se pustila do výroby stroje. Když to zvířátka slyšela, chodila se na pandu podívat a zkontrolovat ji přitom, neboť dobře věděla, jak je Eliška netrpělivá. Donesli jí i ostružiny, aby měla zásoby.

„Jak to jde, Éliško?“ vyzvídá myška Agáta, která ji přišla zkontrolovat.
„Jde to, jde, Agátko,“ odvětí panda a přidává do přístroje jednu součástku za druhou.
„Už se všichni těšíme, až si v cukrárně dáme koláčky s ostružinovou omáčkou. Sbíhají se mi sliny už teď.“
„To je od vás hezké. Za chvíli vyzkouším, zda to bude fungovat a zda se omáčka vyvede. Hraju si s tím už půl druhého dne.“
„Určitě to dobře dopadne. Jsi šikulka.“
„A jak se daří tobě, Agátko, povídej,“ vyzvídá panda Eliška na kamarádce.
Mezitím, co myška Agátka vypravuje příhodu, jak byla neobezřetná a málem se při vaření kašičky opařila, Eliška dokončuje poslední úpravy a zkouší zapnout stroj.

Pohádky květinové víly – kapitola 3. Učitelská pohádka

„Vrrr vrr brr,“ hučí přístroj.„Všechno se vyvedlo, šlape to!“ zaraduje se Eliška a běží pro první várku ostružin a přidává ještě várku cukru, aby byla omáčka sladká. Agáta ji obdivuje a konstatuje, že takový přístroj by nevynalezli i nejchytřejší a nejpilnější tvorové z říše, motýlci. Eliška je komplimentem, kterým ji Agáta zahrne, polichocena a začíná jí vyprávět, jak se na tři dny zatoulal ježek Bodlinka kvůli zlé strace. Eliška se nejdříve vyděsí, zda se mu nic nestalo a přitom zakřičí: „Auuu, auways, aujejky!“

„Eliško, pro Boha!“ vyjekne Agáta, když spatří, jak si Eliška šprajcla ruku v přístroji.
„Nemůžu ji vyndat,“ lomcuje s rukou. Agáta se jí snaží pomoci, až jsou obě celé červené od ostružinové omáčky, která stříká všude kolem do doby, než vysvětlí Eliška Agátě, jak se přístroj vypíná. Nakonec se jí to povede, ale Eliščina tlapka je pořád uvízlá uvnitř.

„Eliško, vydrž chvíli. Skočím pro pomoc,“ chrlí ze sebe Agáta a běží k sousedovi Alešovi, místnímu lékaři. Po chvíli však myška zjišťuje, že lékař není doma, protože vyjel ošetřit raněnou lištičku. Proto se vydá na opačnou stranu směrem do hájovny, kde sídlí myslivec Rostík.
„Rostíku, poběž a na nic se neptej! Holé neštěstí u pandy Elišky!“ zavolá na hajného, který zrovna plní krmelec.
„Copak se děje? Elišce se něco stalo?“ vykřikne, oblékne si zelené sako a na hlavu klobouk s peřím a utíká s Agátou k Elišce. Cestou mu povypráví, co se přihodilo.

Eliška sotva stojí na tlapičkách, jak ji bolí tlapka a z toho stání i celé tělíčko.
„Eliško, i ty jeden koumáku,“ vykřikne na pandu hajný Rostík, když uvidí její červenou tlapku. Snaží se jí pomoci, ale nejde to.
„Nedá se nic dělat, ale budeme ten stroj muset rozebrat, aby ti vylezla tlapička,“ dodává a pouští se do toho. Pomalinku rozebírá jednu součástku za druhou. Eliška už skučí, protože má tlapku poraněnou, avšak hajný se snaží, co jen může.

Pohádky květinové víly – kapitola 2. - Veverka Terka

Po chvíli je přístroj konečně možné rozdělat, uvolní se, a tak může Eliška tlapičku vytáhnout. „Děkuji ti, švarný můj zachránče,“ snaží se na myslivce pousmát a přemoci bolest. Když chce Agáta zavolat doktora Aleše, spatří jej, jak se vrací domů a mává na něj, aby přišel za ostatními a tlapku Elišce přece jen ošetřil. „Nemáš zač, Elišáku. Příště dávej větší pozor, mohla sis tu tlapičku klidně nepozorností rozdrtit,“ odpovídá na děkování Elišky pandí doktor.„Já vím. Na chvíli jsem nedávala pozor a bylo to,“ konstatuje Eliška.

„Já jsem to říkal, abys byla při těch svých pokusech opatrná, Eliško. Zdravím všechny,“ přichází doktor a přeje všem dobré odpoledne.
„Za to mohu já. Bavila jsem Elišku a ta nedávala chvíli pozor,“ vyhrkne ze sebe Agáta.
„Ale kdepak ty, Agátko, za to si můžu sama. Jsem nešika,“ hájí myšku panda Eliška.
„Hlavně, že se ti nic vážného nestalo. Tlapka je celá, a to je důležité,“ dodává lékař a postříká jí tlapku jakýmsi léčivým sprejem z bylinek a zavazuje ji do obvazu.

„Eliško, jak jen jsi mohla vynaleznout takový přístroj? Nemohu ho ani za nic dát dohromady,“ přemýšlí hajný, jak dát přístroj zase do chodu.
„Ukažte, pane Rosťo, pomůžu vám s tím,“ nabídne se doktor a láme si s tím hlavu. Až jim Eliška po nějaké době řekne postup, dají přístroj zase do kupy.
„Je to ale hlavička, ta Eliška,“ konstatuje pan doktor.
„Eliščinu hlavu bych chtěl mít. Je to technický typ,“ nešetří chválou ani pan myslivec Rosťa.

Agáta donese zbytek ostružin a vše jde hladce jako po másle. Po chvíli už všichni sedí u jednoho stolu a baští koláčky s ostružinovou omáčkou ala panda Eliška. Oblizují si čumáčky. Dokonce i pan myslivec s pandím doktorem si přidávají. A pak, že je na světě smutno. Alespoň pro tentokrát si přátelé z naší říše osladili život.

Bez pandy Elišky by nikdy neexistovala naše cukrárna, která je proslavená díky Eliščiným trubičkám, dortíkům a laskonkám až na druhém konci světa.

Autor: Jitka Ježková