Dalibor Švarc chtěl pro svoji ženu jezírko, které by jí vyhovovalo. Hledal proto nějaké vhodné řešení.
V ČLÁNKU SI PŘEČTETE:
* Místo techniky se všechno dělalo ručně
* Kameny na obklad se musely očistit wapkou
* Čtyři měsíce a stovky hodin tvrdé dřiny
Všechno se dělalo ručně
„Zprvu jsem trošku nevěděl, jak na to. Moje paní ale na Facebooku našla fotografii pěkného kamenného jezírka. Mně se to líbilo, a jelikož se zhruba třicet let živím stavebními pracemi, neviděl jsem ve zbudování svého bazénu žádný problém. Finální stavba má vnější rozměr zhruba 6,5 krát 4,5 metru a v nejhlubším místě dosahuje 1,6 metru,“ říká Dalibor Švarc z Mělnicka.
Stavební technika mu na pozemek nemohla vjet, tak dělal všechno ručně s pomocí tří brigádníků. Výkop byl ale podle něj tím nejmenším.
Podívejte si i na tuto stavbu jezírka:
„Je dobré, že si budoucí tvary v hlíně vlastně vymodelujete. Poté jsem natáhl geotextilii, aby se mi beton nemíchal s hlínou a stěny i dno vystlal tenkými betonovými bloky z likvidace stavby. Lépe tak drží okolní terén. Vytvořil jsem armování a začali jsme míchat beton. Brigádníci se střídali u míchačky a já jsem to tam plácal lopatou, lžící i rukama do správného tvaru,“ vzpomíná Švarc.
Nakonec tam podle něj padlo asi šest kubíků betonu.

Natahal trubky k filtraci, usadil a zabetonoval šachtu do dna bazénu. Celý vnitřek bazénu poté natáhl třemi vrstvami flexibilním lepidlem s vloženou perlinkou a poslední vrstvu za čerstva rozmýval malířskou štětkou s jemným chlupem do hladka. Nakonec aplikoval ve dvou vrstvách hydrostěrku.
V ruce měli každý kámen
„Jako obklad jsem použil balkánskou rulu, se kterou už jsem měl zkušenosti při práci pro jednoho klienta, jemuž jsem z ní vytvořil chodníky u domu. Řekl jsem si proto o kontakt a objednal si pořádnou hromadu. Každý kámen musíte očistit wapkou z obou stran a je nutné si je pěkně rozložit. Potom vlastně vybíráte nejvhodnější kousek, případně ho upravíte. A zkoušíte a zkoušíte,“ říká Švarc s tím, že největším oříškem byla pracnost při obkládání a spárování.
Koupací jezírko na Klínech:
Nakonec následoval nátěr vnitřního prostoru bazénovou barvou.
„Na trhu jsou různé produkty, já vyzkoušel bazénovou gumu v modrém odstínu, ale již druhou sezonu se začaly na nátěru objevovat bublinky. Rozhodli jsme se obnovit nátěr a bublinek se zbavit,“ říká pan Dalibor. Po brouzdání po internetu ale došel k závěru, že všechny běžné nátěry se musejí obnovovat, což považuje za naprosto nekomfortní.
Nahrává se anketa …
Proto na doporučení zkusil polyuretanový nástřik. „Stříkají se tím venkovní koupaliště i bazény a prováděcí firma se dušovala, že bublinky se rozhodně dělat nebudou. Z povahy materiálu tomu chci věřit. Po nástřiku vnitřku bazénu jsem musel ještě přidat jednu řadu kamenného obkladu, aby se uzavřel přechod mezi novým nástřikem a hranou kamenného obkladu, který je pod hladinou,“ vypočítává Švarc.
Stovky hodin tvrdé dřiny
Celkovou stavbu odhaduje pan Dalibor na čtyři měsíce a stovky hodin tvrdé dřiny. Jednotlivé položky sice nebyly drahé, součet ale vyrazí dech.
Podívejte se pro inspiraci:
„Když jsem to před třemi lety dodělal, tak bych si jako firma vzal půl až tři čtvrtě milionu korun, dnes kolem milionu. Za to by byl ten nejdražší a nejluxusnější plastový bazén na trhu. Kdybych tehdy poslechl manželku, byl bych na čtvrtinové ceně,“ usmívá se dnes.

Bazén ale Švarcovi využijí celoročně, protože se rádi koupou, Dalibor dokonce také v zimě. Říká, že mu to dělá dobře na pohybový aparát.
„Známým se to moc líbí, mám tam ještě udělaný takový hezký malý vodopád. Manželka je spokojená a nadšená. A to je nejdůležitější. Dnes už uvažuji, jak náš bazén zastřešit. Zkusím vytvořit nějakou lehčí rozebíratelnou konstrukci,“ osnuje své kutilské plány Dalibor Švarc.