Jednoho dne se v nebi narodil andělíček Pomocníček. Když přišel okamžik, aby sletěl dolů pomáhat lidem, nejprve odhrnul malý mráček, že se podívá, jak to na zemi vypadá. Zrovna napadl sníh. Celá země byla bílá. Andělíček pomocníček koukal jako divý, protože do té doby nikdy sníh neviděl. A to ještě netušil, že přijdou dny, které se nazývají Dny vánoční.

O Vánocích se mají všichni moc rádi. Vzpomínají na své blízké, navzájem se navštěvují a dávají si dárky. Maminky pečou cukroví, tatínkové shání a zdobí vánoční stromečky, vetšinou to jsou smrčky nebo jedličky. Děti jsou mimořádně hodné, protože ví, že večer bude Ježíšek nadělovat dárky.

V dětském pokojíčku stával opřený v koutě osamělý deštník.
Maněnka vypráví: Pohádka O kouzelném deštníku

Když andělíček Pomocníček koukal na ten bílý sněhový zázrak, zahlédl v dáli světýlko. Přinesl si velikánský dalekohled, zaostřil a co neviděl? V údolí mezi dvěma kopci se krčí malá dřevěná chaloupka. Má rozsvícená okna a u jednoho okna sedí smutná paní. Dívá se do ulice a pozoruje lidi.

Je opuštěná, nikdo ji nenavštěvuje, ani jí nikdo nepíše. Tiše vzpomíná na své děti, které má hodně ráda, ale které už na ni dávno zapomněly. Přichystala pro ně dárky k Vánocům, ale neví, jestli ji vůbec navštíví, aby jim je mohla dát.

Andělíček Pomocníček zavolal andělíčka Opatrovníčka. „Podívej se na tu smutnou paní. Co o ní víš?“ zeptal se andělíček Pomocníček. „Sedává tam každý večer a vzpomíná na mládí,“ dostalo se Pomocníčkovi odpovědi.

„Vím o ní, že nechtěla dovolit mladým vlaštovičkám, aby si pod střechou její chaloupky vystavěly hnízdo. Potřebovaly domov, kde by se vylíhla jejich mláďátka. Každého dne přilétaly s hliněnou kuličkou v zobáčku a snažily se postavit si hnízdečko. Ale ona se usilovala jim v tom zabránit. Pokaždé jim hnízdo shodila, až jedna vlaštovička promluvila lidským hlasem a řekla: Sama ztratíš domov. A odletěla.

O Kubovi se povídalo, že byl zlý, ale nebyl, jen tak vypadal.
Maněnka vypráví: Pohádka O ošklivém pejskovi

Od toho dne již nikdy vlaštovičky nepřiletěly a paní skutečně přišla o svůj domov. Manžel jí zemřel a děti odešly do světa. Od těch dob sedává opuštěná u okna a modlí se ke všem vlaštovičkám za odpuštění a vyhlíží někoho, kdo by ji navštívil. Vyplakala už hodně slz za to co udělala," řekl tiše Opatrovníček.

Všichni andělíčkové v nebi plakali s ní a modlili se za odpuštění. Vyplakali hodně slziček, z některých se staly hvězdičky a z některých nové dušičky. To tak na Vánoce v nebíčku bývá. Slzy vyplakané za odpuštění se promění v průzračné krystaly a z těch pak andělíčci Pracovníčci vytvoří v nebíčku novou dušičku a ta se dočká odpuštění. I smutné paní bylo odpuštěno.

Andělíček Pomocníček se snesl na zem, aby smutné paní tu zprávu o odpuštění přinesl. Ale pro svoje slzy už neviděl, že se k chaloupce blíží dvě malé postavičky, nesou v náručí dárky a nad jejich hlavami krouží vlaštovičky v červených čepičkách. To proto, že přiletěly z dalekých teplých krajů a tady napadl sníh a byla zima. Měly přiletět až v létě, ale přiletěly už o Vánocích, aby pověděly smutné paní, aby už nebyla smutná, že jí odpustily.

O Žlutěnce
Speciál Deníku: Pište pohádky

Obě děti mezitím přišly k chaloupce, jemně zaklepaly na okýnko a čekaly, co se bude dít. Otevřely se dveře a do chaloupky vstoupily Vánoce. Všichni se radostně objali a pak si rozdělili dárky. Usadili se u krbu, kde bylo nejtepleji a jeden po druhém vyprávěli, co všechno si přáli.

Andělíček Pomocníček pomaloučku zavřel dveře, aby je nerušil v jejich rozjímání a odletěl spokojeně do nebe. Jeho práce na zemi pro tento den skončila.

Po půlnoci všichni na zemi i na nebi spokojeně usnuli a všem se zdál krásný sen o lásce a o štěstí.

Zazvonil vánoční zvonec a pohádky je konec.

Pohádky napsala a ilustrovala pro svoje i všechny ostatní děti Růžena Maňáková Urbanová z Bruntálu. Vypráví příběh o nevidomé holčičce Maněnce, která žila na úpatí Jeseníků v malé chaloupce uprostřed lesa. Měla hodně kamarádů, kteří ji často navštěvovali a hráli si s ní. A když pršelo, sedávali u ní v pokoji a poslouchali její vyprávění o lásce a laskavosti.

S holčičkou Maněnkou jsme se vánočním příběhem rozloučili. Nové pohádky květinové víly Liliany si budete moci s dětmi na našem webu začít číst už od zítra!