Tenhle dvaatřicetiletý chlapík má všechno na svědomí. Za prvé čte Klatovský deník, za druhé kope za Sokol Veřechov. A hlavně: přihlásil tamní osvěžovnu do soutěže. A pak se klikalo. „Dali jsme odkaz na náš facebook. Já osobně hlasoval snad každých patnáct minut. Ale bylo nás víc,“ vypraví útočník. „Jednu chvíli jsme vedli, pak byli dlouho druzí. Měli jsme vytrvat,“ lituje Sochor.
Nakonec je z toho pětikilo. „A to u nás v hospodě znamená jednadvacet piv,“ přepočítá rychle výhru na pěnivý mok. Pak ale učiní gesto, které ukazuje na jeho velké veřechovské srdce. „Peníze dám ženě našeho trenéra. Každý rok vaří guláš na naše výroční schůze. A tak se jednou pomějeme na účet Deníku.“
close
info
Zdroj: Sokol Veřechov/Ladislav Adámek
zoom_in
Mít svou hospodu znamená pro fotbalisty moc. „Není to jen o pití. Máme se kde scházet, utužuje se tam parta,“ objasňuje Sochor. „Jdeme tam po zápasech i trénincích. Mluví se samozřejmě hlavně o fotbale. Kdo hrál dobře, kdo špatně, co zopakovat a čeho se vyvarovat. Ale už se tam zapíjely i děti a podobně.“
Veřechovská hospoda neslouží jen fotbalistům. „Dělíme se o ni s hasiči a myslivci,“ líčí. Žádné sváry ovšem nečekejte. O něco horší je to na fandovské bázi. „Mužstvo je „rozděleno“ na sparťany, slávisty a viktoriány,“ přiznává.
Na první pohled dostávají největší prostor na stěnách obdivovatelé Letenských. „Kouč a majitel hospody je sparťan. My slávisti už ale taky máme svůj kout. Jen Plzeňáci žádný nemají.“
Václav Sochor je vyznavačem červenobílých barev, přesto s láskou vzpomene dva muže, kterým učarovaly rudé dresy. Vždyť spolu bojují za Veřechov. „Duší našeho klubu jsou trenér pan Dub a prezident pan Hnídek. To je takový kronikář, který ví o veřechovském fotbalu úplně všechno,“ oceňuje.
Právě těmto dvěma (a mnohým dalším) by chtěli Sokolové dělat v příštím ročníku radost. Záchranářské práce dopadly na jedničku, a tak se bude opět hrát III. třída. „Cíle jsou jasné, držet se v první polovině tabulky. Máme na to, jen se musíme scházet všichni. Ne jednou tak a podruhé jinak,“ zdůrazňuje Sochor. Mimochodem dlouholetý žolík veřechovské sestavy. „Mně tahle úloha vlastně vyhovuje. I když už jsem byl párkrát v základu i ve chvíli, kdy jsme měli dva kluky na střídání,“ dodává s věčným úsměvem.
